Prezident Petr Pavel: Sto dní v úřadu

Politika

16. června 2023, 12.01 | tento týden uplyne sto dní od mé inaugurace a už v prvním projevu jsem říkal, že budu raději kritizován za vysokou aktivitu než za vlažný start. Chtěl jsem ukázat, že to s odpovědným výkonem úřadu myslím naprosto vážně a že jsem se nepřišel pouze zavřít na Pražský hrad. Měl jsem také oprávněný pocit, že ve výkonu prezidentské funkce je co dohánět. Během mandátu mého předchůdce jsme totiž viděli, že když prezident nechce anebo nemůže, tak nemusí plnit ani to základní, co veřejnost od hlavy státu očekává.

Proto jsem si na první tři měsíce stanovil seznam naprosto konkrétních úkolů. Některé souvisely s tím, co bych chtěl do úřadu přinést já, jiné byly tím elementárním, co je s prezidentem a výkonem jeho funkce spojené. Společná jim byla snaha znovu nastavit směr a způsob, jakým má hlava státu při plnění svých ústavních, reprezentačních a symbolických povinností postupovat.

Milník sto dní používají někteří naši západní partneři jako měřítko úspěšnosti výkonu politické funkce. Prezident Roosevelt ho použil v době hospodářské krize, když požádal Kongres, aby právě těch sto dní nepřetržitě pracoval. U nás se zase často mluví o sto dnech hájení, které politik očekává, aby se v nové funkci rozkoukal.

Mně bylo bližší to první pojetí. Ačkoli to bylo hodně náročné, většinu krátkodobých úkolů se nám podařilo dotáhnout do konce a ty dlouhodobé rozpracovat. Za to bych chtěl poděkovat svému prezidentskému týmu, za který dnes považuji nejen Kancelář prezidenta, ale také Správu Pražského hradu a Lesní správu Lány. Pracovaly tvrdě, s velkým nasazením a často bez ohledu na pracovní dobu.

Rád bych vyzdvihl úsilí ředitelky Kanceláře Jany Vohralíkové, všech ředitelů odborů i vedoucích uvnitř Kanceláře, kteří převzali odpovědnost za její reorganizaci a nastavení nového režimu fungování a také rozjezd standardní náplně činnosti úřadu prezidenta.

Chci také zmínit roli své ženy. Velká část veřejnosti má, a naprosto právem, poměrně velká očekávání, a to přesto, že role první dámy není nijak legislativně ani administrativně upravena. Má žena tuto roli zdaleka nevnímá jen jako důstojný doprovod svého muže při reprezentačních příležitostech, ale jako nedílnou součást působnosti úřadu prezidenta se zaměřením především do sociální oblasti. I přes zmíněná omezení se do toho pustila s vervou sobě vlastní a za pomoci velmi skromného týmu a úsilí mnoha dobrovolníků se posunuly o velký kus kupředu. Za to jim patří můj dík a uznání.

Ušetřím vás detailního výčtu toho, co se nám podařilo a s jakým úspěchem, nebo naopak nepodařilo. S některými detaily vás seznámí jednotliví ředitelé a více informací najdete také v podkladech, které jste obdrželi nebo na webových stránkách. Vysvědčení mi pak jistě vystavíte sami.

Za největší úspěch však považuji, že jsme nastartovali směr a způsob, kterým bych rád šel dalších pět let. Je to směr ke splnění celkové vize mého prezidentství. Vize, která jak věřím, může naši zemi posunout tam, kde bychom ji rádi viděli. Stojí na dvou pilířích.

Tím prvním je upevnění pozice České republiky ve společenství demokratických zemí s jasnou prozápadní orientací. S tím souvisí naše vystupování navenek, ale i domácí politika. Chci být prezidentem, který pomůže zvýšení vlivu a respektu naší země v mezinárodním prostředí.