Král Václav IV. se raději bavil, než vládnul

Zajímavosti

Ikona

26. února 2011, 09.41 | Od narození Václava IV. uplyne v sobotu 750 let. Království, které vybudoval jeho otec český král a římský císař Karel IV., bylo silné, ale Václav mu nedokázal vládnout, a zemi dostal do vleklé krize. Václav IV. byl vytouženým potomkem panovníka Karla IV. a jeho třetí manželky Anny Svídnické. Narodil se 26. února 1361 v Norimberku a vymodlenému dítěti se dostalo té nejskvělejší výchovy. Když byl chlapci rok, jeho matka Anna Svídnická zemřela, chlapec byl dvojnásob opečovávanější a rozmazlovanější.

Karel v necelých dvou letech nechal chlapce korunovat českým králem, v patnácti letech se stal německým králem. O jeho výchovu se nejprve staral Arnošt z Pardubic, později tuto zodpovědnost přebral Jan Očko z Vlašimi, který ho naučil politice. Z Václava se stal velmi vzdělaný muž, ale také značně nerozhodný a závislý na svém okolí.

Karel zemřel v roce 1378 a od té chvíle se Václav ujal vlády nad českými zeměmi. Začátek ale nebyl příliš šťastný. Zhruba za rok a půl po nástupu na český trůn vypukla v zemi rozsáhlá a silná epidemie moru. Úbytek obyvatelstva vedl k úpadku celých oblastí a kvetoucí země se ocitla v krizi. Situaci komplikovaly také rozpory krále s vyšší šlechtou a církví, respektive s arcibiskupem Janem z Jenštejna. Střet s ním vyvrcholil roku 1393 umučením Jana Nepomuckého a arcibiskupovou rezignací.

Problematičtější byly královy spory se šlechtou. Místo řešení však panovník utíkal k zábavě a kratochvílím. Vyšší šlechta, která byla v jeho době silným politickým hráčem, se spojila s Václavovým bratrancem - moravským markrabětem Joštem - a krále v roce 1394 zajala. Musel ho osvobodit za pomocí žoldnéřské armády jeho nevlastní bratr Jan Zhořelecký. Ani po jeho propuštění nezavládl v Čechách klid.

Výsledkem byl prudký mezinárodní pokles autority českého státu a roku 1400 sesazení Václava IV z trůnu římského krále. V roce 1402 se Václav na rok stal opět zajatcem šlechty, kterou podporoval jeho druhý nevlastní bratr Zikmund, který usiloval o českou korunu.

Zbytek Václavovy vlády se odehrával v předvečer husitských válek. Král z počátku husitské hnutí podporoval, což se promítlo v roce 1409 vydáním Dekretu kutnohorského, který změnil poměr hlasů na pražské univerzitě ve prospěch Čechů. Král se od myšlenek hnutí odvrátil, když Jan Hus začal kritizovat prodej odpustků.

Nerozhodný panovník nedokázal zvládnout výbušnou situaci, která se v českém království nahromadila. "Za jeho vlády také udeřila na české země morová rána a to lidé považovali za znamení boží, což rozhodně situací Václavovi neulehčilo. Situaci, která eskalovala, nemohl zvládnout," uvedl pro agenturu Mediafax profesor František Musil z Univerzity Hradec Králové.

V neděli 30. července 1419 svrhli radikální husité z oken radnice Nového Města pražského nenáviděné konšely. Husitská revoluce, snažící se odstranit nahromaděné krizové jevy, propukla. Rozčilený král Václav IV. podlehl záchvatu mrtvice.

Druhá Václavova manželka Žofie nechala pohřbít jeho pozůstatky v klášteře na Zbraslavi. Klášter byl však za husitských válek vypleněn a královo tělo dokonce vytaženo z hrobu. Teprve v roce 1424 byl Václav slavnostně uložen v hrobce českých králů pod svatovítským chrámem po boku svého otce. Václav neměl žádné potomky, a tak se jeho nástupcem se stal v roce Zikmund Lucemburský.

"Václav IV. vládl v bouřlivé době a bohužel mu chybělo charisma jeho otce, který brilantně ovládal českou i evropskou politiku," doplnil profesor Musil.

Tématické zařazení:

» Zajímavosti