Focus: Za vznikem Československa stála řada významných osobností

Zajímavosti

Ikona

25. října 2010, 09.14 | Za vznikem Československa stála řada osobností, které se nesmazatelně zapsaly do historie. V mnoha případech tito lidé neváhali riskovat i vlastní život pro republiku, která oslaví 92. výročí od svého založení. Tomáš Garrigue Masaryk (1850-1937), první československý prezident. Nejvýznamnější osobnost vzniku samostatného Československa. Studoval filosofii, sociologii a věnoval se psaní. Působil jako poslanec vídeňského parlamentu až do vypuknutí první světové války v roce 1914.

Masaryk chtěl od počátku své politické kariéry pro Čechy zajistit rovnoprávnost v rámci monarchie a neuvažoval o vytvoření samostatného státu. Chtěl pouze Rakousko reformovat. Od myšlenky rovnoprávnosti ale nakonec upustil a v emigraci pracoval na osamostatnění Čechů a Slováků. Získal velkou podporu, zejména v USA. V listopadu 1918 se stal prvním prezidentem samostatného Československa. Po návratu do země řešil národnostní a jazykové otázky v nové republice, spolu se svými spolupracovníky se mu podařilo vytvořit stát se silnou měnu a prosperujícím hospodářstvím. Obhájit prezidentský post se Masarykovi povedlo celkem třikrát, v roce 1920, 1927 a 1934, kdy kandidoval naposledy. Masarykův zdravotní stav nebyl dobrý a v prosinci 1935 musel ze zdravotních důvodů odstoupit.

Karel Kramář (1860-1937), první premiér nezávislého Československa. Podobně jako Masaryk patří mezi hlavní postavy, které se zasloužily o vznik ČSR. Před 1. světovou válkou patřil k hlavním představitelům takzvané pozitivní politiky, která směřovala k pozvolnému posilování pozic Čechů v Rakousku-Uhersku. Kramář ovšem stejně jako Masaryk postupem času pochopil, že Češi v rámci monarchie rovnoprávnosti nedosáhnou. Snažil se proto podporovat myšlenky na samostatnost a pomáhal vytvořit domácí odboj. Za velezradu byl odsouzený k trestu smrti, od kterého ho zachránila amnestie, a tak se znovu zapojil do politiky. Po vzniku samostatné republiky se v listopadu 1918 stal prvním předsedou československé vlády.

Alois Rašín (1867-1923), první ministr financí. Politik a právník, který se pro své politické názory dostal před soud již na konci 19. století. Ten ho poslal na dva roky do vězení. V roce 1911 byl zvolen do vídeňské Říšské rady. Během první světové války patřil k vůdčím představitelům domácího odboje. Za což znovu stanul před soudem, který mu spolu s budoucím prvním československým předsedou vlády Karlem Kramářem vyměřil trest smrti za velezradu. V roce 1917 dostali oba milost. Před koncem války patřil k hlavním organizátorům říjnového převratu a převzetí moci. Po vzniku Československa usedl do čela resortu financí a významným způsobem se podílel na tvorbě československé koruny. Zemřel v roce 1923 po atentátu spáchaného anarchistou.

Antonín Švehla (1873-1933). Představitel České agrární strany a jeden z nejvlivnějších politiků první republiky. V době, kdy byl Karel Kramář vězněný, ho Švehla nahradil v čele české politické reprezentace. Před koncem první světové války řídil přípravy k převzetí moci a vytvoření nezávislého Československa. V roce 1918 usedl do křesla ministra vnitra, a mezi roky 1922 a 1929 byl předseda vlády. Švehla se od vzniku samostatného Československa řadil k blízkým spolupracovníkům prezidenta Masaryka, kterého roku 1927 otevřeně podpořil v prezidentských volbách, když sám odmítl kandidovat. Politickou kariéru ukončil v roce 1929 kvůli vážným zdravotním problémům.

Jan Černý (1874-1959). Politik a právník, který začal s politickou kariérou ihned po ukončení studií. Působil například u okresního hejtmanství v Hodoníně a v Prostějově či na ministerstvu veřejných prací ve Vídni. Od roku 1920 do roku 1921 a v roce 1926 zastával funkci předsedy československé vlády. Celkem čtyřikrát vedl ministerstvo vnitra a dařilo se mu potlačovat vznikající radikalismus v Československu. Ten se vytvářel, stejně jako v mnoha zemích poválečné Evropy, jako reakce na vnitropolitické poměry v prvních letech republiky. V roce 1939 odešel do důchodu.

Edvard Beneš (1884-1948), druhý prezident první československé republiky a dlouholetý ministr zahraničí. Vystudoval filologii, filosofii a sociologii, kterou mu přednášel právě Masaryk. Po vypuknutí 1. světové války se aktivně zapojil do protirakouského odboje. V roce 1915 odešel do Švýcarska a odtud do Paříže, kde se stal spolu s Masarykem a Milanem Rastislavem Štefánikem vůdčím představitelem české politické reprezentace. V zahraničí Beneš vyvíjel rozsáhlou aktivitu, aby získal podporu mocností Dohody pro vznik samostatného Československa. V roce 1918 ustanovil v Paříži prozatímní československou vládu. Od listopadu 1918 do prosince 1935 vykonával funkci ministra zahraničí všech československých vlád, ve dvacátých letech krátce působil i jako předseda vlády. Beneš významným způsobem přispěl ke vzniku samostatného státu. Zastupoval spolu s Karlem Kramářem Československo na pařížské mírové konferenci, kde se mu podařilo prosadit většinu územních požadavků. Patřil k nejbližším spolupracovníkům prezidenta Masaryka, po jehož odstoupení a na jeho výslovné přání se sám stal prezidentem republiky. Jako hlava státu se snažil ochránit zemi proti hitlerovskému Německu, ale v září 1938, pod nátlakem francouzské a britské vlády, kapituloval a přijal mnichovský diktát. Po vypuknutí druhé světové války se postavil do čela zahraničního odboje. Vrátil se do Londýna, vytvořil v roce 1940 československou exilovou vládu a stal se znovu prezidentem. Po válce se snažil znovu vybudovat demokratický stát s vazbami na západní státy. Ovšem rychlý nástup komunistů jeho plány překazil. Na uchopení moci komunisty nedokázal reagovat, k tomu výrazně přispěl jeho prudce se zhoršující zdravotní stav. Při únorové krizi 1948 přijal demisi demokratických ministrů a jmenoval nové, Gottwaldem navržené členy vlády. V květnu 1948 však odmítl podepsat novou ústavu a v červnu 1948 odstoupil.

Milan Rastislav Štefánik (1880-1919). Slovenský politik, diplomat a během první světové války generál francouzské armády. Řadil se k vedoucím osobnostem československého zahraničního odboje. Od roku 1915 spolupracoval s budoucími československými prezidenty Masarykem a Benešem. Štefánik organizoval československé legie. Roku 1918 se stal ministrem vojsk. O rok později ale zahynul při letecké nehodě.

Jiří Stříbrný (1880-1955). Politik, novinář a přední účastník domácího protirakouského odboje. Aktivně pomáhal organizovat říjnový převrat. Od roku 1918 do roku 1939 byl poslanec Národního shromáždění. Vystřídal několik funkcí na postech ministra pošt, železnic a národní obrany. V roce 1926 byl kvůli vnitrostranickým sporům a konfliktu s Benešem z národně socialistické strany vyloučen. V roce 1927 založil Stranu slovanských národních socialistů, která se po třech letech přeměnila ve fašistickou Národní ligu. Později byl odsouzený k doživotnímu vězení.

Vavro Šrobár (1867-1950). Vystudoval lékařskou fakultu, ale po jejím ukončení se věnoval politice. Řadil se mezi stoupence prezidenta Masaryka. Ihned po vzniku ČSR usedl do ministerského křesla s plnou mocí pro správu Slovenska a zároveň se stal ministrem veřejného zdravotnictví a působil i jako ministr školství. Od samotného začátku výrazně podporoval myšlenku jednotného státu Čechů a Slováků a v době slovenského profašistického státu stál v čele slovenského odboje. Šrobár zastával funkci poválečného ministra financí a od roku 1948 ministra pro sjednocení zákonů. Po nástupu komunistů k moci se v únoru roku 1948 přihlásil k jejich programu.

Jan Šrámek (1870-1956). Politik a římskokatolický kněz, který se téměř současně se zahájení své církevní služby začal věnovat politice. Po vzniku Československa se stal členem Revolučního národního shromáždění a v lednu 1919 sjednotil české křesťanské strany. Šrámek se dostal téměř do všech prvorepublikových vlád od roku 1921 až do roku 1939. Přestože šlo o jednoho z nejvlivnějších politiků v zemi, Masaryka ho pro jeho silné náboženské cítění neměl rád. Po Mnichovské dohodě Šrámek emigroval a stal se předsedou exilové vlády v Londýně. Po únoru 1948 a uchopení moci komunisty se pokusil uprchnout do zahraničí, ale francouzské letadlo, na které čekal na letišti u Rakovníka, nepřiletělo. Šrámek pak strávil zbytek života ve vězení.

Tématické zařazení:

» Zajímavosti