Adélka Hurníková: Nový Zéland si zachoval ráz nedotčené přírody

Pardubický

25. března 2024, 10.38 | Koordinátorka skupinových lekcí Adélka Hurníková z Prahy je velká cestovatelka. Letošní začátek roku strávila s přáteli „u protinožců“ na Novém Zélandu.

Jaká byla, jak dlouho trvala a kudy jste letěli?

Cesta na Nový Zéland by se dala nejlépe definovat jako výprava na druhý konec světa. Dva cca dvanácti hodinové lety nás přivedly doslova do opačné sezóny (u nás byla nejtužší zima, zatímco Zélanďané si užívali nejteplejších letních dní) a časového pásma (když je u nás den, na Zélandu je noc). Většina cestovatelů si vybírá přestup v Asii (Shanghai nebo Kuala Lumpur). My jsme z ekonomických i praktických důvodů zvolili cestu přes Spojené státy (Los Angeles). Nový Zéland se po pandemii covidu stal jedním z nejnedostupnějších míst na světě a letenky do místa milovníků Pána prstenů se staly jedněmi z nejdražších v nabídce leteckých společností. Proto jsme vybírali letenky opravdu s předstihem a podle cenové dostupnosti.

Dva dlouhé lety po sobě bývají oříšek i pro vášnivé cestovatele, a tak jsme ocenili půl denní layover (mezipřistání) v Americe na cestě tam i zpět, kde jsme se mohli na chvíli vzdálit z letiště a protáhnout/unavit tělo ve stopách Hollywoodského nápisu, který se tyčí nad městem. Cesta přes několik časových pásem nakonec zapříčinila zajímavý fakt, že jsme přišli o jeden den, který nám „byl vrácen“ zase na cestě zpátky. Není to ale zdaleka krátká cesta a mnohé po cestě dostihne nepříjemný jetlag, ze kterého se dávají dohromady i několik následujících dní. My jsme měli štěstí a díky prázdným letadlům (letěli jsme 31.12.) jsme se zvládli po cestě i vyspat.

Jak dlouhý byl váš pobyt na ostrově?

Náš výlet včetně cesty byl naplánován celkem na 21 dní. Prvních deset jsme strávili na jižním ostrově, který je proslulý díky přírodním krásám, ovcím, proměnlivému počasí, a druhou polovinu výletu jsme objevovali severní ostrov, který je více zalidněný a je známý pro své největší město Auckland (často mylně zaměňován za hlavní město – tím je Wellington), ve kterém se nachází přes 50 vulkanických neaktivních center. I tak jsme viděli opravdu pouze část všech skvostů, a tak není divu, že mnoho českých studentů využívá roční studentské vízum právě k návštěvě Nového Zélandu, kde spojí objevování ostrovů s prací nebo studiem.

Jak bys charakterizovala tamní přírodu?

Jako neokázalou hříčku všech možných barev, kombinací, kontrastů a unikátnosti. Zélandu se podařilo zachovat si ráz nedotčené přírody - svědčí o tom i zalidněnost ostrovů. Většinu plochy jižního ostrova skutečně pokrývá pouze příroda. Často se jedná o hornaté terény, které obývají pouze stáda ovcí a široko daleko nevidíte stopu lidské ruky. Mísí se zde kontrast oceánu, tropických palem i zasněžených vrcholků vysokých pohoří. Samotní Zélanďané se snaží přírodu chránit a uvědomují si důležitost udržitelnosti a vyjímečnosti této krajiny. Určitě se tedy minimálně setkáte s kontrolou venkovní obuvi (pořád je to ostrov, kde může být místní fauna a flora narušena poměrně rychle) nebo na plakáty s osvětou pro budoucí generace. Na obou ostrovech můžete narazit na úkazy (zvířata – především ptactvo nebo rostliny), které nikde jinde ve světě nenajdete. Například na nelétavé papoušky, kteří zde již nemají žádné predátory, a tak se pohybují většinu času bez toho, aniž by vzlétli. Největší raritou tady jsou ale především velryby, delfíni a lachtani. Jejich výskyt u pobřeží je celkem častý, a tak můžete tahle zvířata zahlédnout ve volné přírodě. Místní jsou na turisty v tomto ohledu připraveni a nabízí hromadu turistických atrakcí (výlety na lodích, kajacích, lety nad oceánem, plavby s delfíny).

A co domorodí obyvatele – jací jsou, jak se chovají k turistům, čím se převážně živí?

Původními obyvateli jsou Maoři. Když byl Nový Zéland osídlen anglickou kolonií, byli tito obyvatelé odsunuti a byla jim zabrána území, která spravovali. Tyto historické problémy se v místní politice promítají dodnes a hrají jistou roli ve společenské atmosféře. Zéland je taktéž velkým lákadlem okolních asijských zemí, a tak zde narazíte na rozmanité národnosti, které sem přijíždějí za naukou jazyka nebo lepším výdělkem. Místní lidé jsou neskutečně zdvořilí, usměvaví a vždy otevření ke konverzaci. Určitě na to společně s přírodou budu vzpomínat jako na nejpozitivnější stránku celého výletu – místní obyvatelé, kteří se povětšinu času jen usmívají, jsou věčně v dobré náladě, a tak nějak se naučili pospíchat pomalu. Cenná lekce pro nás uspěchané Evropany.

Nejdůležitější obživou na Zélandu je chov dobytka, lov ryb a turistický ruch. Když vejdete do obchodu, mile vás překvapí, že hodně produktů pochází přímo ze Zélandu a jejich soběstačnost je překvapivě vysoká. Dá se tedy předpokládat, že tato odvětví budou nejčastějším zdrojem jejich měsíčního příjmu. Práce na farmách je často pokryta cizinci, kteří sem přijíždějí za výdělkem. Na těchto ostrovech si za vše připlatíte. Místní jsou ale, jak už bylo zmíněno výše, dobře připravení a škála aktivit, kterou nabízejí, je často velmi lákavá, protože se jedná o opravdu krásné zážitky a pro mnohé znamená také zdroj obživy.

Jaká je na Novém Zélandu architektura?

Tím, že je Nový Zéland anglickou kolonií, hodně domů se nese v duchu anglické architektury -menších příbytků (typicky oken, které se zvedají místo otevírají, tak jak jsme tomu zvyklí u nás v Česku). Jak už napovídá časová osa osídlení, Nový Zéland nemá příliš dlouhou historii a jeho stavby nemají tak starou dataci. Navíc některé historické stavby, například kostel ve městě Christchurch, byly rozsáhle poničeny po zemětřeseních. Poutavé na jejich domech je, že jsou opravdu malé a praktické (velké domy jsme viděli opravdu jen zřídkakdy). Některé domky vznikají unikátně v kopcích a mívají přenádherné výhledy. Většinou je zdobí zelená šťavnatá zahrada, o kterou místní starostlivě pečují. Auckland na rozdíl od menších měst už začíná dostávat podobu velkoměsta, kde se již nyní tyčí proslulá aucklandská věž a několik moderních mrakodrapů.

Co tě nejvíc nadchlo?

Když pomineme všechny přírodní krásy, vstřícnost místního obyvatelstva, tak je to určitě aktivní způsob života, který místní berou jako součást jejich běžného dne. Vitalita a životní elán jsou tady opravdu nakažlivé. Možná ne nadarmo na Novém Zélandu vzniklo jedno z nejrozšířenějších cvičení Les Mills, které je nyní populární po celém světě. Jeho zakladatelem je bývalý olympijský sportovec, který se snaží tuto osvětu společně s celou rodinou rozšířit po celém světě. Co mi naopak docela scházelo, bylo naše výborné pečivo, které místní spíše znají jen z regálů v podobě toastových balených chlebů. Jakým velkým překvapením bylo, když jsme na cestě po jižním ostrově potkali Čecha v tamním městě, kde společně se svou ženou prodávají naše oblíbené párky v rohlíku. Místním prý také „šmakujou“. Český rohlík se asi neztratí nikde ve světě.

Chtěla by ses tam vrátit?

Definitivně je to místo, kam bych se ještě někdy ráda podívala. Už jen pro všechny ty skvosty přírody, které tam číhají na každém kroku. Uvidíme, jak se tato netknutá krajina ubrání našemu zrychlenému způsobu života, vymoženostem moderní doby a zachová si ráz svůj ráz. Moc ráda bych to minimálně ještě jednou zažila.

foto: archiv Adélky Hurníkové

Zdroj: Redakce RN