Z Aleny Antalové bude královna

Rozhovory

Ikona

18. září 2008, 20.31 | Brno | Herečka Alena Antalová, původem ze Slovenska, se narodila ve znamení Lva 28. 7. 1972 v Bratislavě a je vnučkou úspěšného světoznámého scénografa Ladislava Vychodila.

Měla jste štědré sudičky?
Myslím, že ano.
Byla jste společenská holčička?
To si moc nepamatuji, ale z vyprávění jsem s tím měla určitě menší problém než teď. Zdá se mi, že čím jsem starší, tím jsem méně společenská.
Pamatujete si, jak se jmenovala vaše školní láska?
Marek Ilečko.
Byla jste vzorná žákyně?
Ne. Lepší průměr.
Čím a kdy vás přitáhlo divadlo, jaké bylo vaše první setkání s Thalií?
K divadlu jsem byla víceméně přitáhnuta. Chtěla jsem zpívat. O divadle jsem začala až na konzervatoři, když mě donutili.
Čeká vás role francouzské královny v dramatizaci hry Hany Burešové „Tři mušketýři“. Už jste si jednu královnu střihla v dramatu Williama Shakespeara Král Jindřich VIII. Jak se cítíte v garderobě královny, byla by jste pro návrat monarchie?
Cítím se v ní skvěle. Návrat monarchie by mi asi nevadil, ale nevím, nevím, jestli bych chtěla mezi ně patřit.
Jste opora Městského divadla Brno, zklamalo vás někdy divadlo?
Divadlo ne, lidi ano. Ale ne nějak fatálně.
Co dělá profese herectví s osobností ženy?
To, co každá jiná profese. Pokud ji dělá ráda, s láskou, přináší jí radost, tak ji dělá šťastnou. Jako mě.
Co by bylo pro vás dobrou zprávou?
Kdyby se uzdravila moje babička, kdyby dobře dopadl zítřejší ultrazvuk, kdyby se Elence konečně prořezal vrchní zoubek, kdybych sehnala jednu knížku, co sháním… Bylo by toho na celou stránku.
Říká se, že má-li člověk uspět , měl by hořet. Evidentně jste v životě i na divadle uspěla, cítíte v sobě plameny?
Ano.
Kterého světového dramatika byste ráda požádala, aby napsal roli jen pro vás?
To nevím. Protože by mě musel pořádně znát, mohl by to byt můj muž, ale on není dramatik. Ale zase nevím, jestli by třeba Shakespeare postavil lepší plot než Pepino?
V které roli jste pro svého muže nejpřitažlivější?
To se musíte zeptat jeho. Ale myslím si, že největší šok byla asi Zahrada divu. Protože to byla první věc, co v životě se mnou viděl a zamiloval se nejen do mě, ale i do Divadla jako takového. Říkal, že do té doby netušil, co se dá v divadle zažit. On byl takový divadelní panic. Zato teď je úplný gigolo (myslím divadelní samozřejmě).
Svého principála i režiséry občas zaskočíte změnou ve svém osobním životě, plánujete mateřství nebo máte prostě štěstí?
Nic jsem v životě neplánovala. Ale taky mě nic nedonutí, abych se kvůli něčemu dětí vzdala, nebo je nějak odkládala. Na děti není totiž nikdy ideální čas. A kdy je mám rodit, když ne teď? A když mám tak skvělého muže a rodinné zázemí… A dětem se k nám evidentně chce. Jsme za to moc vděčni a šťastni.
U mužů máte raději klukovskou rozvernost nebo mužnou rozvážnost?
Asi tu mužskou rozvážnost. Ale samozřejmě to musí být chlap s nadhledem, který si umí udělat srandu sám ze sebe a je s ním prostě legrace. Ale chlap musí být chlap.
Cestou letadlem by vás náhoda posadila vedle Sean Coneryho, kterou zásadní otázku byste mu položila?
No… Já jsem z podstaty plachý člověk. Takže by musel začít on. Ale i tak nevím, nevím… Já se moc s cizími lidmi nebavím. Či už je to Sean Conery, nebo paní Vopršálková.
Filozof říká, nejsmutnější je takový svět, v němž vyrůstají smutné děti. Jaké jsou vaše holčičky?
To ten pan filozof řekl moc pěkně. Děláme vše proto, aby byly krásné usměvavé a šťastné. Doufám, že jsou a budou.
Vylezla byste s Francinem na pivovarský komín?
Jasně.
Umíte mávnout rukou nad nepodstatnými událostmi?
Naštěstí se mi to daří. Je to velmi podstatná věc.
Zaflirtujete si jen tak pro potěšení (to prý mohou i vdané dívky)?
Platonické lásky jsou velmi podstatná životní záležitost, která se musí pěstovat.
Vyrazíte si někdy do společnosti vyzývavě oblečena?
Spíš ne. Jedině s mým mužem a to mě musí moc přemlouvat. Za prvé se mi to až tak nelíbí a za druhé, jak už jsem řekla, jsem plašan, nerada na sebe poutám pozornost.
Jaký je váš vztah k přírodě?
Čím dál silnější.
Která divadelní hra by vám chyběla, kdyby ji její autor nenapsal?
Zahrada divu, ta mi tak dokonale přilákala toho mého samečka a roztočila divy v mém životě. Ale stýskalo by se mi i po pár dalších kouscích.
Přílišné bezpečí přivádí lidi často do krizových situací, jak lidi udržet v pozoru před nečekanými katastrofami?
Nevím přesně, co myslíte pod pojmem přílišné bezpečí. Pokud je to nějaká forma letargie, či apatie, tak je to možné… Ale vy sám jste říkal, ze člověk musí hořet. Myslím, že to je dobrá cesta. Hořet pro každý nový den, být optimistou a věřit.
Věříte astrologům, navštívila jste někdy kartářku?
Ne. Nejvíc mě zajímá a baví současnost.
Co pro vás znamená svědomí?
Zásadní kámen úspěchu.

Text a foto: Jef Kratochvil