Kocurová: Herectví je třešnička na dortu - Rozhovory - REGIONÁLNÍ NOVINY

Spoustou věcí. V první řadě mě zlákala nabídka hrát v komedii - mám komedie moc ráda. Vyrůstala jsem na nich a myslím si, že dobrých komedií není nikdy dost. Lidé mají dost starostí a problémů a do kina si chtějí jít odpočinout. Navíc Češi dělají krásné komedie. Zlákalo mě také golfové prostředí i to, že je to negativní role, kterou jsem nikdy nehrála. Chci sama sobě dokázat, že se jí zhostím věrohodně. Zlákala mě produkce, která byla úžasná hned od okamžiku, kdy jsem přišla na konkurs a všichni jsme si vzájemně padli do oka. 

Mám handicap 20,6. 

Nemusím mít dubléra. 

Myslím, že sympatického na ní opravdu není nic. Je to potvora, jakých je hodně. Vypočítavá, sobecká ženská, která hledí jenom na sebe a využívá lidi. Ty se mi hodíš, tebe použiju, ty už se mi nehodíš, tak tě odložím. Na té postavě mě ale baví, že se v ní spousta lidí může poznat. Ale samozřejmě se k tomu nebudou hlásit.  

Naštěstí ne. Mám docela dobře vyvinutý cit na lidi a přátelím se s těmi, kteří mi sedí. Ty, z nichž cítím vypočítavost a loktaření, si nepřipouštím k tělu.

Zábavnější je hrát ty slaďounké a roztomilé naivky. Když takovou postavu člověk hraje, tak si vlastně opravdu hraje. Může se za tu postavu schovat, je to nadsázka a legrace. V takové roli se vyloženě vyblbne. Když se třicetiletá ženská chová jak dvanáctiletá holčička, bude prostě vypadat jako takováhle naivka. Potvora Alice je v prvním plánu milá a lísavá, v druhém plánu vystrčí drápky. Na takovou roli se už musíte víc soustředit. Už to není tak jednoduché.  

Ne. Tedy nevím o tom. Je fakt, že tohle už mám za sebou. Když jsem před časem dělala se Zdeňkem Izerem Telebazar, tak se ho někteří chodili ptát, jestli jsem skutečně tak hloupá. Ale nedávno mi naopak udělal radost jeden tak osmnáctiletý kluk, který ke mně přišel v restauraci s tím, jestli mi může něco říct. Pak mi svěřil, že má už dva roky můj plakát v pokoji na intru a že se ho nikdo nesmí ani dotknout. To mě úplně dostalo. Představila jsem si sama sebe, když jsem byla na internátě, jak jsme tam  měli plakáty různých herců, k nimž jsme s obdivem vzhlíželi a to, že tam teď má někdo na plakátě mě, mě málem rozplakalo. Potěšilo mě to a dojalo zároveň.

Mě živí především moderování. Jsem moderátorka a herectví je jen taková třešnička na dortu. Nikdy nevíte kdy a zda nějaká role přijde. Pro mě je to náhoda, která závisí na tom, zda mě pozvou na konkurs, že náhodou se hodím typově a náhodou ho vyhraju. Herectví jsem nikdy nestudovala, ale když tu příležitost dostanu, jsem strašně ráda. Při pomíjivosti času a neuchopitelnosti naší práce člověk touží po tom, aby bylo někde jeho snažení zaznamenané, má jakousi potřebu po sobě něco zanechat. Film je k tomu jako stvořený. 

To je ale omyl! Není to žádná pokleslá drbárna. Jsou to v podstatě takové „celebriťácké“ zprávy, které vycházejí z toho, co se během uplynulého týdne přihodilo a co se objevilo v médiích. K tomu se pak vyjádří druhá strana, tedy ti, jichž se ony informace týkají. Bude to úplně jiný typ pořadu, než jaké tady dosud známe. Chceme dát prostor známým osobnostem, aby se k tomu, co se o nich píše nebo říká, vyjádřily, aby se eventuálně obhájily. Rozhodně nejde o to někoho pomlouvat. Naopak. Někteří novináři vám dokonce do úst vloží slova, která jste nikdy neřekla. Vůbec se neobtěžují třeba jenom zavolat a dát vám možnost se k tomu vyjádřit. V našem pořadu známé osobnosti tu možnost mít budou.  

Text: Zuzana Jánská, foto: archiv ČT