VOLBY 2010 - ROZHOVOR: Česku hrozí osud Řecka, pokud se budou strany podbízet voličům - Politika

Politika

VOLBY 2010 - ROZHOVOR: Česku hrozí osud Řecka, pokud se budou strany podbízet voličům

Ikona

26. února 2010, 10.18 | PRAHA | Spirála volebních nákladů a stupňování slibů voličům vede Českou republiku na nebezpečnou cestu směřující v nejhorším případě na pokraj státního bankrotu jako v Řecku. Strany musí dodržovat odpovědnost za osud země a její zájmy a nabízet dlouhodobé vize, řekla v rozhovoru politoložka Eva Lebedová.

Podle čeho se voliči především orientují?

Voliči často hlasují podle peněženky, to znamená, že se rozhodují podle toho, co jim může přinést užitek a upřednostní třeba i krátkodobý zájem před dlouhodobou vizí. Efektivní pak mohou být jednoduché sliby typu zvýšené mateřské. Specialisté na politický marketing to vědí a snaží se tímto směrem strany vést. Jenže pokud politici budou tento styl stupňovat, tak bychom pomalu mohli směřovat tam, kde skončilo Řecko.

Například v západní Evropě toto riziko nehrozí?

Oproti voličům v etablovaných demokraciích mohou být čeští voliči náchylnější vlivům kampaní a politického marketingu, protože jsou zde slabší vazby na strany a chybí jim tradiční ideologické ukotvení. Pro strany je lákavé podbízet se voličům rozdáváním peněz, marketingově je to snadno uchopitelné a účinné.

Ale firmy také používají marketing pro prodej svého zboží nebo služeb a nekončí kvůli tomu v dluzích.

Jenže firmy mají jasný cíl dosáhnout finančního zisku, ale pro politické strany představuje zisk vítězství ve volbách, respektive získání křesel v parlamentu a účast ve vládě. Kromě toho neutrácejí vlastní peníze, ale rozdávají ze státního, takže jediné, co je omezuje, je jejich zodpovědnost. Je pak otázka, jak s tímto vědomím nakládají a zda za své politické poslání chápou pouze podporu voličů nebo také potřebu provádět i nepopulární politiku nutnou ke zdravému rozvoji společnosti.

To zní dost děsivě, je z toho východisko?

Dlouhodobá odpovědnost politických stran i voličů. Větší zájem veřejnosti o politiku a větší angažovanost v politice, aby politici cítili tlak a kontrolu, ta dnes buď není anebo je jen velmi slabá. Strany rezignovaly na to, aby artikulovaly dlouhodobé vize a pokud se o to pokusí, tak se jim to obvykle nepodaří prodat.

Ale vize, ideje a hájení zájmů voličů by mělo být hlavní funkcí stran, ony to nedělají?

To se nedá říci, že nedělají, ale dávají na to menší důraz, protože úspěch ve volbách je stále závislejší na množství financí, které strana může vložit do kampaně. Strany z 90% financuje stát, na členech, příznivcích nebo donátorech jsou závislé stále méně. Alespoň při pohledu do oficiálních účetních zpráv stran. Volební zisk, hlasy i mandáty stát proměňuje do finanční podpory a hlavním cílem hry tak je udržet se u tohoto zdroje. Tomu se podřizuje i charakter volební soutěže. O křesla se strany utkávají nejen kvůli touze něco měnit nebo zdokonalovat, ale protože je to v podstatě existenční nutnost jejich přežití.

To z ní ještě lépe… Je to český fenomén nebo je to obecnější jev v demokraciích?

Politologové toto označují jako stranu kartelu, to znamená jednak menší snahu a důraz na členstvo, politika se profesionalizuje, řízení stranické politiky je v rukou úzké specializované elity, která místo členů a sympatizantů k oslovení a ovlivnění veřejnosti používá specialisty na marketing a s jejich pomocí připravené nákladné kampaně. Druhým znakem, mnohem závažnějším, je právě rostoucí sepjetí stran a státu, a potřeba být u zdroje peněz.

Proč je to tak závažné, nestačila by nějaká protikorupční opatření, která by to ošetřila?

Nejde jen o korupci. Strany, které se dostanou k moci, mají tendenci omezovat politickou soutěž. To se projevuje v tom, že se snaží omezit vstup do parlamentu dalším stranám a brání jim dostat se ke státním financím. A strany v parlamentu mají tendenci se dohodnout na čemkoliv, aby se udržely u zdrojů peněz, u moci a vlivu.

A Česko je na tom jak?

Čistá strana kartelu tu naštěstí není, ale velký krok směrem k výše popsanému modelu znamenala opoziční smlouva a jestli se po volbách dohodnou ODS a ČSSD na velké koalici, neviděla bych v tom nic dobrého…

Ale pak mají prostor pro korupci, protože není veřejná kontrola… Jak z tohoto ven?

Je důležité, aby si i sama veřejnost uvědomovala, že se má starat o to, na co politické strany, které mají zastupovat její zájmy, vynakládají peníze ze státního rozpočtu. V Česku obě velké strany v roce 2006 vynaložily v průměru přes dva a půl milionu korun na zisk každého poslaneckého mandátu. A to mluvím jen o volebních výdajích, které oficiálně přiznaly. Jako problematickou chápu také skutečnost, že o výši státního příspěvku, která je každoročně vyplácená politickým stranám z rozpočtu, rozhodují sami zákonodárci bez jakékoli další kontroly.

Proč tolik peněz? Minulé volby do sněmovny rozhodovalo pár set voličských hlasů, je nutné na ně vynakládat takové sumy?

Právě proto. Zvlášť velké strany si uvědomují, že budou rozhodovat jednotlivá procenta a kolik přijde k volbám nerozhodnutých voličů. Peníze vynaloží na jejich přesvědčování a mobilizaci. Volební kampaň je pak mimořádně důležitá. V roce 2006 ČSSD oficiálně utratila za všechny volby 290 milionů korun, ODS 350.

A více kontrolovat financování stran?

To je stále trochu neprůhledné a obtížně kontrolovatelné. Existuje sice povinnost politické strany odevzdat do sněmovny výroční finanční zprávu, ale když už se k ní člověk dostane, dozví se z ní jen obecná čísla, tedy pouze to, co strany chtějí říci. Není možné zjistit, zda se oficiální výdaje neliší od těch reálných. Očekávala bych také, že v době krize, kdy stát i firmy šetří kde mohou, budou zodpovědné i politické strany a nebudou roztáčet spirálu volebních nákladů do neúměrné výše. Zvlášť, když hospodaří s penězi nás všech. Prospěla by také větší ochota lidí vstupovat do politických stran, podílet se na rozhodování, podrobovat politiky veřejné kontrole a tlačit je k zodpovědnosti.

Je nějaká strana, která by se ještě o členy zajímala a stavěla na nich, když strany čím dál více používají ke komunikaci s voliči specialisty?

Určitě lidovci, tam jsou regiony velmi vlivné a mají i dost aktivní členy. A komunisté. Ono to souvisí opět s financemi, malé strany mají méně peněz než velké. Lidovci například na podzim 2008 využívali ke stranické propagaci ploty sympatizantů a členů strany. Do kampaní tradičně zapojují i úspěšné lokální politiky a využívají jejich popularity.

A zaznamenala jste v posledních letech snahu stran získat nové členy, nějakou náborovou kampaň ve smyslu oslovení široké veřejnosti, aby se podílela na činnosti strany a zprostředkovaně tedy na své okolí v obci nebo regionu?

Nevzpomínám si, bohužel. Jediné nábory, které se mi vybaví, jsou ty účelové, když se v regionu někdo snažil zvrátit poměr sil ve stranické organizaci, aby ovlivnil nominační procesy. Ale to asi na mysli nemáte. Navíc se zdá, že uzavřené a nepočetné stranické buňky ani o nové členy zájem nemají. Jen by ty staré ohrožovali v jejich pozicích.

Tématické zařazení:

» Politika