Na Hrubém Rohozci ukazujeme pravdu

Cestování

HRUBÝ ROHOZEC | Tak na úvod praví ve své pracovně kastelán zámku MgA. Jiří Holub. „ A na jiných snad lžou?“, neodpustím si rýpnutí do sympatického chlapíka, který zámkem doslova žije. „Takhle jsem to nemyslel, ale jsme jedni z mála, kteří návštěvníkům ukazují skutečný život šlechty ve 30. letech 20. století.

Vše je navíc původní – nábytek, obrazy, porcelán...“, dá se do vyprávění kastelán i se svým kolegou Bc. Vladimírem Treglem. Ten je hlavním autorem zámecké expozice a na zámku kdysi začínal jako průvodce. Po čase se sem již jako pracovník Národního památkového ústavu vrátil a „tvořil“.

Poloha a okolí
Zámek Hrubý Rohozec se nachází na okraji města Turnova. Ať sem přijedete z jakéhokoli směru – od Prahy, Liberce či Jičína – vydejte se dál po silnici směr Harrachov–Železný Brod, odkud vás již k zámku navedou směrové cedule. Před zámkem je placené parkoviště, kde je i prodejna suvenýrů a drahých kamenů, možnost stravování nabízí bistro u brány do zámeckého parku či restaurace s vnitřním i venkovním posezením naproti parkovišti.
K zámku se dostanete parkem, který je volně přístupný, a to i se psy (ovšem za předpokladu, že budete mít svého mazlíčka na vodítku a také po něm uklidíte exkrementy). Projdete-li zámeckou věží, ocitnete se na nádvoří, kde si v pokladně můžete koupit vstupenky na prohlídku a třeba i něco na památku.
Kolem zámku vede naučná stezka z Turnova, která mapuje památky a přírodní bohatství této části Českého ráje – zhruba kilometr od zámku je Dlaskův statek, na opačnou stranu pak Malý Rohozec, kde se můžete osvěžit ve zdejším pivovaru. Stezka se dá absolvovat i s kočárkem, musíte jej ale snést po několika schodech u zámecké zdi.

Historie letem světem
Na místě zámku původně stál gotický hrad, založený na počátku 14. století příslušníky rodu Markvarticů. V průběhu staletí se v jeho vlastnictví vystřídali páni z Michalovic, Krajířové z Krajku či Vartenberkové. Majitelé si pro své potřeby Hrubý Rohozec různě přestavovali, takže když jej po Bílé hoře koupil Albrecht z Valdštejna, již se nejednalo o hrad, ale o zámek. V roce 1628 získal Hrubý Rohozec původem francouzský šlechtic Mikuláš Des Fours, jehož potomci využívali zdejší zámek jako své rodové sídlo až do roku 1945, kdy byl zkonfiskován na základě Benešových dekretů. Od té doby je zámek státní, i když v tomto směru je jeho budoucnost nejistá.

Unikátnost expozice
S kastelánem a jeho kolegou si procházím zámek a mám to privilegium, že mohu porovnávat fotografie z roku 1932 se současnou podobou místností – mezi jejich dřívějším a dnešním stavem není takřka rozdíl, a tak se zajímám, jak je to možné.
V. Tregl: Po konfiskaci byl zámek jen krátce nepřístupný. Když byl na přelomu 40. a 50. let otevřen, bylo v několika málo místnostech ponecháno původní vybavení, ale v ostatních pokojích došlo k velkým změnám – z tehdejšího pohledu málo hodnotné, byť původní zařízení muselo ustoupit cennějším kusům přivezeným z jiných hradů a zámků. Sehrála v tom roli hlavně ideologie minulého režimu, kdy vyprávění o životních osudech někdejších majitelů zámku muselo ustoupit výkladu o umělecké hodnotě vystavených exponátů, čímž se poukazovalo na zručnost pracujícího lidu, zatímco nic nedělající šlechta si žila v přepychu. Portréty a další památky na rod Des Fours, jenž zámek obýval více jak tři staletí, tak skončily na dlouhou dobu v depozitářích, které byly pro nedostatek místa zřízeny dokonce i ve vlhkém a špinavém sklepě. Původní vybavení tak sice utrpělo, ale zachovalo se, a tak bylo možné jej v dnešní době navrátit na původní místo.
J. Holub: Za mých kastelánských předchůdců se v 80. letech podařilo opravit fasády zámku a vyměnit střešní krytinu, později také vybudovat nové toalety a pokladnu. Mnohem menší pozornost však byla věnována péči o interiéry prohlídkové trasy – např. historická výmalba stěn se buď vůbec neopravovala, anebo se jednoduše zabílila. Dnes se to snažíme postupně napravovat, a tak pod novodobými bílými nátěry stěn a stropů nacházíme při restaurátorském průzkumu původní výmalby, které obnovujeme. I touto cestou získávají místnosti původní podobu, jakou měly ve 30. letech 20. století.

Co obnáší tvorba nové expozice?
V. Tregl: Stovky, spíše tisíce hodin práce, ale krásné práce! Na nové expozici jsme začali s kolegou Mgr. Petrem Weissem pracovat na podzim roku 2008. S dobovými fotografiemi v ruce jsme prošli depozitáře jak na Hrubém Rohozci, tak i na jiných objektech, kam jsme věděli, že bylo odvezeno původní zařízení. Postupně jsem tak k naší radosti našli všechny ty stoly, skříně, sedací nábytek, obrazy, porcelán … Většinu kusů jsme ale museli nechat zrestaurovat, neboť byly zničené nešetrným zacházením a dlouholetou neúdržbou. Když jsme takto vše nashromáždili, zrušili jsme dosavadní již nevyhovující expozici a začali místnosti zařizovat tak, jak nám je ukazovaly fotografie z roku 1932. Veřejnosti byla první část takto obnovených místností zpřístupněna v roce 2009, v roce 2010 přibyly další, ale stále to není vše, takže vedle současných dvou okruhů pracujeme ještě na třetím. Ten návštěvníky zavede do hospodářského zázemí zámku – do kuchyně, místností pro služebnictvo, vrchnostenské kanceláře či do skladu hraběcích zavazadel. Kdy ale ke zpřístupnění třetího okruhu dojde, to teď nevím – záleží na penězích...

Nábytek, obrazy i porcelán jste dohledali, ale co třeba textilie či rodinné památky?
J. Holub: Textilie byly oříškem – některé potahy nábytku se dochovaly nepoškozené, jiné poškozené byly, ale šly zrestaurovat, nicméně v mnoha případech se čalounění dochovalo jen v podobě několika cárů či se nedochovalo vůbec. V prvním případě jsme podle zbytků nechali vyrobit kopie látek, v druhém případě jsme koupili nové látky, ale takové, které se svým vzorem těm původním, známým z historických fotografií, co nejvíce podobaly. Jednu takovou látku nám dokonce přivezli až z Francie. Co se také nedochovalo, tak to je historický užitkový textil – ručníky, povlečení atd. Tyto věci jsme sháněli ve starožitnostech či nám je darovali nadšenci a přátelé. Některé doplňky nám také ušily kolegyně ze zámku Sychrov a aby docílily požadované barvy včetně historické patiny, namáčely látku např. v čaji. Nevěříte? Látkové stínidlo lustru v ložnici hraběnky je toho důkazem!
V. Tregl: Rodinné památky – listiny, dopisy, fotografie, jsme nacházeli na zámku všude možně. Některý z poválečných správců zámku je naházel do šuplíků u nábytku či do nejrůznějších krabic, které pak už naštěstí nikdy nikdo neotevřel, a tak se tyto věci ani neztratily, ani nezničily. Chvíle překvapení např. nastala, když nám restaurátor otevřel šuplík u psacího stolu v malé knihovně. Ten měl zaseklý zámek a nikdo se do něj nikdy nedostal. Vedle psacích potřeb, lahviček s ještě nevyschlým inkoustem a několika dalších věcí v něm byly i paměti předposledního majitele, v nichž píše hlavně o I. světové válce, které se jako rakousko-uherský voják účastnil.
Docházelo mezi vámi při tvorbě nové expozice ke konfliktům?
J. Holub: Ani s Vláďou Treglem, ani s Petrem Weissem jsme se nehádali v pravém slova smyslu, spíše jsme někdy měli různé názory a šlo o to, kdo bude mít více argumentů, aby prosadil právě to své. Ale vždy jsme měli všichni tři společný cíl: aby místnosti vypadaly co nejvíce autenticky, a co nejpravdivěji tak vypovídaly o životě a zálibách předposledního majitele a dalších členů jeho rodiny.
V. Tregl: Velký dík patří také panu Zdeňku Pavelkovi, pamětníkovi. Jako syn zámeckého komorníka si často hrával se syny předposledního majitele, takže zámek dopodrobna poznal. Když nám nebylo něco jasné, ochotně vysvětlil a poradil. Také nám řekl spoustu příběhů – veselých i smutných – ze života pana hraběte a členů jeho rodiny. Třeba nám vyprávěl, že když spolu s hraběcími syny provedli jako děti nějakou kulišárnu a pan hrabě se je chystal potrestat, schovali se před ním do velkých cestovních kufrů. A jak pan Pavelka říká – tam je hrabě nikdy neobjevil.

Prohlídka zámku je opravdu zážitkem a mohu jen potvrdit, že místnosti prohlídkové trasy skutečně vyvolávají pocit, jako by v nich jejich někdejší obyvatelé stále bydleli. Ačkoliv je zajímává celá expozice, nedá mi to, abych se zde extra nezmínila např. o kolečkovém křesle hraběnky Marie Immaculaty, na němž se pohybovala, neboť byla ochrnutá. Malé návštěvníky určitě nadchnou dětské pokoje s hračkami, tatínky zase malované střelecké štíty, zbraně a lovecké trofeje. Maminky pak okouzlí velké množství porcelánu či paraván s vyobrazeními dámské módy v salonu hraběnky. V knihovnách je přes 10 000 svazků, z nichž nejstarší jsou ze 16. století. Senzací je historický trezor v pánské pracovně, ale i přes sto let starý posilovací stroj hraběte, jenž dbal na svou postavu. Ovšem poněkud morbidní mi přijdou zarámované pohřební ostatky po prvním majiteli zámku, které jsou umístěny v zámecké kapli.

Není dáma jako dáma
Během prohlídky vypráví průvodci o zajímavých členech hraběcí rodiny Des Fours. A že se je v tomto směru čím pochlubit! Podle legendy vzniklo jméno Des Fours tak, že prapředek rodu, uhlíř, pomohl zachránit život svému králi. Ten jej za odměnu povýšil do šlechtického stavu a protože uhlíř krátce před svým hrdinským skutkem vyšel z pece, francouzsky fours, dostal titul Des Fours, česky „z Pecí“. Dokud žili členového tohoto rodu ve Francii, zastávali vysoké funkce u dvora lotrinských vévodů. Do Čech je přivedla třicetiletá válka.
Mě ale zaujaly hlavně osudy dvou dam, které se do rodiny přivdaly a které se své role zhostily každá po svém. První z nich je manželka druhého majitele zámku, Marie Polyxena ze Šenfeldu. Byla velmi zbožná: nechala na panství vystavět kostel sv. Anny v Jablonci nad Nisou či poutní kostel v Bozkově, na samotném zámku nechala vybudovat velkou barokní kapli Nejsvětější Trojice. Kromě toho pomáhala svému choti s výchovou jeho 14 potomků z předchozího manželství, sama mu pak porodila dalších 9 dětí. Druhou zajímavou dámou je Johanna Köppe, měšťanka z Hannoveru, která se do rodiny přivdala v 19. století. Nijak se jí nedotkl chvályhodný život její předchůdkyně, spíše naopak – za hraběte Josefa se provdala pouze za účelem získání šlechtického titulu. Hrabě, když zjistil že je svou chotí nemilován, se rozvedl, a tak, aby měla hraběnka Johanna z čeho žít, stala se nakonec ve Vídni kurtizánou…
K zajímavým vyprávěním patří také osud Marie Adély, jež si dopisovala s Janem Evangelistou Purkyně, a zemřela na popáleniny poté, co na své šaty z neopatrnosti převrhla hořící svíčku. Jiná členka rodu, tentokráte z moravské větve, Marie Františka, vystudovala v roce 1909 medicínu, a stala se tak jednou z prvních žen lékařek. Aby se dostala za nemocnými i v odlehlých končinách, udělala si dokonce i řidičský průkaz a za pacienty dojížděla v autě, které sama řídila.

Místo strašidla díry ve dveřích
Nedá mi to, abych se neptala po místním zámeckém strašidlu. Kastelán mi ale sděluje, že Hrubý Rohozec je tak pravdivý, že nemá ani strašidlo, které je na většině zámků stejně výplodem fantazie průvodců. Místo strašidla zde ale můžete vidět prostřílené dveře po skutečném kriminálním zásahu. V roce 1946, tedy nedlouho po konfiskaci zámku, se na Hrubém Rohozci ukrýval Karel Chlouba, hledaný zlodějíček. Když byl objeven, schoval se ve velké knihovně a přivolaní vojáci ho žádali, aby se vzdal. Jelikož tak neučinil, došlo k přestřelce, jejíž stopy jsou na dveřích místnosti dosud patrné. Karel Chlouba, než by se dobrovolně vydal vojákům, nakonec raději v místnosti ukončil svůj život výstřelem z vlastní pistole...

Prohlídkové okruhy a slevy
Zámek nabízí dva okruhy, přičemž každý trvá cca 55 minut. První okruh vás zavede do 1. patra zámku, tedy do kaple, reprezentačních prostor a obytných apartmánů hraběcího páru. Druhý okruh začíná prohlídkou sklepení a následuje 2. patro zámku, kde se můžete těšit na pokoje dalších členů rodiny, zde jsou také ony zmiňované dětské pokoje s hračkami nebo invalidní vozík hraběnky Marie Immaculaty.
Při zakoupení obou okruhů máte slevu, slevu na vstupném obdržíte také ve chvíli, pokud na Hrubém Rohozci předložíte vstupenku ze zámku Sychrov, hradu Trosky nebo z liberecké ZOO. Zavíracím dnem je na Rohozci pondělí.
Jistě příjemným zjištěním je skutečnost, že na prohlídku se nečeká déle, než 20 minut, a prohlídka se koná i v případě, že přijde pouze jeden návštěvník. Po předchozím objednání je pro skupiny zahraničních turistů možný výklad v angličtině, francouzštině, němčině, ruštině a španěštině, pro jednotlivce z ciziny jsou k dispozici cizojazyčné texty. V případě, že jste imobilní, je prohlídka zámku možná, ale je vhodné den předem zavolat a domluvit se, kdy přijedete, aby se uzpůsobil počet osob ve skupině. Svatební obřady se mohou konat v parku nebo v zámecké kapli.

Něco navíc
Každou neděli o prázdninách je na zámku 3x denně loutkové představení pro děti (vstupné 25,- Kč). Vchod do místnosti, kde se divadélko hraje, je označen jak jinak než loutkou kašpárka. První srpnový víkend vás čekají kostýmovaní průvodci a trošku netradičně pojaté prohlídky – zámek má totiž výročí vztahující se k rodině Des Fours, nazvané „Od Mikuláše k Mikuláši“, a prohlídky zámku budou oživeny scénkami ze života někdejších majitelů. Součástí výročí je také koncert Vlasty Redla, na který je pro velký zájem vhodné si dopředu lístky rezervovat. Podrobnosti a další informace o zámku Hrubý Rohozec najdete na www.hruby-rohozec.eu.

Nejistá budoucnost
Posledním majitelem byl Karel Bedřich, jemuž byl zámek zkonfiskován v roce 1945, neboť byl osobou německé národnosti. V roce 1947 mu bylo za nejasných okolností navráceno československé občanství a krátce na to emigroval do ciziny. V roce 1992 vznesl Karel Bedřich restituční nárok, po jeho smrti v roce 2000 v restitučním sporu pokračuje jeho ovdovělá manželka Johanna Kammerlander. Vzhledem ke složitosti případu a novým skutečnostem a důkazům na obou stranách si dnes nikdo netroufne odhadnout, jak celý spor o zámek a další majetky posledního majitele skončí.
Hádanky na závěr
Naše hrady a zámky jsou velmi často známé tím, jaká pohádka či film se v nich natáčely. Ani Hrubý Rohozec není výjimkou – v jeho interiérech či přilehlém parku se odehrávají scény z pohádky Princ Bajaja či z detektivky Vrah skrývá tvář, také se tu natáčela epizoda z oblíbené komedie Tajemství hradu v Karpatech. Jaké konkrétní scény z těchto filmů to byly možná sami uhodnete, a pokud ne, přijeďte na Hrubý Rohozec a zeptejte se ochotných průvodců.

Text: Lucie Spálenská