Zaznělo u Kulatého stolu Metropolu na téma bezpečnost - Krimi - Český Metropol

Krimi

Zaznělo u Kulatého stolu Metropolu na téma bezpečnost

zdroj: Metropol

Ústí nad Labem | Dubnový Kulatý stůl Metropolu měl nosné téma „bezpečnost“ v Ústeckém kraji. Usedli kolem něj ti nejpovolanější – předseda bezpečnostní rady, hejtman Ústeckého kraje Oldřich Bubeníček, vedoucí...

 

odboru cizinecké policie krajského ředitelství plk. Ing. Bc. Pavel Češka, ředitel Městské policie v Ústí nad Labem Ing. Pavel Bakule, radní Ústeckého kraje Mgr. Martin Klika, starosta města Dubí Ing. Petr Pípal, koordinátor BESIP Jan Pechout, jako pozorovatel vedoucí Odboru kanceláře hejtmana Ing. Luboš Trojna. Veřejnost zastupovala Mgr. Pavla Holárková, vydavatelství Metropol ředitel Ing. Jiří Morštadt, šéfredaktorka Ladislava Richterová a její zástupce Tomáš Prchal. 
 
Ze statistik let 2014 a 2015 vyplývá pokles kriminality téměř ve všech oblastech. Jak to vypadá s bezpečností občanů v ulicích měst a obcí?
 
P. Bakule: Městské a obecní policie mají kategorizaci oblastí, a to buď dopravu, nebo veřejný pořádek. Bohužel musíme každý rok konstatovat, že problémy v dopravě převažují nad veřejným pořádkem, a strážníci se ze 70 až 80 procent musejí zabývat hlavně dopravou, což si myslím, že by tak být nemělo. Městské policie byly zřizovány hlavně pro zabezpečení veřejného pořádku. V Ústí, jak vím od kolegů z Policie ČR, došlo k výraznému poklesu páchání trestné činnosti. Spolupráce městské a státní policie je ve městě výborná na všech úrovních řízení, ať už jde o součinnostní kontroly a další bezpečnostní akce. I přesto musím neustále konstatovat, že veřejný pořádek leží trošku bokem, kapacitně nestíháme a nemáme šanci se mu věnovat více než té dopravě. Veřejný pořádek je široká škála negativních jevů počínaje drobnými přestupky a správními delikty až po hrubší přestupkové jednání, které slušným občanům otravuje život. Pokud jde o personální záležitosti, v současné době máme 155 zaměstnanců, z toho pět je civilních a zbytek jsou strážníci. Loni nám prošlo náborovým kurzem přes 170 lidí a z toho jsme horko těžko vybrali 33 zájemců. Podmínky nejsou přitom natolik přísné, maturita je dnes běžná věc. Loni přitom ženy v náborech válcovaly muže, dnes ze 155 zaměstnanců máme 36 žen.
 
P. Pípal:  Mě jako starostu mrzí jedna věc. Jsme město s 8 tisíci obyvateli, rozpočtem 110 milionů korun, a z toho dáváme 16,5 milionu korun ročně na městskou policii se 34 strážníky. Je to dvakrát tolik, než kolik má k dispozici obvodní oddělení Policie ČR v Dubí, které má na starosti ještě další obce a města. V ČR na začátku 90. let vznikly v té porevoluční euforii obecní a městské policie, starostové po návštěvách v Anglii a USA se tak nechali inspirovat tamními strážci zákona. Možná teď řeknu kacířskou myšlenku, ale tento typ policie neměl v ČR vůbec vzniknout. Tady měla být jedna kvalitní, odborně rozdělená státní policie, která má mít kapacitu na řešení celé škály problémů. A obce aby si řešily veřejný pořádek třeba s pomocí dvou obecních strážníků. Navíc se bohužel setkáváme s tím, jak v Poslanecké sněmovně vzniká tzv. lidová tvorba. Jedno volební období se rozšíří kompetence obecní policie, další volební období se to znovu redukuje – je to taková nekoncepčnost práce. Městská policie by měla mít určité kompetence. Třeba teď se znovu řeší měření rychlosti strážníky. Nám se podařilo v Dubí srazit kriminalitu na minimum, jsou týdny bez jediného trestného činu. Máme dostatečný počet hlídek na dohled nad dopravou a veřejným pořádkem. Ale financujeme to z městských peněz, které by měly jít na úplně jiné věci než na bezpečnost.
 
P. Češka: Policie ČR v Ústeckém kraji úzce spolupracuje s městskými a obecními policiemi, jednak z hlediska toho, že všude nemáme k dispozici služebny, a strážníci mají tu místní a osobní znalost, a také využíváme jejich kamerové systémy. Za první republiky obecní strážník plnil úkoly jiného charakteru, i když doba byla jiná. Obecní policie by se měla soustředit na lokální pořádek bez toho, aby byla využívána, i když to má svěřené v kompetencích, například k měření rychlosti. 
 
M. Klika: Souhlasím se starostou Dubí, že městské policie vznikly živelně, na druhou stranu v té době to byla potřeba. Dnes je městská policie, ale rovněž Policie ČR zaměstnána navíc také narůstající administrativou. A ti lidé pak chybí v ulicích. Čtyřicet tisíc státních a téměř 10 tisíc městských a obecních policistů v zemi – a pořád říkáme, že je to málo. Problémem je i požadavek, že strážník musí mít od roku 2015 maturitu, přitom si myslím, že na určitých pozicích a platových zařazeních by ji mít nemusel. Obdobný problém je i u státní policie, kde policisté po doplnění vzdělání chtějí kariérně postupovat a pak vzniká problém, koho posadit do auta a poslat na ulici. Přitom třeba policisté sloužící 25 let na ulici byli jen vyučení, ale měli praxi. Hodně městům a obcím požadavek na maturitu zkomplikoval a komplikuje život dodnes.
 
P. Bakule: Nemělo by být hleděno na vzdělanostní profil, jestli ten člověk má maturitu nebo vysokoškolský diplom, mělo by se hledět na profesní profil. Dříve si třeba policisté dodělávali maturity, a bylo jedno, zda to byl zahradník či něco jiného, což je absurdní. U nás si dodělávalo maturitu 80 procent lidí, odejít muselo 9 lidí bez maturity.
 
O. Bubeníček: Ano, teď ti lidé mají maturitu, ale z oboru, který nemá s jejich profesí nic společného. Například městští policisté, kteří tam sloužili od začátku, měli praxi v řádech desítek let. Třeba kriminalista zraje řadu let. A že nemá maturitu? Ale svoji profesi ovládá dokonale, nějaká maturita mu nenahradí praxi.
 
P. Češka: Bohužel od Policie ČR odcházeli délesloužící zkušení policisté nejen z obvodu, ale i kriminalisté a vyšetřovatelé, kteří mohli nově přijatým policistům předat své zkušenosti. Bez maturity ale museli odejít. My máme tabulky v rámci kraje, naplněni jsme 99,6 procenta. Nabereme 10 uchazečů, ale projdou jen dva. Nevyhoví na psychotestech, na tělesných prověrkách. Snažíme se doplnit stavy, ale to se snaží také hasiči, městská policie či vojáci. Ten trh s volnými uchazeči ale není nafukovací.
 
J. Pechout:  Já bych chtěl poděkovat ze své pozice městské policii a pochválit ji. Třeba v Ústí vede a provozuje tým městských policistů dětské hřiště. Dělají to naprosto perfektně. V Ústeckém kraji dopravní výchovu nabízí školkám a školám jen Ústí a Most. A tento přístup se odráží v prevenci, protože ústecký okres má suverénně nejnižší nehodovost v kraji a řadí se k nejúspěšnějším okresům v celé České republice. Prevenci navíc připravují i pro seniory, tělesně postižené. V tomto případě má podle mě městská policie nezastupitelnou roli. 
 
O. Bubeníček – V Bílině máme 15 tisíc obyvatel a 34 strážníků, a to je hodně. Dost dobře si ale nedovedu představit, že bychom ve městě strážníky neměli. Máme třeba obce spadající pod Bílinu, z nichž jedna je vzdálená sedm a z druhé strany města osm kilometrů. A hlídky Policie ČR, pokud by do obou obcí vyrazily, tak město by zůstalo bez dohledu, nebýt strážníků. Složení obyvatelstva je navíc takové, jaké je. Spolupráce městské i státní policie v Bílině je perfektní. Strážníci samozřejmě v rámci prevence docházejí do mateřských i základních škol, mezi seniory. Asistenti prevence kriminality jsou rovněž dobrým projektem, a když docházejí do problémového sídliště, dozvědí se řadu cenných informací. Městské policie určitě mají své opodstatnění. 
 
Jak to vypadá s technikou u Policie ČR?
 
P. Češka: S obnovou techniky v kancelářích jsme začali na hraničních přechodech počátkem devadesátých let. Vybavení je nyní odpovídající 21. století. Samozřejmě je otázka následné obměny nevyhovující techniky, některé technologie jsou již dnes překonány.
 
 
S čím se potýkáte nejčastěji v Ústeckém kraji, pokud jde o trestnou činnost?
 
P. Češka:   V rámci republiky i v Ústeckém kraji trestná činnost loni oproti roku 2014 vykázala pokles o 18 procent. Potýkáme se s vyloučenými lokalitami, kterých má kraj 89 od Chomutova přes Ústí až po Šluknov. Je to dáno demografickou strukturou obyvatelstva, polohou kraje u hranic se SRN a mírou nezaměstnanosti. Částečným řešením této situace by bylo systémové snížení míry nezaměstnanosti. S tím souvisejí příjmy a koupěschopnost obyvatelstva, ubylo by například krádeží či zneužívání omamných a psychotropních látek.
 
M. Klika:  Řešíme i příchod nových investorů, a tím snížení nezaměstnanosti. Na úřadu práce je dnes 55 tisíc obyvatel, které nejsme schopni do práce dostat. Nutná je změna legislativy týkající se sociálních dávek, příspěvků na bydlení. Lidé dnes nechtějí dojíždět do práce, budou raději na dávkách a stát jim zbytek doplatí. 
 
Vyrůstá třetí generace dětí, které neviděly rodiče či prarodiče pracovat a žijí celkem spokojený život…
 
O. Bubeníček: Napětí mez i lidmi vzniká i proto, že například prodavačka v marketu pracuje za 8 až 10 tisíc korun od rána do večera, a pak se na poště setká se sousedkou s několika dětmi a vidí její doplatek od státu. Na úřad práce či do situace, kdy čerpá dávky, se může dostat každý, ale není možné je čerpat pět, deset, patnáct let. Situace se musí začít měnit u dětí, aby po základní škole získaly alespoň výuční list, jinak budou pořád na okraji společnosti. Velkým problémem jsou také exekuce a s tím související obstavené účty, proto takový člověk nehledá žádnou práci, aby o peníze nepřišel.
 
P. Pípal:  V Dubí máme rovněž sociálně vyloučenou lokalitu. Spolupracujeme čtvrtým rokem s Agenturou pro sociální začleňování, která dělá dobrou práci. Obec či město si totiž musí jasně stanovit, co od té agentury požaduje a dát jí určité mantinely. Zaměřujeme se prioritně na děti a mladé lidi v komunitě, a kdyby se to povedlo u 15 procent z nich, byl by to velký úspěch. Společnost ale nemůže jen dávat a nic za to nechtít. Bohužel bezpečnostní politika státu je často ovlivňována výměnami ministrů s rozdílným pohledem na věc, stojí to spoustu peněz a jen to mate lidi. Odborníci pak třeba z řad policie odcházejí s frustrací z této situace. My například máme tři či čtyři rozumné koncepce na řešení této otázky, ale ani jedna nebyla použita, protože pro to není politická vůle. My bohužel ten problém neřešíme, jen si kupujeme za státní peníze, které potom jinde chybějí, loajalitu této skupiny obyvatelstva, aby moc nezlobila. 
 
M. Klika: Já jsem zmíněnou agenturu zažil v roce 2008, když vznikala v Litvínově-Janově. Nikdo zatím nic lepšího nevymyslel, je to převzatý model ze zahraničí, patří pod vládu – tak ať funguje. Někdy ale fungovala na principu zájmových skupin, a to bylo špatně. V některých případech tato agentura bohužel dělá projekty a výzkumy, jejichž výsledky se liší od výsledků našich pracovních skupin. Je proto třeba agenturu určitým způsobem korigovat.
 
P. Bakule: Určité kontakty s vládní agenturou v Ústí byly. My jsme měli snahu změnit chování a život dětí v sociálně vyloučených lokalitách asi 10 až 15 let. Nejen, že se nám to nepodařilo, ale začaly nám do toho spadávat i další skupiny dětí ve věku 10 až 20 let, a naopak to ve statistikách začíná narůstat. Vnímání pocitu práv, povinností a zodpovědnosti se u nich dostává na bod nula.
 
J. Pechout:  V posledních letech jsem měl možnost spolupracovat s praktickými školami, kde je z 90 procent sociálně nepřizpůsobivá mládež. Kantoři mají ve školách vymyšlený systém, jak na ty děti působit. Jakmile se ale zaklapnou dveře u školy, končí jakákoliv výchova a jsou zpět pod vlivem rodičů. 
 
 
Eviduje kraj stížnosti občanů stran bezpečnosti?
 
O. Bubeníček: Bezpečnostní situaci ovlivňuje složení obyvatel. Třeba nyní společné vzdělávání školáků, tzv. inkluze. Přitom my ji v kraji provozujeme již řadu let, a ve zbytku republiky se to teď bude zavádět jako novinka. Jako kraj máme skvělou spolupráci s Integrovaným bezpečnostním systémem, s Policií ČR či Hasičských záchranným sborem a krajským vojenským velitelstvím. 
 
Jak je Policie ČR připravena na migranty?
 
P. Češka: Pokud jde o migraci, ten trend jsme zaznamenali již před časem po Arabském jaru a zvýšený počet migrantů evidujeme od září 2014. V rámci Ústeckého kraje jsme se zaměřili na migrační trasy – tedy na dálnici D8, na železnici směr Drážďany. Ta vlna pak kulminovala loni v srpnu, a až do začátku září jsme byli jednou z nejexponovanějších oblastí. Nyní je situace po opatřeních západoevropských států klidnější. Záleží na tom, jak se bude vyvíjet mezinárodní politická situace, jak se bude stabilizovat situace v jejich domovském státě a jak na to zareaguje první nárazníkový stát, který tvoří vnější schengenskou hranici, ale také třeba počasí.
 
O. Bubeníček: Je zřejmé, že se to musí řešit v zemích jako je Sýrie, Irák či Afghánistán, pokud se tam situace nezklidní… Oceňuji také již od začátku tvrdý a nekompromisní postup policie, což se rozkřiklo i mezi převaděči.
 
P. Češka:  My jsme zachytávali běžence s letáky a mapou, kde byly uvedeny trasy přes Maďarsko, Rakousko, ale Českou republiku měli v materiálech přeškrtnutou. Byli jsme jednou z migračních tras, ale následkem kontrol na naší jižní hranici se to zpět odklánělo na Bavorsko. Každou chvíli ale převaděči taktiku mění.
 
P. Pípal:  Evropská unie ve své bezpečnostní politice naprosto zklamala. Proti této organizované mafii převaděčů vůbec nefunguje vnější ochrana hranic. Kolegové z partnerských měst v zahraničí potvrdili, že je to o penězích. Tak jak si Česká republika vyrobila problém s romskou komunitou, tak oni si vyrábějí problém s arabskou komunitou. Dva a půl tisíce euro měsíčně tam dostává muž, žena a tři děti. Řekl jsem jim, že pokud jim přestanou dávat peníze, přestanou k nim běženci chodit. 
 
Jak hodnotíte spolupráci s krajem a centrálními orgány?
 
 
J. Pechout: Rád bych poděkoval hejtmanovi za prevenci, protože nikde v republice se nedělají projekty pro mladé začínající řidiče, pro řidiče kamionové dopravy,  to jsou věci, které z 80 procent fungují díky odboru dopravy krajského úřadu. 
 
M. Klika: Pokud zmíníme centrální orgány, je problém, že když přijedeme do Prahy a mluvíme s ministry, oni vůbec nevědí, na co poukazujeme, protože žijí v jakémsi akváriu. Nechápou problémy, které trápí Ústecký kraj jako například občanské soužití či problémy sociálně vyloučených lokalit. Snažíme se proto s Moravskoslezským krajem, který trápí stejné problémy, postupovat v součinnosti. Nyní se k nám přidal i Karlovarský kraj. Nutná je změna legislativy vzhledem k sociálním dávkám, přilákat do kraje investory. V předchozím volebním období jsme třeba jako kraj připravili návrh na změnu zákonů, přestupků – v Parlamentu se to devět měsíců nepodařilo prosadit k projednání, a když po dalším půlroce přišla řada na našeho poslance s tímto podnětem, byly vypsány předčasné volby. 
 
P. Bakule: Je otázka, jestli není na místě zvýšit kompetence krajů. „Praha“ má daleko k městům, obcím i krajům.
 
P. Pípal: Bylo by to určitě dobré tu moc přenést do míst, kde by mohla být rozumněji a praktičtěji uplatňována. Ale s tou mocí by musely přijít do krajů i peníze, které vám nikdo nedá. A bez peněz není ani moc, protože kapr si přece rybník nevypustí. Přál bych si ale, abych se ještě dožil toho, že budeme mít zákonodárce a parlament tak kvalitní, aby vytvářeli zákony použitelné a srozumitelné normálnímu člověku, a nebudou se neustále měnit. Dnes totiž některé zákony nejen, že na sebe nenavazují a nespolupracují, ale naprosto si odporují. 
 
P. Češka: Všechny povinnosti ale nelze upravit zákonem, jsou zde pravidla chování, která občané či cizinci někdy nedodržují. 
 
Má městská či obecní policie měřit rychlost?
 
P. Pípal:  Zákon jasně říká – od začátku do konce obce lze jet rychlostí 50 kilometrů za hodinu. Navíc místa měření určuje Policie ČR, nikoliv strážník. Od začátku říkám, že městská policie tuto kompetenci neměla mít, ale pokud jí dle zákona má, je špatné ji chtít rušit, když jsou po celé republice instalovány měřící systémy za miliardy korun. Prevence musí mít přímou úměru k represi. 
 
P. Bakule:  Důležité je také připomenout, jaká je v ČR vymahatelnost práva. Nulová. Když se rozhodovalo o tom, že obecní a městské policie budou měřit rychlost, nikdo o to nestál. A co je navíc smutné, je vyjadřování politiků i poslanců, že si obce takto přivydělávají do pokladny. Vždyť je to ale sankce za porušení zákona. Ti, co by měli mít v první řadě úctu k zákonům a dodržování pravidel, toto zpochybňují a dávají tak občanům najevo, jak se k zákonům staví. A pokud konkretizuji finance – městská policie v Ústí vybere ročně na pokutách 2,5 milionu korun, náklady na její roční provoz jsou až 70 milionů korun a nikdo ji netlačí k většímu výběru pokut. Spíš se snažíme působit preventivně. Ze 155 strážníků se měření rychlosti navíc věnují, a to jen občas, dva lidé. Z 80 procent jejich pracovní doby ale jsou v terénu a hlídkují, zbytek se věnují zmíněnému měření. 
 
 
Co vzkazujete občanům?
 
O. Bubeníček:  Bezpečnost občanů je v Ústeckém kraji zajištěna jak ze strany Policie ČR, obecních a městských policií, a pokud už doje k excesům, tyto složky jsou připraveny je operativně řešit. 
 
P. Češka: Za Policii ČR Ústeckého kraje bych vzkázal, že děláme v rámci kraje vše pro to, aby byl krajem bezpečným pro všechny věkové kategorie.
 
J. Pechout:  Prosím všechny řidiče, jezděte podle značek, protože od začátku roku došlo ke změně kategorizace silnic a dálnic. A řidiči jezdí někdy podle informací médií, a nikoliv podle značek.
 
J. Morštadt: Děkuji, že se snažíte o to, aby Ústecký kraj byl místem, kde se bude dobře žít, občané budou mít perspektivu a podaří se sem nalákat i nové obyvatele z jiných částí republiky.
 
P. Holárková: Byla bych ráda, aby se prohloubila důvěra mezi policistou a občanem. Je trošku škoda, že v této souvislosti nejsou v médiích vyzdviženy pozitivní věci a jejich dopad na společnost.
 
L. Trojna: Ocenil bych, v dobré slova smyslu, provokativní chování Metropolu, který dává na stůl témata, o kterých mohou diskutovat lidé, kteří k nim mají co říct a prostřednictvím Metropolu se to dozvědí čtenáři. Pocit bezpečí totiž tvoří i sedmá velmoc, tedy novináři.
 
P. Bakule: Městská policie je tady hlavně pro občany a jejich město, a i nadále se bude snažit maximálně vytvářet prostředí, aby se v něm cítili bezpečně.

Zdroj: Ladislava Richterová

Tématické zařazení:

 » Aktuality  

 » Krimi  

 » Kulatý stůl  

 

Anketa

Jste spokojeni se stavem českých dálnic a rychlostních silnic v ČR?

Ano

37.1%

 

Ne

34.3%

 

Zlepšuje se to

28.6%