Děti prospívají jedině tehdy, jsou-li vychovávány svými biologickými rodiči, tvrdí psychiatr

Zajímavosti

Ikona

21. ledna 2011, 15.56 | ČESKÁ REPUBLIKA | Pro vývoj dítěte je zdaleka nejlepší, pokud ho vychovávají jeho biologičtí rodiče. Jak v pátek uvedl psychiatr Radek Ptáček z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, péči biologické rodiny nenahradí ani ta pěstounská, zdaleka nejhůře se pak na dítěti projeví pobyt v dětském domově. Na rozdíly mezi jednotlivými typy péče poukázala nejnovější studie, do které se Ptáček spolu s dalšími experty pustil v loňském roce.

A přestože výsledky výzkumu jsou stále ještě pod drobnohledem jeho autorů, kteří je analyzují, již nyní lze vyvodit určité závěry. "Jako naprostý ideál se ukázala být péče biologických rodičů - v dětském domově či u pěstounů děti tak dobře neprospívají. Prvotní výsledky ukázaly, že se u nich častěji objevují negativní osobnostní vlastnosti. Ty, které jsou svěřeny do ústavní péče, pak dokonce mají i nižší hmotnost a nedosahují ani takové výšky jako jejich vrstevníci," shrnul Ptáček.

Studie upozornila také na význam důsledného výběru páru, kterému má být dítě svěřeno do pěstounské péče. Ukázalo se totiž, že odpovědí dětského organismu na časté deprese, kterými trpí jeho pěstoun, bývá rozvoj asociálního chování.

Průzkumu podrobili psychiatři celkem tři stovky dětí, přičemž vyšetření jednoho jim zabralo pět až šest hodin. Při výběru dětí přitom badatelé dbali na to, aby žádné z nich netrpělo některou z psychických či tělesných anomálií, které na jeho výchovu kladou specifické požadavky. "Takové děti se pak vyvíjí zcela odlišným způsobem než ty zcela zdravé," zdůvodnil Ptáček.

V rámci studie zkoumali její autoři také dospělé - vychovatele, rodiče a pěstouny. Tato vyšetření přitom trvala o něco kratší dobu, zhruba tři až čtyři hodiny.

Hned první výsledky přitom podle psychiatra naznačují, jakým směrem by se měli ubírat zákonodárci při úvahách nad reformou systému péče o ohrožené děti, která je v současnosti v Česku tématem číslo jedna. "Prvotní by měl být zájem dítěte. Tím je zajištění stabilních vřelých vztahů," zdůrazňuje Ptáček.

Stát by se tak podle něho měl zasadit o to, aby se o dítě mohli postarat jeho biologičtí rodiče s tím, že náhradní péče by přicházela v úvahu teprve tehdy, pokud by pravá rodina náležitou výchovu poskytnout nemohla. Ještě před samotným nařízením náhradní péče by se přitom úřady měly přesvědčit o tom, že dítě nebude citově strádat.

Součástí zvažované reformy by pak měla být i podpora rodičů. "Stát by se měl postarat o to, aby se o děti mohli postarat jejich biologičtí rodiče," uzavřel Ptáček.