Bohové z Bali nejsou šílení - Zajímavosti - Český Metropol

Zajímavosti

Bohové z Bali nejsou šílení

Doprovodný obrázek

19. srpna 2008, 21.47 | Bali je často přezdíváno ostrovem bohů. Není divu. Vždyť hinduistické náboženství jich uctívá tisíce. Kromě toho je malý ostrov nejnavštěvovanějším turistickým rájem celé Indonésie.

 

Týden na Bali prožívám jako aklimatizaci před náročnou expedicí do papuánského pralesa. Původně to měl být léčebný pobyt po expedici. Nedaří se nám ale získat víza k lidojedům a tak si Ostrov bohů dopřáváme jako chutný předkrm. Díky tomu porušujeme základní pravidlo – po dlouhém letu nelézt vysoko do hor a nepotápět se. Když ale je to všechno tak lákavé…
 

Pod vodou i v oblacích
Ostrov Bali leží východně od Jávy a rozlohou je jen o něco větší než Ústecký kraj. Skýtá ale veškerý arzenál lákadel pro turisty. Po příletu z pošmourné Evropy se těšíme na moře a při nabídce potápění s instruktorem neváháme.
Voda je vlažná jako ve vaně a tak si užíváme, i když podvodního života v této lokalitě příliš není. O to překvapivější je pozdější šnorchlování u ostrůvku Lembongan, kde jsou k vidění například menší žraloci. Když už jsme byli pod vodou, je třeba ještě vylézt na samý vrchol Bali, hecujeme se.
Odjíždíme ještě navečer pod pompézní horu Mount Agung tyčící se do výšky 3 142 metrů. Dosud aktivní vulkán je v překladu zván Matka hor a soptil naposledy před čtyřiceti lety. Na cestu se vyráží brzy ráno, ještě za soumraku. Čeká nás asi dvoukilometrové převýšení od úpatí hory a poměrně náročný trek. Náš průvodce nakupuje sušenky – pro sebe a bohům pro usmíření. V poslední třetině pochodu je spolu s ním zastrkávám do lávových puklin. Kdo ví, kdy se hora zase probudí.
Na vrcholku nás čeká úchvatný pohled do kráteru a pak rychlý sestup dolů. Úpatí hory zdobí největší a nejposvátnější balijský chrám Besakih. Právě on prý kdysi zastavil rozžhavenou lávu valící se na vesnice v údolí. Jeho krásu únavou ani nevychutnám a modlím se jen k brzkému spánku.
 

Rituály s úsměvem
Hinduističtí bohové milují vůně, jídlo i bohatství. Každý Balijec si je proto předchází a vkládá k oltáříkům dary z květů a vonnými tyčinkami. Podplácí bohy jídlem i drobnými bankovkami. Tyto „ikebany“ vozí řidiči i na palubních deskách aut. Ostrov díky tomu krásně voní santálovým dýmem. Úchvatným zážitkem je i tradiční tanec Kecak, který na základě eposu Ramajany vypráví o souboji dobrých a zlých bohů. Odehrává se pod širým nebem uprostřed početného kruhu sedících mužů, kteří doprovází hlavní hrdiny gesty a vykřikováním typického „čakečakečak“. Je to velice živá performance během jejíž kulminace dojde i na chození po žhavých uhlících.
Balijští hinduisté považují svou pozemskou existenci jen za přechodnou peripetii a šanci, jak se reikarnovat do lepší společnosti bohů. Proto je ale třeba něco udělat. Díky tomu jsou domorodci bezkonfliktní a usměvaví – kdyby ne, mohli by se v příštím životě narodit třeba jako žába. Jsem tím fascinován a kupuji si lístek na pohřeb. Ano, můžete na něj jít jako do kina a čeká vás mnohahodinový obřad se spoustou jídla, pití a zpěvu. závěrečnou kremací a doprovázení duše nebožtíka k bohu. Není v tom nic morbidního a pozůstalí se často smějí jako na naší svatbě. 
 

Rafting a kohoutí zápasy
Zatímco pobřeží ostrova je silně turistické, v jeho středu poznávám tradiční život domorodců a také  mnohem levněji nakupuji. Mezi tradiční radovánky místních patří kohoutí zápasy a každá vesnice má svoji arénku. Chlapi sedí v trávě a sází na opeřené šampiony, kteří poměří své síly v aréně.
„Nelez dovnitř,“ varují mě zkušeně, když se snažím kohouty vyfotit zblízka. Ti mají na pařátech přivázané čepele ostré jako břitva a mohli by mě snadno poranit. Za chvíli se arénou zmítá skřehotající opeřená koule. Muži vstávají a povzbuzují své favority. O vítězi je brzy rozhodnuto a z poraženého bude slepičí vývar. Trochu morbidní? Pro nás asi ano. Na Bali je to však realita sobotního odpoledne.
Kousek odtud, na řece Ayung, nabízí turistická kancelář raftování. Na malinkém ostrově je to veliké překvapení. Nečekejte však žádné Norské peřeje. Rafting na Bali je spíše legrace pro začátečníky. Zvláště, když nepozorní průvodci na prvních peřejích opouští nedobrovolně palubu a my je musíme zachraňovat.
Vše pro návštěvníky
Na Bali je nutné strávit minimálně deset dní. Jinak není možné stihnout všechna nabízená lákadla, jako jsou vodopády Git Git, rýžové terasy nad jezerem Buyan a legendární vodní chrám Ulun Danau. Nesmíte si nechat ujít nákupy řemeslných výrobků v ulicích města Ubudu, které je vlastně obřím uměleckým ateliérem. Pro milovníky divočiny je lákavá návštěva Opičího pralesa, nebo původních obyvatel ve vesnici Tenganan. Neodoláte ani místním kulinářským kreacím a učarují vám nekonečné pláže v okolí Kuty, kde si můžete dopřát i tradičních indonéských masáží. 
Na tak malý ostrov je to velice slušná nabídka, že? Jen velmi nerad se loučím s usměvavými Balijci a opouštím ostrov prodchnutý vonnými tyčinkami. Z letadla ještě naposledy obdivuji pláže, tyrkysovou vodu moře a špičku nejposvátnější hory, ztrácející se v oblacích. Bohové odvedli na Bali dobrou práci!

Text a foto: Tomáš Petr       
 

Doprovodný obrázek

Ikona

Tématické zařazení:

 » Zajímavosti