Profil: Benedikt XVI. je 256. papež po svatém Petrovi

Zajímavosti

Ikona

24. září 2009, 09.16 | Benedikt XVI. je 256. nástupce svatého Petra v čele katolické církve. Jako Benedikta XVI papežem zvolilo konkláve kardinála Josefa Ratzingera, teologa, "nejvyššího inkvizitora" a spolupracovníka předchozího papeže Jana Pavla II. Benedikt XVI., vlastním jménem Joseph Ratzinger, je 265. nástupce apoštola Petra na Svatém stolci.

"Žádný televizní přenos, žádná fotografie, žádná kniha nemůže nahradit stisk ruky, pohled z očí do očí, tichý a mírný hlas, zvídavé otázky a ochotu naslouchat. Nepatří k těm přemnohým mocným, kteří se domnívají, že jsou to oni, kdo jsou povoláni mluvit," vzpomíná na své setkání bývalý velvyslanec u Svatého stolce Pavel Jajtner s Benediktem XVI. v roce 2003, kdy byl Ratzinger ještě kardinálem a prefektem Kongregace pro nauku víry.

"Benedikt, až zdánlivě plachý se vždy dívá z očí do očí. Jeho metodou je rozhovor mezi čtyřma očima, chce poznat, co od koho může očekávat. Je to muž pronikavého úsudku, exaktního myšlení a nadprůměrné inteligence," dodává Jajtner.

Ratzingerova víra je podle Jajtnera úzce spojena s racionalitou. To je také to zásadní, co ho odlišuje od jeho předchůdce Jana Pavla II., jehož víra spočívala čistě v jeho srdci. "Benedikt XVI. je racionálně založený intelektuál, který o svou víru musí neustále usilovat. Jeho víra je především záležitostí rozumu, a je tudíž vždy novým objevem každého dne. Benedikt je ten, kdo se táže a kdo ví, co jsou pochybnosti. Není tím, kdo pochybuje, ale kdo si uvědomuje, že většina západních křesťanů pochybnosti má. To je něco, co zejména současnou mladou hledající generaci velmi pozitivně oslovuje," vysvětluje Jajtner.

Jajtner upozorňuje, že pro Ratzingera hraje klíčovou roli liturgie. "Ratzinger usiluje o církev méně papacentrickou. Jde mu o víru a autenticitu církve, ne o tvář, která je v jejím čele. Církev v Benediktově pojetí je jednou z posledních institucí ve světě, která hájí a musí hájit nedotknutelné hodnoty," podotýká bývalý velvyslanec.

Ratzinger se narodil 16. dubna 1927 v městečku Marktl am Inn v Bavorsku jako třetí dítě Josepha a Marie Ratzingerových. Dětství a dospívání strávil ve vesnici Traunstein, třicet kilometrů od Salzburku. V roce 1943 byl povolán do armády a sloužil u jednotky protiletadlové obrany v Mnichově.

Před Vánocemi v roce 1945 vstoupil do kněžského semináře ve Freisingu. V letech 1946 až 1951 studoval filozofii a teologii, nejprve dva roky filozofie ve Freisingu, pak tři roky teologie na tzv. Vévodském Georgianu, škole náležející k mnichovské univerzitě. 29. června 1951 vysvěcen na kněze kardinálem von Faulhaberem. Rok působil jako kaplan na předměstí Mnichova, odtud odešel zpět do Freisingu, tentokrát už jako učitel. V roce 1953 získal na mnichovské univerzitě doktorát teologie po obhajobě práce „Lid Boží a obec Boží v nauce sv. Augustina o církvi“.

V roce 1958 obhájil disertaci „Teologie dějin v díle sv. Bonaventury“ a stal se profesorem fundamentální a dogmatické teologie ve Freisingu. Tu přednášel nejprve ve Freisingu, v letech 1959 až 1963 v Bonnu, následně mezi roky 1963 a 1966 v Münsteru a v letech 1966 až 1969 v Tübingenu. V roce 1969 se stává prorektorem a vedoucím katedry dogmatické teologie a dějin dogmatu na Univerzitě v Regensburgu.

Ratzinger se aktivně účastnil jednání 2. vatikánského koncilu jako teologický poradce („peritus“) kolínského arcibiskupa a kardinála Josepha Fringse. Stejně tak jeho erudice využívala Německá biskupská konference.

Papež Pavel VI. jmenoval Josefa Ratzingera 25. března 1977 arcibiskupem mnichovským a freisinským a 27. června 1977 ho jmenoval kardinálem. Během této konzistoře se kardinálem stal i pražský arcibiskup František Tomášek.

Dne 25. listopadu 1981 jmenoval papež Jan Pavel II. Ratzingera prefektem Kongregace pro nauku víry (latinsky Congregatio pro doctrina fidei - následnice římské inkvizice a v tomto smyslu také nejstarší kongregací Římské kurie. Jejím úkolem je dohlížet na dodržování katolické doktríny ve věcech víry a mravů) a předsedou Papežské biblické komise a Mezinárodní teologické komise. Kvůli závazkům v Římě v únoru 1982 rezignoval na službu ve své diecézi. V letech 1986–1992 předsedal kardinál Ratzinger komisi pro přípravu nového Katechismu katolické církve.

V rámci římské kurie zastával kardinál Ratzinger tyto posty: člen Rady Státního sekretariátu pro mezinárodní vztahy, člen Kongregace pro východní církve, pro bohoslužbu a svátosti, pro biskupy, pro evangelizaci mezi národy, pro katolickou výchovu, pro klérus a svatořečení; člen Papežské rady pro jednotu křesťanů a pro kulturu; člen papežských komisí pro Latinskou Ameriku, komise Ecclesia Dei, komise pro správný výklad Kodexu kanonického práva a komise pro revizi Kodexu kanonického práva východních církví.

Josef Ratzinger je autorem i řady knih: Úvod do křesťanství (1968), univerzitní přednášky z Tübingenu. Dogma a praxe (1973). Projev „Proč zůstávám v církvi“ – základním sdělením je skutečnost, že křesťany můžeme být jen v církvi, nikoli mimo ni. Teologické monografie: Eschatologie – smrt a věčný život (1977), Duch liturgie (2000).

Podle Jajtnera je papež i přes svůj věk ve velmi dobré kondici. „Je mu 82 let, ale má samozřejmě kvalitní zdravotní péči. Dodržuje ovšem také nesmírně skromnou životosprávu, jeho jídelníček neoplývá ničím nadbytečným,“ uvedl Jajtner.

Českou republiku navštívil Joseph Ratzinger oficiálně jen jednou, 30. března 1992 pronesl v pražském seminárním kostele sv. Vojtěcha přednášku „Aby Bůh byl všechno ve všem: o křesťanské víře ve věčný život“.

Tématické zařazení:

» Zajímavosti