Srbská policie údajně zatkla Ratka Mladiče

Aktuality

26. května 2011, 13.11 | BĚLEHRAD | Srbská policie zatkla muže, který je podobný bývalému bosenskosrbskému generálovi Ratku Mladičovi. Informuje o tom ve čtvrtek agentura AFP s odvoláním na rádio B92. Totožnost nejhledanějšího muže Evropy by měly potvrdit testy DNA. "Má některé tělesné rysy Mladiče.

Nyní analyzujeme DNA," řekl nejmenovaný zdroj ze srbského ministerstva vnitra.

Muž, který vystupuje pod jménem Milorad Komadič, byl zatčen ve čtvrtek v Srbsku na základě anonymního tipu.

Evropská unie vydala prohlášení, podle něhož existují "všechny důvody věřit", že zatčeným je skutečně Mladič.

Srbský prezident Boris Tadič bude mít mimořádnou tiskovou konferenci ve 13:00 hodin SELČ.

Ratko Mladič je považován za jednoho z hlavních viníků masakru ve Srebrenici, kde srbské jednotky v roce 1995 postřílely na osm tisíc muslimských mužů a chlapců. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) ho také obvinil z válečných zločinů a genocidy při obléhání a ostřelování bosenského Sarajeva během války na Balkáně v 90. letech minulého století.

Profil: Generál Mladič, srbský válečný zločinec číslo jedna

PRAHA (MEDIAFAX) - Bývalý bosenskosrbský generál Ratko Mladič, jehož dopadení bylo podmínkou ke vstupu Srbska do EU, byl ve čtvrtek údajně zadržen srbskou policií. Přinášíme vám přehled těch nejdůležitějších faktů o Mladičovi.

Ratko Mladič, který je spolu s Karadžičem považován za symbol etnických čistek páchaných na nesrbském obyvatelstvu během války na Balkáně, se narodil 12. března 1943 v bosenské vsi Božinoviči do velmi skromných poměrů. Krátce po svém narození stejně jako rodiče onemocněl tyfem a přežil jen díky soucitu italských vojáků, kteří jeho rodinu léčili i živili.

Vyrůstal ale jako poloviční sirotek, protože jeho otce v roce 1945 zabili ustašovci. Vojenská kariéra byla pro chlapce, který sice chtěl být učitelem nebo lékařem, ale neměl prostředky ke studiu, jediným způsobem, jak získat vysokoškolské vzdělání. V Jugoslávii prezidenta Josipa Broze Tita se stal armádním důstojníkem z povolání. Vojenskoprůmyslovou akademii v Zemunu ukončil v roce 1965 jako šestý v ročníku, Velitelsko-štábní akademii v Bělehradě v roce 1978 jako první v celém ročníku s průměrem 9,57 (maximum je 10).

Před urostlým důstojníkem se otevírala skvělá budoucnost. Měla ji s ním sdílet i jeho žena Bosa, sirotek z Hercegoviny, s níž se oženil v roce 1966 během služby v Makedonii, syn Darko narozený v roce 1969 a dcera Ana, která se narodila v roce 1972.

Mladič naplnil i ta nejsmělejší očekávání svých obdivovatelů. V roce 1991 byl povýšen do hodnosti generálmajora. V témže roce se ale začala Jugoslávie rozpadat. Mladič, symbol srbského vojáka, vedl armádu proti chorvatským jednotkám v bitvě u dnes chorvatského Kninu, když bosenskosrbský parlament v květnu 1992 rozhodl o vytvoření bosenskosrbské armády, stal se jejím velitelem.

Tehdy se jeho arogance, tvrdost, brutalita a určité odmítání reality projevily v plné síle. Tři roky udržoval obležení Sarajeva, města, kde dříve žila jeho matka a které dobře znal. Než se musel se svými jednotkami stáhnout, přišlo tam o život 12 tisíc lidí.

"Byl brutální a nadutý, přesvědčený o vlastní vojenské genialitě. Nikoho a ničeho si nevážil. Jako by nežil ve skutečném světě, spíš ve světě mytologie a uctívání. I při veřejných projevech byl schopen smíchat v jedné větě minulost s přítomností," napsala o Mladičovi chorvatská spisovatelka a novinářka Slavenka Drakuličová

V roce 1995 vedl Mladič své vojáky do útoku na muslimskou enklávu Srebrenica ustanovenou OSN za tzv. bezpečnou zónu, v níž v té době hledalo úkryt zhruba 40 tisíc muslimů. Srbské jednotky Srebrenici nejdříve několik dní ostřelovaly a teprve pak vstoupily do města. To, co se odehrálo ve Srebrenici pod Mladičovým velením, nemá v poválečné Evropě obdoby.

Mladičovi vojáci nejprve oddělili muže od žen a během následujících pěti dní zabili téměř osm tisíc muslimů ve věku od 12 do 77 let. Krvavá řež, kvůli níž je bývalý bosenskosrbský generál po zadržení Karadžiče považován za nejhledanějšího muže Evropy, však byla a je dodnes pro mnohé srbské nacionalisty "hrdinským činem".

Mladič, který se stal oblíbencem srbského prezidenta Slobodana Miloševiče, po konci války nerušeně žil v Bělehradě. A užíval si: navštěvoval s přáteli luxusní restaurace, ve volném čase hrál svůj oblíbený fotbal. Lidé z jeho okolí tvrdí, že se tehdy také pokoušel zapomenout na smrt své jediné dcery Any, která v roce 1994 zahynula za dodnes nevysvětlených okolností. Úspěšná studentka medicíny podle jedné z verzí spáchala sebevraždu, ale v určité době se hovořilo o vraždě.

"Hrdinova" idyla se zhroutila, když mezinárodní společenství začalo na Srbsko tlačit, aby lépe spolupracovalo s Mezinárodním trestním tribunálem pro válečné zločiny v bývalé Jugoslávii (ICTY) v Haagu. Když byl v roce 2001 Miloševič zadržen, Mladič zmizel.

S postupem doby však vyšlo najevo, že nejméně do března 2002 žil s vědomím tehdejších srbských vojenských i politických špiček relativně poklidným životem v Bělehradě a ochranka, kterou pro něj nechal zřídit prezident Miloševič, byla rozpuštěna až v březnu 2003, kdy se ministrem obrany stal současný srbský prezident Boris Tadič.

Od té doby se o jeho úkrytu jen spekulovalo. Objevily se "zaručené" informace, že žije v jednom z válečných bunkrů v srbských horách, pak byl údajně spatřen v Černé Hoře, jindy zase v Rumunsku, nebo v horském středisku na Zlatiboru u Sarajeva, či v klášteře, v Ovčarsko-kablarské klauzuře. Srbská tajná služba dokonce svého času zřídila zvláštní linku, kam mohli občané anonymně hlásit, kde Mladiče viděli.

Oficiální srbská místa donedávna tvrdila, že od roku 2006 nemají žádné hodnověrné stopy, které by je mohly dovést nejen k bývalému generálovi, ale i k jádru skupiny, která mu se skrýváním pomáhá. Právě tato síť zřejmě v 21. února 2006 rozšířila dezinformaci, že byl Ratko Mladič zadržen a dokonce převezen do Haagu. Zpráva obletěla celý svět a srbská vláda ji dementovala až po několika hodinách.

Přesto srbská policie slavila právě v roce 2006 alespoň částečný úspěch, když se jí podařilo zadržet několik Mladičových ochránců. Za mřížemi tehdy skončilo jedenáct lidí, většinou bývalých důstojníků srbské nebo jugoslávské armády a srbské tajné služby.

Poslední teorie o jeho úkrytu byla, že stále žije v poklidu v Bělehradě. Podporovala ji skutečnost, že Karadžič své skrývání strávil v přestrojení právě v srbské metropoli.

Srbská vláda slibovala, že do konce roku 2009 Mladiče zadrží a vydá do Haagu. Rasim Ljajič, šéf srbského akčního týmu pro spolupráci s ICTY, dokonce na podzim prohlásil, že pokud bývalý generál nebude do 31. prosince 2009 zadržen, odstoupí. Svůj slib dodržel a 29. prosince odstoupil. Až v polovině května letošního roku se EU "slitovala" a prohlásila, že může Srbsku udělit status kandidátské země i v případě, že se Mladiče nepodaří dopadnout.

Mladičovo zatčení komplikovala skutečnost, že téměř dvě třetiny občanů Srbska si myslí, že bývalý bosenskosrbský generál by neměl být zadržen a vydán haagskému tribunálu. Podle Vojina Dimitrijeviče, šéfa Bělehradského centra pro lidská práva to naznačuje, že Srbové "mají vrozený odpor proti uznání skutečnosti, že příslušník jejich národa je vinen".

Tématické zařazení:

» Aktuality