Karlův most v neděli oslaví 660 let, Praha připravila neobvyklé akce - Aktuality - Český Metropol

Touha nakupovat vrcholí u žen za ovulace

zdroj: archiv Metropolu

Řím | Toto zjištění může být užitečné pro léčbu nutkavého nakupování, které patří mezi obsedantně-kompulzivní poruchy a vyznačuje se neustále se vracejícími vtíravými myšlenkami na nakupování nových...

 

věcí. Podle výzkumu amerických vědců totiž ženy více podléhají nutkavé touze nakupovat v tom období měsíce, kdy dosahují vrcholu plodnosti, píše italský deník La Repubblica.
    Nezáleží na tom, zda zrovna dostaly výplatu, či naopak je těsně před ní a konto je prázdné: díky záhadnému zákonu matky přírody zvyšuje ovulace touhu naplňovat vozíky v obchodech. Souvislosti mezi touhou nakupovat a menstruačním cyklem poprvé osvětlila americká studie, při níž vědci sledovali přes 500 žen ve věku od osmnácti do čtyřiceti let. Studii zveřejnil časopis Journal of Consumer Research.
    Britský list Daily Mail přinesl výsledky dřívějšího výzkumu, který ukázal, že v týdnu, kdy probíhá ovulace, mění ženy své návyky pokud jde o navazování milostných vztahů s muži. Poslední bádání amerických vědců, kteří uskutečnili čtyři experimenty zahrnující i ženy užívající hormonální antikoncepci, tuto skutečnost zřejmě potvrzuje.
    "Podobně jako rybář hází do moře velikou síť, aby chytil co nejvíce ryb, tak to i ženy v době ovulace žene k tomu, aby využívaly nejrůznějších možností a'fíglů', jak rozšířit škálu kandidátů na partnery, mezi nimiž si budou vybírat. A tato touha mít k dispozici větší množství kandidátů na výběr je součástí mentálního postoje, který zahrnuje také větší potřebu vlastnit věci," tvrdí Kristina Durantová z Texaské univerzity, hlavní autorka studie.
    Před zájmem ženy, která právě má "své dny", neobstojí nic: od šatů po doplňky, od poslední novinky na regálech supermarketů po nejmodernější elektrotechniku, všechno se jí zdá být neodolatelné.
    Když však vědci požádaly účastnice výzkumu, aby si představily, že prožívají milostný vztah s partnerem, po němž toužily, zdálo se, že se jejich žízeň po nakupování v době ovulace utišila. Jakoby tyto výsledky dávaly za pravdu přesvědčení romantiků, že pravou lásku nelze koupit za žádné peníze.

Zdroj: repubblica.it

Tématické zařazení:

 » Aktuality  

 » Zajímavosti  

 

Jak si poradit s pitomcem na pracovišti

zdroj: archiv Metropolu

New York | Měli jste někdy pocit, že si na vás někdo z vašich kolegů zasedl? Nejste sami. Podle průzkumu americké firmy Connectria Hosting zažilo v zaměstnání šikanu 55 procent zaměstnanců - a 65 procent lidí...

 

se bojí chodit do práce kvůli některému z kolegů, napsal server Business News Daily.
    Původci šikany ale nejsou jediné nepříjemné osoby, na které je potřeba si na pracovišti dávat pozor. Průzkum také zjistil, že 83 procent dotázaných během posledních pěti let pracovalo minimálně s jedním "pitomcem" - včetně všeználků (30 procent), otravů (26 procent), stěžovatelů (21), vlezdoprdelků (16 procent) a kancelářských drben (čtyři procenta).
    Chování těchto typů zaměstnanců ovlivňuje víc, než jen člověka či kolegy, kteří je musejí snášet. Nízká pracovní morálka, snížená kvalita produkce a neschopnost dokončit úkol - to jsou jen některé negativní následky pracoviště, kde se zabydlel pitomec či pitomci.
    "Pokud pracujete v prostředí s problematickými lidmi, vyvolává to stres u všech, kdo s nimi musejí pracovat," řekl Rich Waidmann, předseda firmy Connectria. "Kromě špatné týmové práce a nižší produktivity se nejspíš setkáte taky s nižší spokojeností s vlastní prací a s vyšším počtem absencí."
    Pokud chtějí vedoucí kultivovat pracovní prostředí - a následně tak zvýšit morálku a pracovní spokojenost -, musí se proti "kancelářským pitomcům" jednoznačně vymezit. Navíc je třeba podporovat týmy, aby se jejich členové navzájem respektovali, dodal Waidmann.
    Průzkum ovšem také zjistil, že méně než polovina firem, jež se v něm objevily, má oficiálně vyhlášenou politiku nulové tolerance proti šikaně. A tak špatné či nevhodné chování často vůbec nevyjde najevo, protože ho nikdo nenahlásí.
    Úplně eliminovat všechny negativní vztahy mezi kolegy není možné. Ale každý může odvést svůj díl při vylepšování vztahů na pracovišti tím, že se k problémům postaví přímo. Podle Waidmanna si někdy ti, kdo se chovají jako pitomci, ani neuvědomují, že svým chováním otravují ostatní. A v jiných případech o tom vědí a je jim to jedno. Ať v tom nebo onom případě je třeba jim problém vysvětlit přímým a profesionálním způsobem.
    "Nepřijatelné chování je třeba vymýtit jasně a bez emocí," řekl Waidmann. "Lidé musí vědět, jak a proč jejich chování ovlivňuje ostatní, jak poškozuje firmu - a proč v tom nemohou pokračovat. Jakmile se objeví zlepšení, je třeba, aby dostali pozitivní zpětnou vazbu. Pokud se začnou znovu vracet k původnímu chování, je nutné jim připomenout, že to není přijatelné. Ano, lidi je třeba v tomto ohledu trénovat. Ale nikdo nikdy netvrdil, že vést a řídit zaměstnance je snadné," uzavřel Weidmann.

Zdroj: ctk.cz

Tématické zařazení:

 » Aktuality  

 » Zajímavosti  

 

Do dvou let transplantace hlavy?

zdroj: archiv Metropolu

Řím | Italský chirurg Sergio Canavero tvrdí, že do dvou let transplantuje lidskou hlavu na tělo dárce. "Mám 50 pacientů, kteří se mohou stát pokusnými králíky, mezi nimi mnoho transsexuálů," prohlašuje. To by...

 

otevřelo téměř fantastické hypotézy, píše italský deník Corriere della Sera. Canavero, ředitel Skupiny neuromodulace v Turínu, již před rokem a půl učinil podobná kontroverzní prohlášení pro italský týdeník Oggi.
    Canavero vešel ve známost v roce 2008 tím, že informoval o tom, že má již dva roky dvacítku osob v trvalém vegetativním stavu díky elektrostimulaci. Podle mezinárodního vědeckého časopisu New Scientist se zřejmě chystá informovat o svém záměru transplantovat hlavu na červnové výroční konferenci Americké akademie neurologů a ortopedů, která se bude konat v Annapolisu ve státě Maryland. Četní chirurgové, které New Scientist kontaktoval, prozatím odmítli projekt komentovat, nebo řekli, že se jim zdá být příliš extravagantní.
    Sergio Canavero v únoru nicméně publikoval na stránkách časopisu Surgical Neurology International jakousi syntézu technických prostředků umožňujících transplantaci: hlava příjemce a tělo dárce budou zmrazeny. Tkáň kolem hrdla bude oddělena a hlavní tepny spojeny malými tubami. Hlava bude umístěna na tělo dárce a dva konce míchy budou spojeny. Pacient pak bude tři nebo čtyři týdny udržován v kómatu, aby se nemohl pohybovat. Elektrody umístěné v těle budou zajišťovat stimulaci míchy, protože podle výzkumů to může posílit nová spojení nervů. Až se pacient probudí, Canavero předpokládá, že bude schopen se hýbat, cítit svou tvář a mluvit. Do roka by pacient při pravidelné a intenzivní fyzioterapii mohl znovu chodit.
    "Od mého prvního oznámení se všechno změnilo," prohlašuje Canavero. "Dnes jsme skutečně připraveni hlavu transplantovat. Pokud jde o technické aspekty, byly zveřejněny významné studie, které ukazují, jak je možné vyřešit těžká poranění páteře, kdy pak pacienti mohli znovu chodit, a které mohou být aplikovány při transplantaci hlavy. Dostal jsem desítky žádostí o pomoc od pacientů trpících těžkými chorobami: s Duchennovou muskulární dystrofií, kvadruplegií (úplné nebo částečné ochrnutí všech čtyř končetin a trupu způsobené poškozením míchy v dolní krční oblasti), ale také od transsexuálů. Celkem je připraveno dělat pokusné králíky 50 až 60 osob," říká Canavero.
    "Chtěl bych zdůraznit, že operaci v žádném případě nebudu provádět v Itálii. Věřím, že to bude ve Spojených státech, kde jsou již navázány kontakty. Jinak v Číně nebo v Indii. Je nepochybné, že to je možné, ať si takzvaní experti říkají co chtějí: test na zvířatech byl úspěšný. Procento úspěšnosti se podle mého názoru pohybuje kolem 90 procent," uvádí chirurg. Podle Canavera by tato technika mohla zachraňovat životy lidem postiženým rakovinou nebo nervovými a svalovými chorobami, které blokují pohyblivost.
    První pokus o transplantaci hlavy učinil na psu sovětský chirurg Vladimir Děmichov v roce 1954. Provedl pak ještě několik dalších pokusů, ale psi přežívali pouze dva až šest dní. Další podobná operace se s jistým úspěchem uskutečnila v roce 1970 ve Spojených státech na opici: zvíře se však nemohlo hýbat, neboť nebyla spojena mícha, a proto žilo jen devět dní, ačkoli tělo hlavu přijalo. Nedávno lékař Siao-Pching Žen z Harbin Medical University v Číně ukázal, že je možné uskutečnit transplantaci hlavy na myši.

Zdroj: Corriere della Sera

Tématické zařazení:

 » Aktuality  

 » Zajímavosti  

 » Zdraví  » Zdraví  

 

I při hektickém životním tempu se dá správně stravovat

zdroj: archiv Metropolu

Praha | Hektické životní tempo se podle odborné garantky iniciativy Vím, co jím lékařky Václavy Kunové dá skloubit se správným stravováním. Příjem potravy by měl být během dne vyvážený, čímž se předejde...

 

večernímu přejídání. Snídaně by měla tvořit 20 až 25 procent denního příjmu, oběd 30 až 35 procent. Chybou je vynechat večeři, která by měla být dvě až tři hodiny před ulehnutím. Kdo si myslí, že vynecháním večeře zhubne, podlehl výživovému mýtu.
    "Kdo se chystá ulehnout až před půlnocí, může bez obav povečeřet kolem osmé. Kdo jde spát hladový, dobře se nevyspí. Kvalita spánku je nízká, protože v noci se organismus regeneruje a potřebuje energii," vysvětlila.
    Hladový organismus si ukládá tuky do zásoby. Navíc pokud člověk hladoví celou noc, klesne mu hladina cukru v krvi, což není dobré pro mozek. Ten pracuje i přes noc a cukr je nezbytný pro jeho dobré fungování.
    Bez snídaně má člověk v druhé půli dne větší hlad. Stoupá riziko nadváhy, narušena bývá i výkonnost a soustředění. Vyplatí se přidat třeba do müsli banán, protože obsahuje triptofan, z něhož si tělo vyrábí tzv. hormon dobré nálady.
    Po snídani by měla následovat dopolední svačina, stejně jako po obědě odpolední svačina. Obě dohromady by měly tvořit 20 procent denního příjmu. Svačiny udržují stabilní hladinu cukru v krvi, zabraňují náhlým pocitům hladu a přejídání.
    V pravidelném jídelním rytmu je podle Kunové důležitý oběd. "Kdo má chuť si dát jídlo, které zrovna neodpovídá zásadám zdravého stravování, jako třeba pečenou kachnu nebo sladký dezert, měl by si ho dát právě v poledne," poradila. Po takovém obědě je ale většina lidí pro duševní práci nepoužitelná, je proto lepší si tučnější jídlo dopřát ve dni volna.
    Důležité je jídlo pomalu a důkladně rozkousat. V žaludku se tvoří hormon hladu ghrelin, který způsobuje, že při pomalejším jezení má člověk rychleji pocit zasycení. Když se jídlo hltá, žaludek nestihne hormon vytvořit, pocit sytosti se nedostaví, a člověk se přejí.

Zdroj: ctk.cz

Tématické zařazení:

 » Aktuality  

 » Zdraví  » Zdraví  

 » Zdraví  » Jídlo a pití  

 » Zajímavosti  

 

Přiznat, či nepřiznat nevěru?

zdroj: archiv Metropolu

Paříž | Říci všechno a přiznat se k nevěře, anebo si zachovat své tajemství? Názory se různí. A situace se komplikuje, když klamání partnera trvá déle. Někteří radí, abyste všechno okamžitě přiznali, protože "klam...

 

je jed" a "manželství závisí na vzájemné důvěře". K takové transparentnosti nabádá třeba psychoanalytička Fabienne Kraemerová: "Je třeba se svěřit, i když to je velice těžké, a spolehnout se na shovívavost toho druhého. Je to jakési vyznání víry ve vztahu. Pokud se tak nestane, znamená to konec manželství. Nebo začátek jeho zahnívání," říká podle listu Le Monde.
    Ale třeba podle psychiatra Roberta Neuburgera je představa vztahu, kde si partneři mohou říkat úplně všechno, zcela naivní. "Jestliže se jednou dopustíte nevěry, je třeba si to rozhodně nechat pro sebe! Pár si obecně nemusí říkat všechno. Absolutní pravda je jedním z důvodů, kvůli nimž se pár nakonec rozejde. Zvláště když se transparentnost týká otázek nevěry," podotýká Neuburger.
    Co tedy dělat, když jste jednou chybovali? "Když se přiznáte, znamená to, že odpovědnost - a tím i vinu - přesouváte na partnera. To vztah zkomplikuje a dokonce ho to může zničit. Neříkejte nic, bude to užitečnější. Pravda chybu nenapraví," zdůrazňuje například psycholog Paul Auster.
    Není tedy důvěra mezi partnery jen pěkným snem? Nevládne mezi nimi plné porozumění? "Společnost je více moralizující než před dvěma nebo třemi desetiletími," soudí Neuburger. "Manželství se stalo jakýmsi ideálem a samozřejmě mezi partnery vládne důvěra, která se buduje s každým dnem. To však nelze směšovat se zaslepeností a sdílením všeho za každou cenu. Je to právě ten díl tajemství a intimity, který zaručuje kvalitní důvěru," dodává.
    Avšak pozor, opakovanou nevěru nelze akceptovat. A pokud jde o dlouhodobý mimomanželský vztah, představuje to skutečný problém. V takovém případě byste měli uvažovat o tom, že se partnerovi svěříte. Takový vztah totiž ohrožuje manželství, i když mu často dodá druhý dech. "Dlouhodobá nevěra je výrazem hlubokého problému v manželství. Jestliže o ní promluvíte, chcete vztah zlepšit, je to velmi silné gesto," říká Kraemerová.
    Nevěra, které nacházíme v manželství stále více, nemusí vždy znamenat jeho ztroskotání. Podle Heleny Fischerové z americké Rutgersovy univerzity 56 procent ženatých mužů a 34 procent vdaných žen, kteří se setkali s nevěrou partnera, označilo i přesto svůj svazek za šťastný a mnozí se nehodlají kvůli tomu rozvést.
    Fischerová odhaduje, že 20 až 40 procent manželských párů v USA zažilo nejméně jednou nějakou tu "bokovku". "Lidé nejsou většinou nevěrní proto, že by byli nešťastní, ale spíš proto, že si myslí, že by mohli být šťastnější," uvádí psychoterapeutka Esther Perelová. Nevěrné páry si podle ní myslí, že našly řešení, jak doplnit to, co jim chybí k naprostému štěstí.
    "Mám dvě malé dcerky, ženu, kterou zbožňuji, a přesto jsem se zadíval jinam. Nejsou v tom žádné city, jen touha po dobrodružství a po tom, abych měl pocit, že ještě plně žiju," svěřuje se čtyřiačtyřicetiletý Bertrand. Taková touha po silném prožitku, touha být "šťastnější" se jeví často jako egoismus nových generací, které chtějí mít hned všechno. Otřásá ale tradičním schématem manželství, soudí psychoterapeutka Perelová.
    "Rok po tom, co jsem porodila třetí dítě, nevěděla jsem, co dřív, a neměla jsem už žádný čas na sebe, jsem strávila noc s kolegou z práce. Přiznala jsem se manželovi. Bylo těžké tu zkoušku přestát, ale nakonec se ukázala jako očistná," svěřuje se deset let vdaná Stéphanie.
    Dokonce i u těch, kteří se rozhodnou akceptovat a překonat bolest nevěry, je v sázce zpochybnění hodnot, které utužují manželství. "Nevěra je totiž často mocným alarmem pro strukturu, která se musí změnit," uzavírá Perelová.

Zdroj: lemonde.fr

Tématické zařazení:

 » Aktuality  

 » Zajímavosti  

 

USA: Narcistickými sklony trpí údajně více muži než ženy

zdroj: healthcanal.com

Washington | Narcistickými sklony trpí muži více než ženy, tvrdí nejnovější americká psychologická studie. Ta vznikla na základě analýzy dat z 355 průzkumů a dalších publikovaných prací z posledních tří desítek...

 

let, které zahrnují více než 470.000 lidí. Uvádí se to v posledním vydání odborného časopisu Psychological Bulletin.
    Studie se zaměřila na tři rysy narcismu: vůli k moci, exhibicionismus a představě stiženého jedince, že mu všechno patří.
    "Narcismus je spojen s různými duševními poruchami jedince, včetně neschopnosti udržet trvalé vztahy s ostatními, agrese a neetického chování," konstatuje vedoucí autorka studie Emily Grijalvaová, která je odbornou asistentkou pro lidské zdroje na Univerzitě v Buffalu ve státě New York.
    "Narcismus současně ale pomáhá zvýšit sebevědomí, přispívá k emoční stabilitě a k tendenci prosadit se ve vůdčím postavení," dodává.
    "Zkoumáním rozdílů mezi muži a ženami ohledně narcismu by bylo možné rozlišovat nerovnost mezi ženami a muži co do dosahu odpovědných funkcí, ale také v dalších důležitých oblastech," upozorňuje psycholožka.
    Vědci došli k závěru, že největší rozdíl je založen na myšlence, že všechno je dovoleno, přičemž muži častěji než ženy požadují jisté výsady. Druhým hlavním rozdílem je touha po autoritě a nadvládě.
    "Ve srovnání s ženami muži vykazují větší sebedůvěru a touhu po moci," říká Grijalvaová.
    "Nezjistili jsme naopak žádný rozdíl v projevech exhibicionismu, což znamená, že muži i ženy projevují stejnou marnivost, potřebu obdivu a nedostatek empatie," dodává vědkyně.
    Předchozí výzkumy ukázaly, že osobnostní rozdíly mezi ženami a muži v otázce narcismu mohou být následkem stereotypů ze společnosti, které se vyvíjely v průběhu času.
    Autoři této nové studie se domnívají, že skutečnost, že je stále mnohem méně žen ve vedoucích pozicích, může částečně vyplývat z rozdílů mezi stereotypy o ženskosti a roli vůdce.
    "Lidé mají tendenci napodobovat a učit se už ve velmi mladém věku roli ženy nebo muže," říká psycholožka. "Může je trápit, pokud se odchýlí od očekávání společnosti, a to zejména ženy, které jsou často terčem tvrdé kritiky, když se ukážou jako autoritářské a agresivní. To na ně vytváří větší tlak než na muže, kteří je vedou k tomu, aby více ovládaly svoje narcistické chování," dodala.

Zdroj: ctk.cz

Tématické zařazení:

 » Aktuality  

 » Zajímavosti  

 

Experiment: Ženy a muži se stejným CV měli stejnou šanci na práci

zdroj: archiv Metropolu

Česká republika | Ženy a muži v Česku, kteří se ucházejí o nižší a střední pozice a mají stejnou kvalifikaci a stejné životní podmínky, mívají také stejné šance získat práci. V některých případech zaměstnavatelé...

 

dokonce dávali přednost uchazečkám. Ukázal to experiment Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA) při institutu CERGE-EI, který se zaměřil na diskriminaci při příjímání do zaměstnání. Podle autora Vojtěcha Bartoše i podle šéfky organizace Gender Studies Heleny Skálové pokus zachytil ideální stav, v praxi jsou ženy v nevýhodnější pozici kvůli mateřství.
    "Zaměstnavatelé se v průběhu času poučili. Pokud dostanou identické uchazeče, rozdíly nedělají. V realitě ale nemají lidé stejné podmínky. Ženy jsou znevýhodněny dlouhou pauzou mateřství," řekl dnes novinářům Bartoš.
    Výzkumy ukázaly, že ženy v Česku kvůli dětem opustí trh práce i na několik let. Češky si zvykly rodičovskou "řetězit", po skončení první rodičovské mají obvykle hned další dítě, popsala Hana Hašková ze sociologického ústavu akademie věd. Ženy po dlouhé přestávce a s potomky pak obtížně hledají místo. Česko patří v EU k zemím s nejnižší zaměstnaností matek malých dětí, dodala socioložka.
    V experimentu fiktivní životopisy mužů a žen dostalo kolem 600 firem. Obdržely zhruba 1200 mailů. O práci se ucházel muž a žena, jimž bylo 29 let, žili v manželství bez dětí, měli obchodní školu s maturitou, bakalářský titul, praxi ve třech společnostech, uměli anglicky, měli řidičský průkaz a doložili reference. Stejné podmínky popsali i fiktivní uchazeči a uchazečky, jimž bylo 41 let. Třetí skupinou byli jednačtyřicetiletí muži a stejně staré ženy se stejnou kvalifikací, ale se dvěma dětmi. Zájem měli o práci ve službách a prodeji, v bankách, pojišťovnách či podnikových finančních odděleních. Odpovědí od firem přišlo přes stovku.
    Mezi mladšími dostali zhruba stejnou část odpovědí jen muži a jen ženy, zhruba polovinu obdrželi oba uchazeči. Mezi staršími bezdětnými větší část pozvánek dostala obě pohlaví, menší jen ženy. Mezi staršími bezdětnými menší podíl pozvání přišel jen mužům, část jen ženám, většina oběma. Rozdíly podle Bartoše ale nebyly tak významné. Projevily se spíš u kvalifikace. Víc odpovědí na méně kvalifikované pozice obdrželi muži, naopak u více kvalifikovaných míst výrazně víc pozvánek měly ženy.
    Podle Bartoše se totiž ženy na rozdíl od mužů obvykle nehlásí na pozice, kde nesplňují všechny požadavky. "Životopisy žen jsou v průměru kvalitnější než životopisy mužů, kteří to prostě zkusí. Ženy jsou pak vnímány jako kvalitnější a motivovanější uchazeči," uvedl Bartoš.
    Podle šéfky společnosti Gender Studies Heleny Skálové v praxi jsou pro zaměstnavatele ale většinou "populárnější" muži, roli hrají i předsudky. "Zaměstnavatelé upřednostňují ženy na některé pozice, kde třeba není taková kreativita, kde nebudou usilovat o postup a kde není zajímavý plat, o kterém by se vyjednávalo. Můžeme se dohadovat, zda ochota zaměstnavatelů není motivována snahou ušetřit. Ženy jsou totiž vnímány jako levnější, efektivnější pracovní síla," míní Skálová.

Zdroj: ctk.cz

Tématické zařazení:

 » Aktuality  

 » Zajímavosti  

 

Anketa

Souhlasíte se zavedením elektronických pokladen?

ano

55.2%

 

ne

44.8%

 

 

Anketa

Jste pro, aby se znovu proplácely i první tři dny nemocenské?

ano

65.5%

 

ne

34.5%

 

 

Anketa

Opatříte si registrační značku na přání?

ano

42.7%

 

ne

57.3%