Kandidáti na hejtmana Ústeckého kraje se představují - Kulatý stůl - Český Metropol

Kulatý stůl

Kandidáti na hejtmana Ústeckého kraje se představují

zdroj: Metropol

Ústí nad Labem | Další z Kulatých stolů Metropolu, který se uskutečnil ve čtvrtek 22. září, byl věnován kandidátům na hejtmana Ústeckého kraje. Do Metropol centra byli pozváni představitelé těch stran a...

 

uskupení, které v srpnovém průzkumu veřejného mínění překročily pětiprocentní hranici volitelnosti. Pozváni přijali a besedy se zúčastnili Oldřich Bubeníček (KSČM), Ing. Petr Urbánek (ANO),  Ing. Petr Pípal (Severočeši.cz), Drahomíra Miklošová (ODS) a Mgr. Leo Steiner (Jsme PRO!Kraj) Veřejnost zastoupila Mgr. Pavla Holárková, vydavatelství Metropol ředitel Ing. Jiří Morštadt, šéfredaktorka Ladislava Richterová a její zástupce Tomáš Prchal.
 
Co vás vedlo ke kandidatuře na hejtmana Ústeckého kraje?
 
O. Bubeníček: Máme za sebou čtyřleté volební období. A protože jsme před čtyřmi roky volby vyhráli, a byl jsem zvolen hejtmanem, považuji za svoji povinnost kandidovat ještě jednou. Na krajské úrovni jsou čtyři roky krátká doba. Chtěl bych během dalších čtyř let rozdělanou práci dokončit.
 
P. Urbánek: Do politiky jsem se zapojil před třemi roky, když mě oslovila myšlenka Andreje Babiše, aby do ní vstoupili slušní a schopní lidé, kteří už ve svém oboru něco dokázali. Stal jsem se zastupitelem v Litoměřicích s tím, že se snažím změnit politickou kulturu tak, aby se stala službou veřejnosti. A poté jsem byl osloven, zda bych využil svých mezinárodních manažerských zkušeností ve prospěch občanů Ústeckého kraje a kandidoval na hejtmana. Tuto nabídku jsem přijal.
 
D. Miklošová: Já si nemyslím, že by v politice nebyli nikdy slušní lidé a přišli pouze s příchodem hnutí ANO. My jsme se rozhodli jako ODS kandidovat v krajských volbách, a i když se strana dostala do určitých problémů a ztratila část svých voličů, většina z nás, kteří jsme zůstali, hlavně starostové, jsme si proto řekli, že bychom kraji rádi předali své zkušenosti z terénu. Máme pocit, že situace v kraji v poslední době stagnuje, jako že se nic neděje, je klid, a problémy narůstají hlavně v oblasti sociální. To je jeden z hlavních důvodů, proč se prostředí k životu zhoršuje, proč se sem nevracejí mladí lidé, a řada starousedlíků odchází. To prokazují i statistiky, že klesá počet obyvatel kraje. Starostové a komunální politici jsou v každodenním styku s těmito problémy, které registrují na své úrovni a často jim scházejí pravomoci k jejich řešení. Nejvíce jim totiž práci znepříjemňuje legislativa a věci, které se přenášejí ze státní úrovně na tu komunální. Naším cílem je nastartovat znovu kraj, začít ho měnit k lepšímu.
 
P. Pípal: Severočeši jsou regionálním hnutím, které se na „politickém trhu“ Ústeckého kraje představilo. Jde nám hlavně o regionální problémy, kterých je zde obrovské množství, ať už jde o vylidňování kraje, zhoršování sociálního prostředí i vzdělanost obyvatel. Odcházejí vzdělaní lidé, různí pseudodevelopeři využívají levného bytového fondu a prostředí se jen zhoršuje. My tyto věci chceme řešit už proto, že se jmenujeme Severočeši, takže nám jde hlavně o Ústecký kraj. To je ten hlavní motiv, proč do těch voleb jdeme a chceme celkově zlepšit život v  regionu.
 
L. Steiner: Tak to je velmi osobní otázka. Jsou tři základní věci – zoufalost, naštvanost a zrcadlo. Zoufalost – sametovou revoluci jsem intenzivně prožil ve čtvrtém ročníku chomutovského gymnázia. A s odstupem 26 let byl člověk zoufalý, jak se ta společnost vyvinula. Naštvanost souběžně s tím, když jsem seděl u podobného stolu v Chomutově, kde seděli zástupci Karlovarského a Ústeckého kraje v podobě top vedení a bavili se o miliardových dotacích ROP Severozápad. Dotace se úspěšně rozkrádají a z toho, co jsem viděl na tom jednání, to byla zoufalost. Zrcadlo – mám nějakou filosofii jako věřící člověk. Ráno vstanu, podívám se do svého vnitřního zrcadla a chci se koukat na sebe přímo. Ne kvůli sobě, ale kvůli budoucím generacím. 
 
Jak se vám žije v našem regionu?
 
D. Miklošová: Když jsem se před lety v zimě přistěhovala do Obrnic a na jaře zjistila, jaká je tam skladba obyvatel, chtěla jsem rychle pryč. Určitě tušíte, proč. Na druhou stranu mi muž říkal, že utéci umí každý a proč nezkusit se s tím poprat. Manžel se tam totiž narodil, měl tam své kořeny. Hozenou rukavici jsem zvedla a v roce 2006 začala realizovat změny, které by vedly k lepšímu životu. Po deseti letech ve vedení radnice si stále uvědomuji, že život je tam těžký nejenom z pohledu skladby obyvatel, kdy je tam velký podíl Romů, i vzhledem k podnikatelům, kteří se snaží o své okolí postarat, a slušným lidem jsou házeny klacky pod nohy. Je řada věcí, které by měly v kraji fungovat lépe, třeba zdravotnictví. Každý, kdo chce složitější operaci, pokud může, jde kvůli zákroku do Prahy. Týká se to i vzdělávání, učitelé mají ve školách stále těžší práci, protože děti přestávají vnímat vzdělání jako hodnotu do života. Třeba i proto, že se lze již v 15 letech přihlásit na úřad práce a není potřeba se vzdělávat. To má dopad na další generace, kterých já už jsem vyprovodila od první do deváté třídy dost. A kam to směřuje – ke snižování počtu kvalifikovaných lidí v kraji, firmy nemají zaměstnance. Těch problémů je zde tolik, že život v tomto regionu je opravdu těžký, a lidi k tomu ještě trápí, že nemají ani klid ve svém domě, pocit bezpečí v ulicích měst, bojí se o své děti. Když děti odejdou studovat do jiného kraje, rodiče je prosí, aby tam již zůstaly. Kdybych měla známkovat jako ve škole, dala bych trojku.
 
P. Urbánek:  Souhlasím s paní Miklošovou. Když srovnáme náš kraj s ostatními, máme tu nejvyšší nezaměstnanost, nejvíce sociálně vyloučených lokalit, jejich počet se za deset let zdvojnásobil. Kraj vždy ekonomicky zaostával za ostatními regiony, ale v posledních letech se dál propadá. Hrubý domácí produkt na obyvatele klesl z 82 na 76 procent, což znamená, že region oproti ostatním dál chudne. Zahraniční investoři upřednostňují jiné regiony, výše investic se od nich snížila za poslední tři roky o deset procent, zatímco jinde v republice se o 8 procent zvýšila. Sedm procent vysokoškolsky vzdělaných lidí odešlo v posledním období z kraje pryč a místo toho se sem sestěhovávají lidé závislí na sociálních dávkách. To jsou věci, které by se měly řešit. Rád bych pracoval na tom, abychom nastartovali rozvoj našeho regionu a aby opustil poslední příčky v rámci republiky. Pokud máme 14 krajů a náš je poslední či předposlední v řadě hledisek, známkoval bych za čtyři. To ale neznamená, že region nemá svá pozitiva. 
 
L. Steiner: Začalo se tady hovořit o kraji negativně. Jak chcete měnit image kraje a měnit názory lidí, když říkáte, jak je to hrozné? Není nutné malovat všechno narůžovo, ale za sebe mohu říct, že se mi v kraji žije úžasně a pokud bych měl známkovat, je to jednička či jedna mínus. Je tady spousta negativních věcí, ale také pozitivních. Před lety jsme byli totální outsideři, parta lidí bez peněz, zkušeností, najednou nás sedělo šest lidí v zastupitelstvu kraje, náš název si „půjčují“ další uskupení. Prostě dají se dělat úžasné věci, nefňukejme tedy. Uchopme to jako výzvu.
 
P. Pípal: V Ústeckém kraji jsem se narodil, žiju tu celý život, deset let jsem starostou Dubí, osm let krajským zastupitelem. Nedá se to paušalizovat, že by se tu špatně žilo. Jak kde. Když budu zabezpečený, budu mít práci a budu žít v hezkém prostředí v nějaké vesničce v přírodě, budu si to chválit. Ústecký kraj má jedno obrovské pozitivum. I přes poškozenou krajinu tu máme úžasnou přírodu. Máme lidi třeba z Obrnic, Janova, Dubí či Chánova, kteří když dostanou možnost, utečou jinam. Já bych známkoval průměrem, tedy dobrou. Máme tady od všeho kousek, špatné i dobré žití, nezaměstnanost i podniky s nedostatkem kvalifikovaných zaměstnanců. Řada lidí je totiž nikoliv nezaměstnaná, ale nezaměstnatelná. Já s Agenturou pro sociální začleňování spolupracuji řadu let a našemu městu ta spolupráce přinesla mnoho pozitivního. Teď mi třeba jeden Rom řekl: Co vy bílí si pořád stěžujete? Vždyť to, co se s námi stalo, jste udělali vy. Proč nám dáváte zadarmo peníze? Práskněte tady bičem, a vyžeňte ty lidi do práce. Jsou věci, které se dají řešit na regionální, ale jiné jen na celostátní úrovni. Řada problémů Ústeckého kraje je zaviněna špatnou celostátní politikou. 
 
O. Bubeníček:  Pokud jde o tady zmiňované zdravotnictví, v Krajské zdravotní jsou špičkoví odborníci, lékaři z často zmiňované Prahy se dnes již jezdí učit k nám do kraje. Jsme v některých věcech, jako je třeba přístrojové vybavení v nemocnicích, nikoliv v české, ale v evropské špičce. Je problém s nedostatkem lékařů i sester, ale to je stejné v celé republice. Buďme patrioti, musíme myslet pozitivně a neprezentovat region ve špatných barvách. Jsou zde nádherná místa, ať už jde o přírodu, turistické pamětihodnosti, i když kraj má své určité problémy. Velkým problémem jsou třeba sociální věci či bezpečnost, ale řadu věcí není schopen kraj ovlivnit, to je úkol pro centrální orgány. Kraj se samozřejmě snaží iniciovat legislativní změny, ale ve Sněmovně se se zástupci kraje nikdo nechce bavit. Já bych kraji dal dvojku. Drtivý podíl na současných problémech mají samosprávy, které v 90. letech za hubičku prodaly obecní byty a do nich přicházeli sociálně nepřizpůsobiví. Samozřejmě tomu nahrávají přemrštěné nájmy vyplácené státem majitelům nemovitostí, důležité je podle mého i znovuzavedení hygienické normy na byt, kolik v něm může žít obyvatel. 
 
D. Miklošová: My v Obrnicích určitě nebrečíme nad situací, která tam je. Snažíme se hledat řešení a zvelebovat tu obec, jak jen to jde. Obrnice prezentujeme všude ve smyslu, že i tam, kde žijí Romové, se dá dobře žít. 
 
P. Urbánek: Více než deset let jsem strávil v zahraničí, kde jsem řídil pobočky mezinárodní společnosti. Žil jsem v Paříži, Dubaji, ale také v Nigerii a Iráku. Vrátil jsem se do regionu, který je mým rodným a chci tady prožít zbytek života. To, co je tu krásné, je příroda, památky, lidi, které znám, ale pak jsou věci, které mohou ovlivnit politici, jako je zlepšování životních podmínek pro obyvatele regionu. Když se podíváme na severní Moravu a Ústecký kraj, jde o dva regiony s největšími problémy. A politici ze severní Moravy jsou schopni přilákat pozornost vlády na svůj region, ať už šlo o OKD či jiné problémy. Co si tedy svléknout stranická trička a začít kopat za náš kraj místo za stranické zájmy. Hejtman by měl ta ministerstva objíždět častěji, abychom tu pozornost z Prahy přitáhli. 
 
P. Pípal:  Drtivá většina problémů je řešitelná skutečně jen z Prahy. Bylo mi smutno, když nový hejtman Bubeníček stál po volbách na ministerstvech a nikdo se s ním nechtěl bavit jen proto, že je z KSČM. Jak je možné, že se námi zvolení zástupci jednotlivých stran na pražských ministerstvech nebaví s člověkem, který je řádně zvolen za 800 tisíc obyvatel Ústeckého kraje? Pokud toto budeme dále zažívat, je to obrovská nezodpovědnost vrcholné politiky. Hejtman po této linii udělal maximum možného, ale mnohdy klepal na dveře, za kterými byli hluší. 
 
P. Urbánek:  Vláda na kraji není jen KSČM, ale také sociální demokraté. Proč radní za ČSSD nejezdili na ta ministerstva bojovat za kraj, když tam sedí jejich straničtí kolegové? Oni měli možnost to ovlivnit, ale neudělali to.
 
O. Bubeníček: Přístup ministerstev byl odmítavý hlavně za Nečasovy vlády, třeba Miroslav Kalousek řekl, že se se mnou nikdy bavit nebude… Dnes je to jiné a je již minimum těch, kteří se s námi nechtějí bavit.
 
L. Steiner:  Pro kraj je typické, že jsme apatičtí. Vsadím se, že volební účast bude opět nejnižší v celé republice, a to se promítá ve více věcech. Nechme ale teď vládu stranou a pojďme se podívat do našeho krajského zastupitelstva. My jsme navrhli za volební období na šedesát usnesení, prošlo jediné. Zahoďme stranické dresy a pojďme se věcně bavit. 
 
Co vás v kraji nejvíc tíží a jak byste to řešili?
 
O. Bubeníček: Jsou to vyloučené lokality, desetitisíce lidí bez zájmu pracovat. Je ale řada věcí, které není kraj schopen řešit. Začít se musí u dětí, které musí získat vzdělání a výuční list. Rodiče musí děti do těch škol posílat. Kdo nepracuje, neměl by mít stejné dávky, jako zaměstnaní lidé. U nás v Bílině v bytovém domě dva lidé pracují, ale mají nižší měsíční příjem oproti těm, kteří jsou celý den doma, a přesto mají vyšší dávky. Kdyby se tyto problémy podařilo zredukovat alespoň na polovinu, žilo by se líp.
 
P. Urbánek: Souhlasím s panem hejtmanem. Systém sociálních dávek a demotivace lidí bez práce je problém. Když se ale zde napříč stranami shodneme na stejných věcech, pojďme po volbách společně lobovat u našich stran a poslanců, protože současná situace se musí změnit stejně jako příslušné zákony. Dříve či později se to musí podařit. U solární lobby také trvalo dlouhé roky, než se podařilo změnit výkupní ceny energií. Téhož musíme dosáhnout i při zastavení obchodu s chudobou, a sestěhovávání sociálně slabých do regionu rovněž ustane. Chybí tady také dopravní infrastruktura, dálnice D8 se stavěla přes 30 let, D7 je třeba za pomoci lobování nás všech dokončit. A týká se to celé řady komunikací stejně jako jejich modernizace, diskutuje se desítky let o splavnosti Labe, což omezuje firmy závislé na lodní dopravě. Věřím, že když všichni potáhneme za jeden provaz v zájmu tohoto regionu, věci změníme.
 
D. Miklošová: Někdo by se také měl konečně začít starat o lidi, kteří žijí ve společenství vlastníků a doplácejí na ty, kteří neplatí v pronajatém bytě nájem. Stačilo by na úřadu práce doložit v souvislosti s vyplácením příspěvku na bydlení jeden dokument navíc, že byt má vše uhrazeno, a nebudou vznikat dluhy. Pak nebude hrozit, že lidé v domě se třiceti jednotkami budou muset platit dluhy za dva či tři byty. Už takto zkrachovalo společenství vlastníků s 36 byty. Peníze vydávané ze státního rozpočtu účelově na služby spojené s bydlením musejí doputovat tam, kam mají. Je rovněž nutné nasměrovat podporu na malé a střední podnikatele. Jestliže lákáme zahraniční investory na výhodné podmínky, proč to nejde u našich podnikatelů? Jsou to nerovné podmínky. Je potom logické, že z těchto malých českých firem lidé odcházejí za lepšími podmínkami, způsobenými pobídkami, do nadnárodních společností. To by mohl kraj ovlivnit. Nemenším problémem je také vymahatelnost práva, což vadí řadě lidí. Obyčejný člověk udělá přestupek, náhodou nezaplatí včas pokutu a ihned mu exekutor jde po výplatě. Rom ruší dnes a denně noční klid, jezdí bez řidičáku, policie to předá na přestupkové řízení, vyměří se pokuta – a nikdo ji nezaplatí. Pro každého musí platit stejná pravidla. Věřím, že pod tlakem krajských představitelů by se na ministerstvech a ve vládě dala získat řada věcí pro tento region. Čtyři roky mi trvalo, než jsem prosadila vznik dotace na bourání zdevastovaných panelových domů.
 
P. Holárková: Za veřejnost mne velmi mě těší, že všichni se zde ve většině věcí shodujete. Z vašich názorů vyplývá, že opravdu něco chcete pro lidi udělat. Velmi bych vám i nám, občanům přála, abyste své síly spojili a spolupracovali.
 
O. Bubeníček: Pokud se jedná o peníze, dokážeme jako kraj uspět, ale pokud jde o legislativní věci, je třeba změnit některé zákony. 
 
P. Pípal: Námi zvolení zákonodárci zůstávají v Praze a do kraje jezdí jen přespat. Znám mnoho poslanců, kteří když kandidovali, šli do Sněmovny s velmi rozumnými názory. Ale za rok v Poslanecké sněmovně seděl úplně jiný člověk, který se změnil. Asi je ve Sněmovní ulici nějaké fluidum... Zákony díky některým ministrům často bohužel omezují samosprávy, například usnesení obcí třeba k vyplácení doplatků na bydlení. Co se dá udělat z úrovně kraje? Abychom všichni spojili své síly a budoucí vedení kraje udělalo maximum pro to, aby se do Ústeckého kraje dostalo více peněz – do bezpečnosti, zdravotnictví, infrastruktury komunikací, kanalizací obcí. V Dubí máme čtyři velké zahraniční továrny, tři jsou v zahraničních rukách. Do jedné z nich měla přijít letos investice na rekonstrukci v částce 1,1 miliardy korun, ale když Američané zjistili, že nejsme schopni to za dva až tři roky dotáhnout, odjeli s tím, že jinde to postaví do roka. Naši zákonodárci také zkomplikovali legislativní proces u stavebního řízení, že u liniových staveb je průměrná doba vydání stavebního povolení 11 let. 
 
L. Steiner:  On opravdu není nějaký zázračný recept na řešení problémů Ústeckého kraje. Ale jeden recept, který funguje, mám. A to, že každý začne od sebe. Hrubě nesouhlasím s tím, že všechno se točí jen kolem peněz. Jedno z témat, které mě bolí, je společnost Krajská zdravotní. Největší průměrný plat doktora v republice ze všech nemocnic je v této společnosti, a přesto je pro lékaře neatraktivní. Nemyslím si, že Krajská zdravotní je v tak dobré finanční situaci, když tam kraj posílá tolik prostředků. Někteří členové vedení jsou také v krajském zastupitelstvu. Třeba zahraničním společnostem dáváme obrovské slevy při stavbě továren, na které ale český podnikatel s kořeny v regionu nikdy nedosáhne. 
 
J. Morštadt: V našem kraji je nádherné bydlení, ale kredit kraje je horší i díky některým médiím, která hledají spíše negativní, než pozitivní informace. A následky potom neseme všichni. V rámci České republiky je náš kraj otloukánkem, což má negativní vliv i na občana prostřednictvím klesající ceny nemovitostí, přitáhne to sem recidivisty, sociálně slabé. Pokud se nám tedy podaří udělat z tohoto krásného kraje i kraj s výbornou pověstí, kam budou přicházet dobrovolně lékaři, vracet se sem vysokoškoláci, podaří se nám všem ten obrat. 
 
Váš vzkaz voličům?
 
O. Bubeníček: Vážení a milí spoluobčané, chtěl bych vás pozvat ke krajským volbám, my jsme pro vás čtyři roky pracovali, a budeme pro rozvoj Ústeckého kraje pracovat i nadále. 
 
P. Urbánek: Hnutí ANO ví, co lidi v Ústeckém kraji trápí. Máme jasnou vizi, program i tým odborníků, který ví, jak tyto problémy řešit. Já jako rodák, patriot, mezinárodně zkušený manažer jsem přesvědčen, že tento kraj má mnohem na víc, než kam ho dovedli tradiční politici a některá regionální uskupení. Pokud chcete, aby se v našem kraji skutečně lépe žilo, přijďte k volbám a podpořte v nich hnutí ANO.
 
D. Miklošová:  Za ODS vás velmi srdečně zvu k volbám. Při výběru svých kandidátů sledujte jejich dosavadní práci, to, co dokázali a podle toho volte. Volte takové lidi, kteří například v komunální politice prokázali, že jsou schopni měnit své město, svou obec, hodnoťte lékaře podle toho, jak jsou spokojeni pacienti, hodnoťte učitele, jakým způsobem vzdělávají vaše děti, a vybírejte další lidi z různých profesí, za kterými je vidět, že opravdu pracují, že dokážou pro ten kraj hodně udělat. Nevybírejte takové lidi, kteří se najednou objevili z čistého nebe, o kterých toho mnoho nevíme. Opravdu volte zodpovědně a s rozumem. 
 
P. Pípal: Vážení občané Ústeckého kraje, všichni jsme Severočeši. Buďme hrdí na náš Ústecký kraj a přijďte k volbám. Nepromarněte svůj hlas, protože volby jsou opravdu jediná chvíle, kdy se můžete účinně vyjádřit. 
 
L. Steiner: Milí spoluobčané, my slibujeme, že budeme dělat chyby, občas se na nás dokonce i naštvete. Na druhou stranu jsme ale parta lidí, která má spoustu naděje i víry v to, že tento kraj má budoucnost. A my vás chceme tou nadějí a vírou nakazit a současně vám otevřít dveře tak, jak jsme je vždycky měli, abyste se připojili, a tu změnu jsme tady uskutečnili. To znamená čistý kraj, na který jsme hrdí. Přijďte k volbám.

Zdroj: redakce Metropolu

Tématické zařazení:

 » Aktuality  

 » Politika  

 » Kraje  » Ústecký  

 » Kulatý stůl  

 

Anketa

Jste spokojeni se stavem českých dálnic a rychlostních silnic v ČR?

Ano

31.2%

 

Ne

46%

 

Zlepšuje se to

22.8%