Kandidáti do Senátu PČR za obvod Ústecko u Kulatého stolu Metropolu - Kulatý stůl - Český Metropol

Kulatý stůl

Kandidáti do Senátu PČR za obvod Ústecko u Kulatého stolu Metropolu

zdroj: Metropol

Ústí nad Labem | Ve čtvrtek 25. srpna odpoledne se u Kulatého stolu Metropolu sešli kandidáti na senátora za volební obvod Ústecko Jaroslav Doubrava (Severočeši.cz), Martin Hausenblas, MBA (JsmePROKraj), prof...

 

Dr. Ing. František Holešovský (ANO), JUDr.  Stanislav Körner (KSČM), PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. (ČSSD) a Mgr. Jan Tvrdík (ODS). Z důvodu nemoci chyběla JUDr. Ilona Tajchnerová (TOP 09) a na dovolené byl MUDr. Jiří Madar (UFO).
 
Co vás vedlo ke kandidatuře do horní komory Parlamentu ČR?
 
F. Holešovský: Vybudoval jsem přední technicko-manažerskou fakultu na ústecké univerzitě,  dnes stabilizovaná, funguje, konečně vznikla po prvních snahách v letech 1945-1950 a v Ústí nad Labem má své místo. Jsem plný síly a elánu, podle blízkých jsem dokonce workoholik. Proto jsem se rozhodl, když jsem byl osloven, kandidovat. Mé znalosti, zkušenosti i kontakty, ať už v průmyslu, ve státní správě, v akademické sféře, mohou Ústecku pomoci. Nerad bych, aby sem jezdili politici se slovy, že se jim tento region nelíbí – to se mě velmi dotýká. 
 
M. Hausenblas: Mojí motivací pro kandidaturu do Senátu je nespokojenost s působením současného senátora, názorově si nejsme blízcí. Podle mého názoru úlohou senátora není vítat okupační vojska na Ukrajině, a také jsme se neshodli na názoru týkajícím se těžby uhlí. To je orientace do minulosti, do špíny, do těžkého průmyslu. Je to věc, která bere perspektivu ústeckému regionu. Já mám ze svého podnikání a veřejného života, ať už aktivistického či politického, vybudovanou silnou síť kontaktů, které hodlám naplno využívat, a již to dělám dnes, ve prospěch tohoto regionu. Další prioritou je důsledně a důkladně bránit demokratické principy, na kterých je založená naše společnost. Je potřeba bránit prozápadní orientaci a naše členství v NATO, protože to jsou jediné jistoty, které tady jsou. Dnes tady není jiná alternativa pro Českou republiku než tato. A představy některých ústavních činitelů o tom, že je třeba zrušit sankce proti Rusku, jsou mylné, stejně jako tvrzení, že to poškozuje český průmysl. Protože pouze 1,5 procenta exportu míří do Ruska, před uvalením sankcí to byly tři procenta. Nazývám věci pravými jmény a svá tvrzení si obhájím. A toto je potřeba i na půdě Senátu. Kvalifikaci k tomu mám. Jsem velký ústecký patriot. Žil jsem v Austrálii, ale toto město mám rád, na Ústí nad Labem mi záleží a nesouhlasím, že to není hezké místo.
 
V. Štefl:  Z pozice ředitele střední průmyslové školy se intenzivně zabývám problematikou vzdělávání našich dětí a otázkou školství obecně. Je to velmi široká oblast, o které by se dalo hovořit hodiny. A namátkou uvádím, proč kandiduji. Je to otázka inkluze, kde není možné násilně dávat dohromady děti s rozdílnými možnostmi vzdělávání. Kdy se vlastně poškozují oba dva břehy vzdělávání, jak děti v hlavním vzdělávacím proudu, tak děti z praktických škol. Za druhé jde třeba o odměňování učitelů, kdy je naprosto ostudné, že vysokoškoláci a nositelé vzdělanosti tohoto národa jsou odměňováni nikoli podprůměrně, ale prakticky nulově ve srovnání s dalšími vysokoškolskými profesemi. Jde i o propojení škol s trhem práce, nebo také o to, že vzdělávání se má plánovat z centra. Jsem o tom hluboce přesvědčen stejně jako paní ministryně, s níž spolupracuji. Každá strana má totiž před volbami plná ústa, jak se bude věnovat školství, ale po volbách tomu tak není. 
 
S. Körner: Sedm let jsem pracoval na ministerstvu vnitra na odboru azylové a migrační politiky, takže jsem tam aplikoval zákony v praxi. Nyní realizuji a aplikuji zákony v praxi jedenáct let na krajském úřadu na odboru dopravy. A když vidím, co většinou vypadne z našeho zákonodárného sboru, jsou to zmatky a paskvily. A pokud vezmu celý Parlament jako tzv. továrnu na zákony, tak Senát jako horní komora by měl fungovat jako výstupní kontrola. Ale není to tak. Navíc je tam poměrně krátký čas na to, aby Senát mohl Sněmovnou schválený zákon projednat, má na to jen 30 dní, třebaže Sněmovna na to má dva tři roky. Senát nesehrává tu roli, kterou by sehrávat měl. A protože se sedmnáct let pohybuji ve veřejné správě profesně, vzděláním i praxí, proto jsem připraven kandidovat. 
 
J. Tvrdík: Jsem rodilý Ústečák, 59 let tu žiji. Poslední tři volební období jsem vykonával funkci starosty či místostarosty největšího centrálního městského obvodu v Ústí nad Labem, ten pohled a poznatky z komunální politiky mohou být určitě přínosem pro funkci budoucího  senátora. V Ústí jsem absolvoval základní, střední i vysokoškolské vzdělání, hrál jsem zde volejbal za Chemičku Ústí. Stal jsem se v tomto sportu mistrem republiky a byl jsem členem širší reprezentace pro olympiádu v Moskvě. Mezi mé priority by patřila bezpečnost, vzdělání a podpora sportu. Jsem patriot města a volební obvod dobře znám, proto jsem se rozhodl kandidovat. 
 
J. Doubrava: Nevím, jak kolega přišel na to, že jsem byl vítat vojska na Ukrajině, ale o tom se bavit nechci. Neštěstím Ústí je to, že v jeho vedení scházejí patrioti. Dlouhou dobu jsem starostoval na Telnici a mám dostatek zkušeností z komunální politiky. To je velmi důležitá devíza pro práci v Senátu. Mám rozpracovanou celou řadu projektů s jednotlivými institucemi a podniky, a rád bych je dokončil. I když manželka říká, že budu mít vždy práci rozpracovanou a nikdy dokončenou… Nikdy jsem nedokázal sedět se složenýma rukama a nic nedělat. Ke kandidatuře mě vede velká důvěra lidí, s nimiž jsem byl po celou dobu senátorské funkce v kontaktu a já si toho velmi vážím.
 
Jak se občanům Ústecka žije?
 
J. Tvrdík: Odpověď je složitá, protože co člověk, to názor. Za posledních patnáct let narážíme na stále stejné věci – v celém volebním obvodu včetně malé části Litoměřicka jde o zanedbané komunikace včetně nedokončené D8, zvýšení bezpečnosti, nepořádek ve městě. Nemyslím si také, že když prezident hodnotil při své návštěvě Ústí tak tragicky, že by to zde bylo zlé. I Ústečanům se zdá, že to jde pomalu, ale město se dostává nahoru a největší radost mám z toho, že když přijede sestra, která se před 30 roky odstěhovala do Jeseníků, potvrzuje, že se to zde zlepšuje a zlepšuje. 
 
V. Štefl: Jako obecní zastupitel ve Velkém Březně vnímám, co zde lidi trápí. Město je krásně umístěné v krajině, ale trápí mě problematika vyloučených lokalit, kumulace problémových občanů – nechoďme kolem toho jak kolem horké kaše. Je zásadním problémem, proč se odtud stěhuje tolik lidí pryč. Nezavírejme také oči před nebezpečím migrace, některá média to bagatelizují. Důležitá je rovněž dostupnost lékařské péče, aby nám lékaři neutíkali, záležitost vzdělávání zdravotních sester či dostupnost dopravní obslužnosti. Mezi nadregionálními otázkami je to třeba minimální mzda a zneužívání sociálních dávek.
 
J. Doubrava: Na to reaguje zákon o veřejné službě, který jsem vypracoval v Senátu s deseti kolegy. Jeho podstata je v tom, že nezaměstnaní nedostanou životní, ale nižší existenční dávky a pokud se chtějí mít lépe, budou muset pracovat. Zákon ale leží po schválení Senátem třetí rok ve Sněmovně a premiér to stále zdůvodňuje tím, že ho doplní… 
 
M. Hausenblas: Je skutečně potřeba, aby sociální napětí mezi nejchudšími složkami obyvatelstva a těmi bohatšími bylo zmírňováno tím, že nezaměstnaní by měli nějak přispívat společnosti. Osobně vidím Ústí nad Labem jako krásku se zjizvenou tváří. Má vynikající polohu, řeka Labe je perla. Klíčových je několik údajů. Nezaměstnanost v Ústí je 9,7 procenta, v Českých Budějovicích 3,4 procenta. HDP – v roce 2009 jsme byli sedmý nejbohatší region v zemi, v roce 2016 druhý nejchudší. Nemůžeme tedy říkat, že nám to tady jde. Ústí nad Labem zaostává za všemi ostatními regiony, a když vidím reklamy „Budujeme společně budoucnost Ústeckého kraje“, říkám, to je katastrofa. Lidé taky dříve umírají, v průměru v 73,8 letech, v Hradci Králové v 76,6 letech. Platíme stále dluhy z minulosti. To hlavní je, že tomuto regionu chybí perspektiva. Spirála chudoby je velmi nebezpečný jev, který způsobuje to, že lidé vydělávají málo peněz, je zde malá kupní síla, tím pádem zde chřadnou služby a není kapacita zde zaměstnat lidi. Výsledkem jsou věci levnější než jinde a to způsobuje sestěhovávání chudých lidí do ústeckého regionu. Jediným způsobem, jak toto řešit, je, že tento region necháme zbohatnout, lidé zde vydělají víc peněz a bude zde dráž. Devadesát šest procent lidí se dá zaměstnat, potřebují jen perspektivu a příležitost. Jinak zde lidé nebudou zakládat rodiny a žít. Třeba univerzita generuje každé tři roky deset tisíc lidí, ale oni zde nežijí a jdou pryč. Neutrácejí tu své peníze, protože tady nefunguje kultura, volnočasové vyžití.
 
S. Körner: Ústí mělo před časem také stopadesátiletou tradici prosperujícího průmyslu – fabriky jako je Chemička, Armaturka, Setuza, Chemopharma. Dnes tyto areály, pokud nezanikly, fungují jako nájemní prostory. Důležité je sice přitáhnout vzdělané lidi, ale aby také měli pracovní příležitosti. Ústecký kraj snad nejvíc ze všech krajů trpí tím, že ústředí na regiony kašle. Je potřeba sem také dostat investory - je zde řada nevyužitých brownfieldů -  kteří by ale vyráběli, nikoliv aby zde vznikaly další montovny. Měla by se posílit role státu při podpoře kraje, senátoři z Ústeckého kraje by měli více a účinně spolupracovat. Chybí dlouholetá koncepce, ať už pravicové či levicové vlády. Důležité je zjednodušení schvalovacích procedur.
 
F. Holešovský: Dětem se zde žije relativně dobře, učí se v dobře vybavených školách. Pro mladé lidi tady chybí kultura, většina koncertních turné město vynechává. Není zde dostatek sportovišť pro širokou veřejnost. Podle mého průzkumu vychází, že více než 60 procent maturantů chce odejít z kraje a nikoho nezajímá proč. Město je špinavé, v některých lokalitách je opravdu velký nepořádek. Městská policie by toto měla více hlídat, posílil bych i počty strážníků. Drobná kriminalita je zde na vzestupu. Co se týká seniorů, jezdí za plné jízdné z okolních obcí, a to je jedna z řady věcí, proč se jim v kraji nežije nejlépe. Další oblastí je vysoký počet příjemců dávek a motivace k nezájmu o práci. Třeba v Mexiku žádné sociální dávky nejsou, jsou zde tvrdé postihy za kriminalitu a všichni se musejí nějak uživit, ať už drobným podnikáním v zemědělství či jinak. Samozřejmě Mexiko není náš vzor. Náš systém dávek je však absolutně demotivující.
 
Jak na to, abychom ze státu dostali zpět to, co mu odevzdáváme? Zatím totiž víc bere, než dává…
 
M. Hausenblas: Česká republika je šestým nejlepším státem s kvalitou života na zeměkouli. V našem regionu ale chybí dostatek perspektivy. My tady máme jedinou funkční vizi, a to je mýdlo s jelenem. To ale dnes již netáhne. Já jsem čekal, že když sem vláda přijede na výjezdní zasedání, že oznámí restrukturalizaci, nějakou významnou investici. Ne, bylo oznámeno prolomení těžebních limitů. To mohlo zaznít z Prahy. Tento stát nám dluží peníze, které si odtud vybral a ten dluh je třeba splatit. Vidím dvě cesty, které by měl stát udělat. Za prvé investovat do infrastruktury. V Ostravě se to stalo a celý region jde nahoru. Jako náměstkovi primátora města se mi podařilo zajistit umístění stanice vysokorychlostní železniční trati v centru Ústí nad Labem a člověk pak bude za 22 minut v centru Prahy na hlavním nádraží. To je perspektiva pro region. Chybí tady ještě napojení jednotlivých městských částí na dálnici D8. Magistrála v centru města devalvuje kvalitu života jeho obyvatel. A není vyřešeno napojení Děčína na tuto dálnici. Stabilita města pro případ povodní rovněž chybí. Toto nám stát dluží. Druhou zásadní věcí je to, že stát by měl umístit do města nějakou významnou instituci. Vicepremiér Bělobrádek nyní přemýšlí o vytvoření ministerstva pro vědu a inovace. To je přesně to, co tu potřebujeme. Pojďme zajistit podmínky, aby zde stát umístil instituci s pěti stovkami úředníků, kteří dostanou stejné peníze jako v Praze a začnou je zde utrácet. Tak stát může začít kompenzovat to, co nám dluží. Současně musíme dát regionu novou vizi. Těžký průmysl to nebude, uhlí také ne. Můžou to být inovace, čisté technologie, automobilový průmysl zaměřený na autonomní technologie. Jednám s Microsoftem, který chce do města přinést technologie zaměřené na chytré město stejně jako Škoda Auto je připravena jednat o založení technologického inkubátoru. Ta ale potřebuje 600 lidí ve vývojovém centru. Lidé jdou za perspektivou, pak přijde řešení. Přitom potenciál regionu je úžasný. Jsme na spojnici mezi Prahou a Drážďanami. Je potřeba je propojit. Obrovský turistický potenciál je i v jezeru Milada. Ať stát zaplatí infrastrukturu, in-line dráhu. 
Pokud tady bude rychlodráha, lidé můžou vydělávat slušné peníze v Praze a tady je utrácet. Teď byla také exploze dávek na bydlení. Během tří čtyř let se v Ústí ztrojnásobily. Šestnáct tisíc lidí zde bere tuto podporu, což je 18 procent populace.
 
F. Holešovský: Z řady jednání ve firmách jako je Kolbenschmidt, Pierburg vyplývá, že pracovní síla je zde vyčerpaná. Nejsou zde další lidé, kteří by byli ochotni pracovat. Firmy jsou ochotny přesunout do města vývoj, ale nejsou lidi. To je problém celé republiky. 
 
J. Doubrava: Zájemců o technické obory bohužel ubývá, desítky lidí shánějí práci, ale jsou to manažeři a podobné profese. To je chyba školského systému. Je nutné obnovit učňovské školství.
 
V. Štefl: Jsme příliš liberální v oblasti školství, které „je vlak jedoucí rychlostí podle toho nejpomalejšího vagonu“. Od nás se mu učili Finové, od kterých se dnes učíme my. A to je velká chyba. Před rokem 1989 bylo naše školství v první desítce na světě a dnes jsme devadesátí. 
 
Který problém vidíte jako největší?
 
F. Holešovský: Důležitá je slušná komunita. Nedávat dávky, ale přimět lidi, aby pracovali. Proč jim je dávat? Ať ráno vstanou a jdou pracovat, za což dostanou dávky. A děti by viděly pracovat své rodiče a jednou by do té práce také šly. Vždyť na dotaz, co bude jeden chlapec dělat, řekl, že bude nezaměstnaný. Když jde ráno do školy, rodiče ještě leží, když přijde domů, koukají na video… To by se mu prý také líbilo. 
 
J. Doubrava: Zákony by měly platit pro všechny stejně. 
 
M. Hausenblas: Skutečně na všechny by měl platit stejný metr. Ale to nás nikam neposune, to je údržbářský režim. Tomuto regionu chybí nová vize, nové nasměrování, nová perspektiva. Byly zde špinavé technologie, nyní budou čisté technologie. Musíme se bavit o městě, které má nové možnosti, nevyužitý potenciál. Město musí s univerzitou srůstat, musíme být univerzitní město. 
 
S. Körner: Problémem této země jsou nedokonalé zákony, které se aplikují v běžném životě velmi složitě. Příkladem je dostavba dálnice D8. Je to projekt ve veřejném zájmu, strategická stavba. Důležitá je vymahatelnost, vynutitelnost páva, a ne jeho ohýbání. Osobně mám heslo, že kdo nepracuje, ne ať nejí, ale ať se nepřežírá. Žádná minimální mzda, dávky, podpora, ale životní minimum, které si ještě ten člověk musí zasloužit. Bohužel darebáci, nemakačenka požívají v tomto státě větší ochrany než normální občané. 
 
J. Tvrdík:  Nemám ambice měnit zákony, některé věci, které nefungují nebo se mi nelíbí nejsou zpravidla způsobeny tím, že chybí nějaký zákon, ale dle mého názoru se jedná o selhání exekutivy. Souhlasím s předřečníkem a dám příklad. Na radnici jsme zaměstnávali stovku veřejně prospěšných pracovníků, pravidelně chodili do práce, ale kvůli legislativě jsme je museli po roce vrátit na úřad práce. Oni přitom předtím dostali obecní byt, pravidelný plat a vážili si toho. A nežili z dávek. Nakoupili jsme techniku, s níž po zaškolení pracovali a šetřili tak městu peníze. A pak je musíme pustit…
 
J. Doubrava: Představa státu je, že tento způsob zaměstnávání lidí nemá nahradit klasické zaměstnání, ale má je připravit do normálního pracovního procesu. Ale na ministerstvu si neuvědomují, že to jsou nevzdělaní lidé, ale jsou schopní třeba uklízet ulice či sekat trávu. Ještě jako telnický starosta jsem vytvořil skupinu 28 lidí, které zaměstnávala radnice a byla s nimi spokojenost.
 
V. Štefl - Mají třeba dobrou vůli, ale jsou okolnostmi ukamenovaní a narážejí na úřednický aparát. Existují lidé, a nejenom politici, kterým jde o veřejné blaho a myslí selským rozumem. 
 
Proč by měli lidé zvolit právě vás? Jakou máte vizi a co jim můžete slíbit?
 
F. Holešovský: Chci být neustále mezi lidmi. Navázal jsem kontakty se starosty řady obcí, městských částí a slíbil jsem jim, že v případě zvolení ode mě nebudou mít pokoj a budu jim k dispozici. Nemíním pracovat z Prahy a jezdit na zahraniční cesty, pro mě je nejdůležitější Ústecko. Jsem zvyklý po sobě něco zanechat. Mám řadu zkušeností, znalostí, kontakty v průmyslu, ve státní správě či na akademické půdě – to vše bych chtěl stmelit. Jednám s podniky o zvýšení počtu pracovních míst ve vazbě na univerzitu. Kvalita života v Ústeckém kraji je na posledním místě v republice, a to je vina politiků. 
 
M. Hausenblas:  Nejdu do politiky pro peníze, nesnáším korupci. Mám za sebou výsledky, jsem manažer roku a podnikatel roku v kraji, vytvořil jsem dvě společnosti se dvěma stovkami pracovních míst. Mám širokou síť kontaktů, které budu využívat pro lobbing za město Ústí nad Labem, aby mělo perspektivu. 
 
V. Štefl: Jsem zásadový člověk, rád pojmenovávám věci pravým jménem, takže se mi nelíbí současná politika tzv. politické korektnosti. Jsem přesvědčený, že na prvním místě politikova rozhodování by měl být jeho národ, jeho voliči, musí jim umět naslouchat. Patřím také k lidem, které když obrazně řečeno vyhodí dveřmi, vlezou zpět oknem. Řídím se třemi věcmi: Nečinnost znamená slabost. Každý si dovolí tolik, kolik je mu dovoleno. Chceš-li mír, připravuj se na válku. 
 
S. Körner: Shoduji se s názorem, že je to otázka voličů. Je jedno, na jaké lodi člověk pluje, jestli na Bismarcku či na Auroře, každopádně kdysi dávno mě armáda naučila sloužit a politika je služba vlasti, lidem. Ne všichni politici se toho ale drží. Jsem buldok, takže když se do něčeho zakousnu, už nepustím. Jedna z mých devíz je, že není umění problémy řešit, ale předcházet jim. Předem varován, předem ozbrojen nebo předem připraven. S tím souvisí další heslo, že štěstí přeje připraveným a já myslím, že připraven jsem. 
 
J. Tvrdík: Celý život jsem sportoval, takže umím vyhrávat, ale i prohrávat. Chtěl bych využít zkušenosti svého tříletého mandátu v městském obvodu a věci z komunální politiky v Senátu. Stejně tak bych využil kontakty se státní správou, se starosty. Svým vystupováním, jednáním bych chtěl dokázat, že jsem slušný politik. Mé motto je nebát se a nelhat.
 
J. Doubrava: Proč by voliči měli dát hlas mně? Protože znají mne i moji práci, vědí, že jsem ji dělal a budu vždy dělat naplno. Nemám žádné další aktivity, což je velmi důležité, a proto se můžu své práci věnovat naplno. Mám tým lidí, s nimiž pracuji na tvorbě legislativy, a kontakty do všech možných oblastí. Také jsem nikdy nikoho neodmítl, vždy se snažím pomoci. Někdy si lidé funkci senátora pletou s prací okresního ombudsmana, takže ne vždy může docílit toho, co se od něj čeká. Jsem připraven tomu dát všechny své síly tak, abych tu práci dělal dobře. 
 
V případě zvolení se budete naplno věnovat práci v Senátu nebo budete vykonávat mandát společně s profesí?
 
F. Holešovský: Jsem zvyklý ze všech funkcí dělat pouze jednu na sto a více procent a nemíním to měnit ani v tomto případě. Jediná práce pro Ústecko by tedy byla jako senátor. Možná si odskočím hodinu či dvě občas přednášet studentům. 
 
M. Hausenblas: Neobávám se, že bych tu roli nezvládl. Dokázal bych tuto práci skloubit s rolí zastupitele stejně jako se stipendijním fondem, jenž pomáhá získávat studentům stipendia do zahraničí. Záleží, jaké nároky ta funkce bude klást. Řadu měsíců jsem byl prvním náměstkem primátora naprosto naplno, takže si to dokážu představit.
 
V. Štefl:  Já jsem především ředitelem střední průmyslové školy a mám řadu dalších aktivit včetně přednášek na univerzitě. Svoji cestu do Senátu považuji za přidanou hodnotu v rámci zlepšení našeho školství. Čas si umím zorganizovat. Důležité je mít kolem sebe schopný tým lidí. 
 
S. Körner:  Kromě práce na krajském úřadu na odboru dopravy jsem dále předsedou komise prevence kriminality a externě vyučuji na filozofické fakultě. V případě zvolení bych byl naplno senátorem, také bych si odskočil přednášet dvě hodiny týdně.
 
J. Tvrdík:  Ponechal bych si jen mandát řadového zastupitele, což je ku prospěchu věci. Nemám jiné zásadní pracovní aktivity a v případě zvolení bych funkci vykonával na plný úvazek.
 
J. Doubrava: Nemám žádnou jinou aktivitu a práci bych vykonával co nejlépe, jak umím.

Zdroj: redakce Metropolu

Tématické zařazení:

 » Aktuality  

 » Kulatý stůl  

 » Politika  

Poslat článek

Nyní máte možnost poslat odkaz článku svým přátelům:

Váš e-mail:

(Není povinný)

E-mail adresáta:

Odkaz článku:

Vzkaz:

Kontrola:

Do spodního pole opište z obrázku 5 znaků:

Kód pro ověření

 

 

Anketa

Jste spokojeni se stavem českých dálnic a rychlostních silnic v ČR?

Ano

31.1%

 

Ne

46.2%

 

Zlepšuje se to

22.7%