Zaznělo u Kulatého stolu Metropolu: Jak se žije seniorům - Kulatý stůl - Český Metropol

Kulatý stůl

Zaznělo u Kulatého stolu Metropolu: Jak se žije seniorům

zdroj: Metropol

Ústí nad Labem | K redakčnímu „Kulatému“ stolu usedli Jaroslav Komínek, radní Ústeckého kraje, Pavel Csonka, předseda Výboru pro zdravotnictví a sociální věci Zastupitelstva ÚK, PaedDr. Květoslava Čelišová, členka...

 

Krajské rady seniorů, Lucie Klusáčková, Lázně Teplice v Čechách, Mgr. Tomáš Kříž, ředitel Domova pro seniory ve Velkém Březně, MUDr. David Smutný, lékař oddělení následné péče KZ v Ryjicích, Mgr. Monika Marková, ředitelka Hospice sv. Štěpána Litoměřice, veřejnost zastoupila seniorka Věnceslava Morštadtová, vydavatelství Metropol ředitel Ing. Jiří Morštadt, šéfredaktorka Ladislava Richterová a její zástupce Tomáš Prchal.
 
Jsou správně nastavené hranice pro odchod do důchodu u mužů a žen?
 
K. Čelišová: Určitě ne. Mělo by se zohlednit jak pracovní zařazení lidí, tak jejich zdravotní stav, případně mateřství. Společnost by se měla zamyslet nad věkem vhodným k odchodu do důchodu. Řada seniorů v důchodovém věku dnes pracuje, protože se výší důchodu dostávají na hranici chudoby. Je tady potom něco špatně, když naopak řada lidí práci v Ústeckém kraji nemá. Osobně bych navrhovala věkovou hranici odchodu do důchodu u žen maximálně 60 let, nechť se potom každý rozhodne, jak dál. Nejsem si také jistá, zda u některých profesí u mužů je vyšší věk odchodu do penze rozumný, protože po těžké fyzické práci na tom nejsou nejlépe. U mužů bych doporučovala odchod do penze nejvýše 63 let. Určitě bych nechtěla, aby pohled na seniory byl takový, že zabírají pracovní místa mladým lidem, vytváří se tak generační problém. Na druhé straně je řada lidí, kteří si svůj důchod aktivně chtějí užít, a po celoživotní tvrdé práci na to mají nárok.
 
P. Csonka: Souhlasím. Na tuto otázku se ale nedá jednoznačně odpovědět. Je zde otázka ekonomická, ale i sociální rozměr. Počítá se sice s tím, že se budeme dožívat vyššího věku, ale je otázka, v jakém zdravotním stavu se toho věku dožijeme. Důchod by měl být vyplácen podle zásluh – tedy podle počtu odpracovaných let a platby pojištění. Nedokážeme si asi nikdo představit, že hasič ve věku 70 let bude aktivně zasahovat. Měla by být určena nižší věková hranice, než je v tuto chvíli stanoveno, tedy od 60 do 65 let.
 
V. Morštadtová: Věk se prodlužuje, ale otázka je, v jakém zdravotním stavu ti senioři budou. Přikláněla bych se k tomu, abychom nezacházeli do extrému, aby ti lidé z toho stáří ještě něco měli. 
 
D. Smutný: Budete se divit, ale mám pochopení i pro naše současné ekonomické možnosti -  faktem totiž je, že si musíme položit otázku, jak dlouho jsme schopni lidi udržet a platit v důchodu. Do roku 2050 se má počet seniorů, lidí důchodového věku, prakticky zdvojnásobit. Do toho počítejme s faktem, že v současné době probíhá tzv. čtvrtá průmyslová revoluce, která způsobí další úbytek pracovních míst. Těžko si lze představit při současném trendu prodlužování odchodu do důchodu, že například zdravotní sestra bude v 65 a více letech stále schopna pracovat u lůžka, když už má zničená záda a klouby od svých padesáti let. Dalším příkladem je v současné době médii probíraná hornická profese. V profesi jako je lékař interních oborů nebo ambulantní specialista můžete být pracovně aktivní třeba do 70 či 80 let, ale i to je individuální. V současné době je průměrná doba dožití mužů v ČR kolem 74,5 roku, to by při současných trendech nebyli muži v důchodu ani deset let, a to se zdá být nefér! Další problematickou věcí je samotný, tabulkově naplánovaný odchod do důchodu, náhlý ani není pro člověka prospěšný. Pokud je člověk zvyklý pracovat prakticky celý život, najednou dostane stopku a povinně odchází na odpočinek, na který třeba ani není připravený. Mělo by to jít cestou pozvolného snižování pracovního úvazku, podle možností člověka,   v tom je ale náš trh naprosto neflexibilní! 
 
M. Marková:  Já jsem tři roky na ředitelské pozici v hospici, a za tu dobu nastal důchodový věk 7 pracovníkům. Všichni se přišli zeptat, zda ještě nemusejí jít do důchodu a mohou dále pracovat. Ve zvyšujícím se věku odchodu do důchodu nevidím až takový problém. Ale pokud bych třeba já měla jít do důchodu v 72 letech, nevím, zda bych vydržela pracovat tak dlouho. Problém vidím v souběžném vyplácení plného starobního důchodu a plné mzdy. 
 
J. Komínek: Ten problém je velmi obsáhlý. Nezaměstnanost se zvýšila i tím, že byla zrušena základní vojenská služba a prodloužil se věk odchodu do důchodu. Z toho důvodu je více uchazečů a méně práce. Není snadé říci, která práce je více či méně složitá, ať už jde o lékaře, prodavačku v obchodním řetězci či řidiče městské hromadné dopravy. Dnes je složitá a  náročná většina profesí. Například firma na Mostecku se snaží nabírat nové zaměstnance do fabriky, a na dotaz, co od nich požadují, říká vedení společnosti, že vůbec nic – jen aby chodili do práce. Doveze je busem do továrny, k výplatě přidá další benefity, otázkou je, proč někteří  lidé často ani pracovat nechtějí a nahrazují je dělníci ze zemí bývalé východní Evropy. Souvisí s tím i vznik desítek soukromých vysokých škol, když to velmi zjednoduším, tedy kdo měl peníze, vždy je vystudoval. Dnes tak máme spoustu vysokoškoláků a není k nim v dostatečném poměru dostatek lidí v adekvátních profesích. Je to dehonestace školství, celého systému. Na druhou stranu je zde mnoho pracujících důchodců, kteří na penzi odejít nechtějí. 
 
K. Čelišová: Na druhou stranu třeba poválečné ročníky neměly možnost penzijního připojištění a podobně, dnes jsme v situaci, kdy 188 tisíc seniorů nedosáhne na nejnižší důchod, a jsou pod hranicí chudoby. Zákonitě si tak musejí přivydělávat a zůstávat dál v práci. Jako republiková rada seniorů jsme nyní dávali do vlády návrh zákona, kde bychom chtěli některé věci narovnat valorizací důchodů a vůbec postavením seniora. V zákoně usilujeme i o minimální důchod. Nyní kvůli tomu budeme lobbovat u jednotlivých poslaneckých klubů. Asi každému by se líbil důstojný život seniorů v západní Evropě. 
 
V. Morštadtová: Deset let jsem docházela do dobětického domova důchodců za seniorkou, která se dožila v pohodě 100 let, a v devadesáti letech byla svěží duševně, byla i aktivní. Za těch deset let jsme měly úžasný vztah, brala jsem ji jako člena rodiny. Nyní chodím do velkobřezenského domova důchodců, kde je také vynikající atmosféra. Ideál by tedy byl, aby senioři odcházeli do důchodu ve věku, kdy mají dostatek sil si užít důchod s jejich koníčky, například cestováním či věnovat se rodině. Měli by mít možnost se rozhodnout, kdy odejdou ze svého zaměstnání na odpočinek.
 
T. Kříž: Nevím, jestli se důchodu dožiji, samozřejmě nechci být negativní. Místo odchodu do důchodu bych raději říkal hranice rozhodnutí. Vůbec nevím, co s těmi sociálně slabými, kteří celý život nepracovali… Určitě si to nemyslím ale třeba o ženě, která vychovala pět dětí. Stát se o ně bude muset postarat formou nějaké minimální dávky, společnost by na to měla mít prostředky. Znám ale třeba řadu lékařů, kteří jsou sedmdesátníci, není za ně totiž náhrada u specifických oborů. Proto je relativní, kdy má člověk jít do důchodu.
 
D. Smutný:  Je statistickým faktem, že muži v ČR se dožívají v průměru o šest let méně než ženy. Budou-li muži odcházet do důchodu stále později, pak si skutečně penze neužijí ani těch deset let!
 
P. Csonka: Věk odchodu do důchodu by se měl začít srovnávat u ročníků 1971, ale jsou dvě roviny, sociální a ekonomický rozměr. Jak nastavit spravedlivý sociální systém? Otázkou je, jestli se dávky hmotné nouze, státní sociální podpory nebo důchodová dávka nezneužívá, o to jsou pak okrádáni senioři, pro které není pořádný důchod. 
 
J. Komínek: Špatné je, že pokud ženy mají stejnou funkci v zaměstnání jako muži, nejsou stejně ohodnoceny. 
 
L. Klusáčková: Sama jsem si zjišťovala, kdy se mě bude týkat důchod. Vím, že dříve mé babičky odcházely do důchodu ve výborné kondici a obě ještě v důchodu pracovaly. Do věku, kdy odcházely, bylo jim asi 57 let, nyní přichází i moje maminka a já si neumím představit, že by teď šla do důchodu, protože je ještě v lepší kondici, než tehdy mé babičky. Na druhou stranu si nemyslím, že by ještě deset let chodila do práce. Třeba tatínek pracuje celý život rukama, a i když je velmi aktivní, sportuje, jeho kondice je oproti mamince trochu jinde. Únava z práce je znatelná a nedovedu si představit, že by pracoval do 70 let.
 
V jakém zdravotním stavu je dnešní generace šedesátníků či sedmdesátníků?
 
D. Smutný:  My je nazýváme mladí senioři a myslím si, že jsou ve slušné kondici. Spíš mám obavy o mladší generaci, například pokud léčíme třicetileté s infarktem, říkáme si, kam ta populace spěje. Na zdraví moc nedbá. Pokud jde o důchody, mě by zajímalo, jak tahle společnost, která tak miluje čísla, statistiky a samá úřednická rozhodnutí, vytvoří tak spravedlivý systém, aby celou spoustu lidí nepoškodila. Viděl jsem čtyřicátníky či padesátníky tak nemocné, že někteří devadesátiletí si mohou pískat. Žijeme nyní takovým způsobem života, že díky nárůstu celkového bohatství a pohodlí na to nejsme zdravotně připraveni – vlastně my zdravotníci v současné době neustále pracujeme na tom, abychom  pomohli lidem přežít blahobyt. Například romská populace vůbec není vzhledem ke své historii a genetické výbavě přizpůsobena tomuto usedlému způsobu života -  my je vlastně poškozujeme tím naším blahobytem a pohodlím. Oni kolem třiceti let už chodí s infarktem myokardu a jsou celkově zdevastovaní nadbytkem energie v potravinách z tuků, cukrů. Prevence tedy celkově pokulhává, lidé leniví. Není novinkou, že Češi vlastně vedou ve světě v konzumaci alkoholu, drog, kouření cigaret a v jiných dalších neřestech. 
 
M. Marková: Hospicová statistika říká, že je obrovský rozdíl v generaci 61-70 let. Míváme kolem 270 pacientů za rok, a sto z nich je v této věkové hranici.
 
K. Čelišová: Senioři dokáží být velmi aktivní, v Ústí to bude kolem šesti tisíc lidí, ať to jsou různé sportovní hry a další akce. Máme zázemí v domě kultury, kde se zúčastňuje různých projektů každý den kolem 300 seniorů – jde o fyzické cvičení, cvičení paměti, výtvarné aktivity a řadu dalších akcí. I ti, co se izolovali a nechodili mezi lidi, při těchto aktivitách úplně rozkvétají.
 
D. Smutný:  Zdraví není jen o samotném těle, jak již víme, důležitá je také jeho sociální složka. Senior snadno onemocní, když je izolovaný (někdy se mluví o tzv. „sociální smrti“). Jakmile je sociální zázemí špatné, přijde deprese, rozjede se artróza z inaktivity – nečinnosti -  bolesti tedy nesouvisí jenom s přetěžováním, ale i z lenivění např. při sledování televize. Když vidíte důchodce z Německa na výletech v českých  horách, a pak Čechy trávící spoustu času pasivně u televize...To vede k zamyšlení…
 
Co udělat pro aktivní, spokojené stáří?
 
T. Kříž: U nás v domově pro seniory je průměrný nástup u mužů 80 let a u žen 81 let. V aktivní části volného času pořádáme výlety, koncerty, tradiční zahradní slavnost - jsou to spíš aktivizující činnosti směrované na naše klienty. Určitě by se dalo dělat pro ty lidi mnohem více, limitujícím faktorem jsou ale bohužel peníze. Podle mého názoru dokud to jde, měli by lidé zůstat v domácím prostředí s rodinou a být aktivní. Třicet procent našich klientů nemá domov, k některým nepřijede někdo z rodiny celý rok i několik let. Je těžké pak ty lidi aktivizovat a pracovat s jejich psychikou, když tam chybí  emoční podpora. Snažíme se sehnat i více dobrovolníků pro péči o tyto seniory. 
 
J. Morštadt: V této souvislosti jsme přemýšleli o nějakém projektu a vyzkoušeli jsme s úspěchem pilotní projekt Metropol pomáhá. Zjistili jsme, že to vždy není jen o těch penězích, i když dnešní doba je na ekonomiku hodně navázaná. Připravili jsme autobus pro děti z dětského domova, přivezli jsme je do domova důchodců. Děti jim vyrobily svíčky, věnovaly se jim. Domov úplně ožil, když se děti ptaly na dřívější dobu, a senioři rádi vyprávěli. Ošetřovatelky nám pak řekly, že jednoho pána se neviděli nikdy ani usmát. Podle personálu ti senioři za to odpoledne úplně omládli. Třeba i osobnost jakou je Karel Gott podpořila náš projekt CD nosiči, dalšími materiály. Zpěvačky, které tam měly původně vystupovat za honorář, se ho ale vzdaly. Když se dá dohromady pozitivní energie, lze ji přenést i na ty seniory. Často jako společnost řešíme velká témata, ale nikoliv to, co by bylo možné udělat pro naše seniory a řešení jejich problémů. Přitom stačí maličkosti, jen věnovat jim čas. 
Druhou věcí je zaměstnávání seniorů. Pokud by odešli starší lidé na často zasloužený odpočinek, zkolabuje řada institucí a systémů. 
 
P. Csonka: Ústecký kraj finančně podporuje volnočasové či sportovní aktivity seniorů třeba i prostřednictvím Krajské rady seniorů, vyhlašujeme projekt Senior Art 2016, sportovní hry. Souhlasím s tím, že když jsou aktivní, jsou i spokojenější.
 
J. Komínek: V rámci dopravy Ústeckého kraje byl třeba vytvořen nový tarif, kdy senior může z celosíťovou jízdenkou za 130 korun cestovat celý den až do čtyř hodin do rána. Je v tom zahrnuta například i cesta lodí, turistické vláčky, ale i nízkopodlažní nové autobusy. Dobrým krokem jsou také takzvané senior pasy.
 
V. Morštadtová:  Úkolem nejen pro média je, aby obrázek seniora byl nikoliv jako okradený či přepadený chudák, v krizových politováníhodných situacích, lidé si pak o této generaci myslí všelicos. Tak to není, někteří takoví mohou být, ale nikoliv všichni. Různá tištěná či internetová média by měla psát i o aktivitách, reálném životě a úspěších seniorů. My jsme skupina, s níž se musí počítat, nejsme odepsaná generace, která nikoho nezajímá. Věřím tomu, že by se tak probudili i rodinní příslušníci, kteří si nedovedou udělat čas na své starší příbuzné. Vždy se dá najít cesta k tomu druhému, ale obrázek současného seniora musí být jiný.
 
Existuje recept na hezké stáří? Co je potřeba, aby byl senior šťastný?
 
L. Klusáčková: Určitě třeba dvoutýdenní pobyt v lázních, kde si senioři opravdu aktivně odpočinou. Vidíme také, že lidé ve věku přes 70 let si přes web dokáží objednat pobyt, zaplatí ho převodem. Samozřejmě jsou senioři, kteří si pobyt dokáží zaplatit bez problémů sami, jiná skupina je naopak odkázána na zdravotní pojišťovnu.
 
D. Smutný: Onen recept nespočívá v tabletách. Ještě bych chtěl zmínit naší současnou situaci v péči o dlouhodobě nemocné, která je, promiňte „zoufalá“ – to je realita českého zdravotnictví. Třeba, co se týče paliativních lůžek, která lidem umožní důstojný odchod ze života, důstojnou péči, která zmírní utrpění toho člověka. V Ryjicích jsme se o tato lůžka pokusili, ale bylo nám sděleno, že to není současná priorita. Co nám dalo práce, abychom vybojovali u pojišťoven alespoň geriatrickou ambulanci? Pomohl až zásah politiků z Ústeckého kraje. 
 
M. Marková: Společnost, politická reprezentace by se neměla vůbec zabývat tím, jak přidávat seniorům a co s nimi dělat, a měla by se starat, aby bylo v roce 2050 víc těch třináctiletých než důchodců. Sama mám, stejně jako řada mých přátel, tři děti a okolí na mne často pohlíží zvláštně, přitom na západ od našich hranic je normální mít vícečetnou rodinu. Důležité je také mít hezké vztahy v rodinách, nebýt sobec, od mládí učit děti, že je potřeba se dělit, když je nás víc. 
 
J. Komínek: Toto téma je pro mě velmi důstojné a pokorně se k němu také stavím. Recept je v té rodině a podlehnout pokud možno co nejpozději číslovce toho věku.
 
K. Čelišová: Stáří je takové, jaké si ho uděláme. Netřeba polemizovat, je krásné, pokud si člověk nepřipouští věk a je aktivní. Potřebuje svěřovat se s problémy, vypovídat se.
 
J. Morštadt:  Cílem Metropolu je pomáhat svému okolí, aby byl mostem mezi jednotlivými skupinami lidí, přinášel názory fundovaných odborníků na tuto problematiku.
 
T. Kříž: Pocit štěstí vzniká v daném člověku – mějme tedy pocit štěstí z toho, že ti druzí jsou šťastní. A to se týká i seniorů a lidí kolem nich. Půjčím si z desatera: Miluj bližního svého.
 
V. Morštadtová:  Mně je 86 let. V pokoře děkuji za život, který mi byl dán. A chtěla bych i nadále rozdávat lidem radost a lásku. To je báječný pocit. Aby lidi měli rádi bližní ze svého okolí, nejen blízké z rodiny. 
 
L. Klusáčková:  Je to o těch vztazích, o té rodině, co si člověk během svého života vypěstuje, to ho provází celý život.
 
P. Csonka: Je to určitě všechno v lidech, v rodinách.

Zdroj: Ladislava Richterová

Tématické zařazení:

 » Aktuality  

 » Kulatý stůl  

 

Anketa

Jste spokojeni se stavem českých dálnic a rychlostních silnic v ČR?

Ano

31.7%

 

Ne

45.7%

 

Zlepšuje se to

22.6%