Silná EU je záruka naší nezávislosti na Rusku

Tiskové zprávy

Ikona

4. června 2009, 00.20 | Letošní červen bude ve znamení voleb do Evropského Parlamentu. Jedním z členů české kandidátky za ODS je i současný předseda Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin Evropského parlamentu Miroslav Ouzký. Jak hodnotí kandidát strany, která v současné době vede žebříčky předvolebních průzkumů chování Václava Klause při pádu vlády Mirka Topolánka, jak se dívá na politiku Davida Ratha a jaký je jeho názor na situaci kolem neplatičů v regionu, ze kterého pochází?

Výsledky nedávného průzkumu veřejného mínění Eurobarometr ukázaly, že k nadcházejícím červnovým volbám do EP míří rekordně nízký počet voličů. Čím si tento nezájem vysvětlujete?

Podle výsledků veřejného mínění Eurobarometr míří v Evropě k červnovým volbám do EP pouhých 34 % voličů. Pro Českou republiku je toto číslo dokonce o 8 % nižší. A to i přesto, že jde o zásadní otázku, spojenou s budoucností každého z nás. Evropský parlament v podstatě nikoho nezajímá a volby do něj jsou jakýmsi povinným koloritem, který musíme jednou za čas absolvovat. Bohužel důsledkem této skutečnosti je, že jediná opravdu demokratická instituce, která má parametry klasického zákonodárného pilíře demokratického systému, nemá ve struktuře EU postavení, které jí náleží. Občané EU, včetně nás Čechů, tak z velké části sami a vlastní vinou neumožňují posílení vlivu instituce, která by mohla zvětšit jejich vliv na události ovlivňující jejich každodenní život.

Kvůli nízké volební účasti v minulých volbách klesá i prestiž evropských poslanců. K tomuto vývoji přispívají vydatně média, která, kromě několika „zajímavých“ tváří, jejich práci nesledují. Názory typu Evropská unie je obludná a lidem vzdálená instituce jsou alibistické. Jsou to argumenty lidí, kteří EU buď nerozumí, nebo jednoduše nejsou ochotni pro svoji budoucnost něco udělat. Je to ale právě Evropská unie, která rozhoduje o našich životech a zásadně ovlivňuje naši přítomnost i budoucnost. Jako člověk, který ve struktuře Evropského parlamentu jako jeho místopředseda dosáhl na nejvyšší ústavní funkci, jaká kdy byla Čechovi v EP svěřena, vím, že i malá země může evropské záležitosti aktivně ovlivnit – nesmí jen přijmout pasívní přístup, který je malým zemím a jejich občanům někdy vnucován.

Jedním ze způsobů posílení pravomocí EP je Lisabonská smlouva. Jaký je váš názor na tento důležitý dokument?

Asi jen málokteré téma vzbudilo tolik kontroverzních reakcí a rázných politických prohlášení jako Lisabonská smlouva. Jedná se o dokument, který má přinést změny do fungování současné Evropské unie a nahradit stávající smlouvy. Lisabonská smlouva obsahuje podle mého názoru ale více symboliky, než skutečně hlubokých změn. Ti, kteří tvrdí, že Evropa bez ní nemůže dále fungovat, nemluví pravdu. Nesouhlasím ale ani s těmi, kteří tvrdí, že se po jejím přijetí Evropa stane centralistickou a nedemokratickou.

Pokud bych stručně charakterizoval své představy o Lisabonské smlouvě, jejím přijetím se mohou zhoršit vyhlídky České republiky na prosazení některých našich zájmů. Na druhou stranu jedním z našich hlavních zájmů by mělo být zabránění tomu, abychom se znovu dostali do područí ruského impéria, které po propadu v 90. letech nyní znovu zvedá hlavu a snaží se posílit svou pozici ve svých bývalých satelitech. Myslím si, že varovné memento gruzínské krize, ukrajinsko-ruské krize a některých vystoupení vrcholné ruské reprezentace by pro nás měly být dostatečně varující. To co je pro nás bezpečnější je silná Evropské unie, která bude skutečným partnerem Rusku a ne jen pouhým rozhádaným spolkem, ve kterém se každý snaží hrát si na svém vlastním písečku.

A co míníte o známém protilisabonském postoji prezidenta Klause? Jaký dopad by podle vás mělo Klausovo případné další blokování přijetí LS?

Prezident Klaus je známým odpůrcem Lisabonské smlouvy. Doufám ale, že zváží důsledky prodlužování schvalovacího procesu. Už nyní je ostuda, že Česká republika, která nyní vede Evropskou unii, stále ještě oficiálně Lisabonskou smlouvu neschválila. Pokud bude prezident dávat Ústavnímu soudu některé body Lisabonské smlouvy k projednání a ten potvrdí její právní nezávadnost, musí prezident smlouvu podepsat. Jinak se dostáváme mimo ústavu. Obě komory Parlamentu s Lisabonskou smlouvou souhlasily, prezident by to měl respektovat.

Česká republika získala v letošním roce unikátní šanci předsedat EU. Vláda však padla. Jak podle vás tento fakt ovlivnil pohled na Českou republiku v rámci EU?

Pokud by se scénář svržení vlády odehrál před rokem, Evropa by se na nás dívala solidárně a chápavě, protože to k demokracii patří. Tentokrát je to ale jinak. Pád vlády výrazně poškodil renomé České republiky v zahraničí. Neuváženost a nezodpovědnost opozice zapříčinila to, že jsme nyní považováni za nezralou a nezodpovědnou zemi. Mohli jsme ovlivňovat světové dějiny a zpočátku jsme k tomuto měli nakročeno velmi dobře. Pád vlády zapříčiněný ČSSD poškodil nejen pověst naší země, ale i každého jejího občana.

Jak vnímáte roli Václava Klause při pádu vlády?

Myslím, že nejde jen o pád vlády. Václav Klaus opakovaně vyjádřil nelibost s obsazením a politikou vlády M.Topolánka a vystupoval i proti Mirkovi Topolánkovi a ODS, přičemž právě Mirek Topolánek a ODS se zasadili o jeho zvolení. Bez Mirka Topolánka by se Klaus nikdy prezidentem nestal, jeho postup proto považuji za lidsky nepochopitelný. V jeho chování vidím stále více osobní animozity. Jeho následné hodnocení této vlády jako nejhorší od roku 1989 je už za hranicí mého chápání.

Jak vnímáte českou politiku z Bruselu?

Jedna z věcí, která mě při pohledu zaujala, je jednání David Ratha. Soud mu uložil přísný zákaz účelových darů za úhradu regulačních poplatků za léky na předpis v krajských nemocnicích a konečně tak zastavil znevýhodňování ostatních nemocnic - tedy zřejmé porušování zákona. Podle mého názoru jde o historické rozhodnutí, které ovlivní proplácení regulačních poplatků po celé České republice. Radní si nemohou dělat, co chtějí s penězi daňových poplatníků a znevýhodňovat ostatní nemocnice. David Rath nemůže jako hejtmanem beztrestně porušovat zákony a využívat veřejné prostředky k plnění vlastních pochybných cílů. Rozhodnutí soudu je jasný důkaz toho, jak nejen on, ale i další hejtmani sociální demokracie v krajích zneužívají pravomoci veřejného činitele při správě majetku, který jim nepatří.

Hrozivý je také Rathův plán na zřízení jedné „superpojišťovny“ sloučením největších českých pojišťoven. Dostaneme se tak do let před rokem 1989, kdy bude tak důležitou věc jako je financování ve zdravotnictví kontrolovat jedna centrální organizace. Tržní hospodářství, ve kterém si pojišťovny konkurují, což znamená úspory v systému a lepší služby pro občany, půjde stranou. Soukromé pojišťovny budou hlídány „Velkým bratrem“, což nakonec povede k jedinému: poškození pacientů. Ti ale v životě Davida Ratha a naplňování jeho cílů hrají minimální roli.

Co míníte o řešení primátorky vašeho domovského působiště, Chomutova, řešit problémy s neplatiči jejich přesunutím z obecních bytů do mobilních ubytoven na okraj města?

Jsem přesvědčen, že snaha primátorky Chomutova Ivany Řápkové (a dalších v Litvínově, Jihlavě, Slaném, Hradci Králové, Ústí nad Labem) řešit problémy s problémovými obyvateli je právě jedním z typických příkladů, který má zásadní vliv na to, zda lidé věří systému, ve kterém žijí a zda jsou a budou ochotni naplňovat jeho obecné ideály. Akce Záchranný kruh, kterou v Chomutově zavedli, je podle mého názoru jedním ze skutečných řešení. Opírá se o několik základních principů: ochranu slušných lidí, pomoc lidem, kteří se z nejrůznějších důvodů ocitli ve složité životní situaci a mají vůli a snahu se z ní dostat a tvrdý postup proti těm, kteří pomoc odmítají a bezohledně zneužívají stávající systém ve svůj prospěch. Základním předpokladem samozřejmě je, že tyto principy platí pro každého stejně – bez ohledu na barvu pleti, vyznání nebo stranickou příslušnost.

Jak si, jako zastánce jaderné energetiky, vysvětlujete, že se tolik evropských států staví proti jaderným elektrárnám?

Podle mě je to hlavně z důvodu nedostatku informací a následkem medializování 23 let staré havárie v Černobylu. Často se také jedná o politickou hru o moc, kdy se z jaderné energie udělá strašák obyvatel, a následné potlačování strašáka přináší důležité hlasy pro vládní stranu při volbách.

Pokud se ale na problematiku jaderné energetiky podíváme reálným pohledem, z hlediska České republiky musíme vyzdvihnout fakt, že jaderná energie šetří životní prostředí eliminací asi 2,4 gigatuny CO2 za rok. Pokud porovnáme dopady uhelných a jaderných elektráren na životní prostředí, rozdíly jsou velmi významné. Uhelná elektrárna o ekvivalentním výkonu 1000 megawattů spotřebuje ročně 2 až 6 milionů tun paliva (podle typu uhlí) a vyprodukuje 6,5 milionu tun CO2. Naproti tomu bezemisní jaderná elektrárna se stejným výkonem spotřebuje ročně jen 35 tun paliva. Jen v Evropské unii ušetří jaderné elektrárny asi 700 miliónů tun CO2 ročně, tedy asi tolik, co ročně vypustí všechna soukromá auta členských států.

Pro vodní elektrárny nemáme v České republice podmínky, sluneční a větrné elektrárny můžeme chápat jako vhodný doplněk, nikdy ale nebudou řešit základní energetické zatížení. Uhelné elektrárny vyžadují fosilní palivo a významně znečišťují životní prostředí. Proto, pokud chceme spojit ekonomiku s ekologií, je jaderná energie nejlepší alternativní zdroj.

Tématické zařazení:

» Tiskové zprávy