MUDr. Pavel Sušický – Lisabon ano - Tiskové zprávy

Tiskové zprávy

MUDr. Pavel Sušický – Lisabon ano

Ikona

8. května 2009, 17.32 | Senát se v minulých dnech ocitl ve skutečně nezáviděníhodné situaci. Musel se vyjádřit k dokumentu, probíraném ve všech možných institucích a médiích. Máme se k němu navíc vyjádřit v době, ve které jsou na nás víc než kdy jindy, upřeny oči celé Evropy a důvod je jednoduchý. Je jím fatální selhání téměř celé naší politické scény, k němuž došlo nesmyslným položením vlády uprostřed našeho předsednictví EU.

Tímto dokumentem byla Lisabonská smlouva, o které všichni, tu více, tu méně, zasvěceně hovoří, ale detailně ji zná málokdo. V časech dnešních mediálně politických zkratek znají mnozí pouze klíčová hesla a body smlouvy. Bojím se, že v takovémto extraktu z tisícistránkového materiálu nemají tyto body vysokou, ať již kladnou či zápornou vypovídací hodnotu.

Zastavme se nad jedním paradoxem. Je zajímavé, že voliči pravicové a zdůrazňuji eurorealistické ODS se kloní spíše k podpisu smlouvy i s jejími negativy. Voliči levicových stran dle průzkumu problematiku spíše ignorují a nemají vyhraněný názor. Musím předeslat, že podle úplně posledního průzkumu Lidových novin se situace zřejmě vyrovnává. Paradoxní je, že naopak politické reprezentace, představující zmíněné antagonistické směry, jsou na tom opačně. Důvodem rozhodně není nacionalismus a šovinismus pravice a na druhé straně naopak ryzí evropanství levicových politiků. Ono je to spíše o nesmyslném antagonismu obou táborů. O neschopnosti a neochotě k diskusi nad tématem, které se tolik dotýká úplně všech občanů republiky. A když jeden tábor něco řekne, ten opačný to okamžitě neguje a vymezuje se vůči takovému názoru, ať už se jedná o cokoli. A tak zatím co ODS valnou většinou podporuje spíš onen eurorealismus a snahu o diskusi, naši oponenti nás šmahem označili za euroskeptiky a aby na sebe upozornili ještě více, tlačí na pilu a celý spor hrotí do extrému. Ano, už v této souvislosti zaznělo také označení Eurohujerství. Nálepkováním se ale nevyřeší nic. Tahle řevnivost vedla také mimo jiné i k onomu dříve připomínanému pádu vlády.

Co je ovšem naprosto jasné, je fakt, že co by naprosto nevypočitatelnou a tudíž nespolehlivou politickou reprezentaci nás nyní vnímají i naši zahraniční sousedé. Poté, co jsme překvapili úspěšnou první etapou předsednictví, jsme o pracně získané renomé přišli. To je holý a nesmírně smutný fakt. Proto teď všichni napjatě sledují, jak se ke klíčovému dokumentu vyjádříme.

Názory na Lisabon jsou velmi různé. Například bývalý prezident Václav Havel v nedávném rozhovoru pro média uvedl, že jeho názorem je Lisabonskou smlouvu schválit ze tří důvodů.

Za prvé tvrdí, že smlouva přinese mírné, ale velmi důležité posílení role národních parlamentů. Za druhé bude znamenat značné zjednodušení celkového fungování unie. A za třetí, přinese velmi vítané posílení spolupráce státních institucí v nejrůznějších oblastech. konec citace Václava Havla

Já se ale nemohu zbavit potřeby poněkud polemizovat s podobnými, trochu zjednodušujícími soudy. A to byť jsou vyřčeny líbivě a moudře a mají jistě svou váhu. Stačí se ale pečlivě začíst do jednotlivých kapitol navrženého textu LS. Čte se to strašně, to si přiznejme. Je ale nezbytné, zdůraznit několik dalších významných změn, které pro naši zem fakticky přinesou nevýhody oproti stávajícímu stavu.

1. Je totiž faktem, že LS má v nových podmínkách dodat větší legitimitu celé EU jako mezinárodní instituci. Znamená to tedy, že naopak objem kompetencí, které budou přeneseny do centra z národních vlád se výrazně zvětší!

2. Dalším nezpochybnitelným faktem je fatální změna hlasovacích práv, která posílí největší a nejmenší státy, za to ovšem oslabí váhu státu středních a to včetně ČR.

3. Dále padá princip jednomyslného hlasování a zavádí se většinové. To je jedna z nejvýraznějších změn, která absolutně mění dosavadní systém fungování evropského společenství.

Dalo by se pokračovat ve výčtu odstavců, jejíchž dopad na naší zem by byl při nejmenším sporný, pokud ne přímo negativní. Nebojme se zkrátka pojmenovat fakt, že ti největší hráči budou na své menší partnery koukat vždycky trochu z patra a budou se snažit jejich pozici oslabovat. Za poslední týdny a měsíce jsem slyšel už mnoho nejrůznějších názorů, ale i výkřiků do tmy. Svou legitimitu má určitě názor, abychom s definitivním rozhodnutím počkali na výsledek opakovaného referenda v Irsku. Naopak další relevantní argument mluví o tom, že odmítnutím Lisabonu se přibližujeme do náruče Kremlu.

Přes to, nebo právě proto, co jsem řekl, jsem po velmi těžkém rozhodování hlavou (srdce, kterým bych to nejspíše zamítl jsem potlačil) došel k přesvědčení, že pokud se vyslovíme pro schválení Lisabonské smlouvy, bude to zřetelným signálem pro naše evropské partnery, že přeci jenom nejsme tolik nedůvěryhodnou, možná lehce „banánovou republikou“, jakou nyní po zmařeném předsednictví působíme. Bude to podle mne menším z možných zel. Případná vyplývající negativa z LS musíme dokázat dalším jednáním a jasným projevem svéráznosti a cílevědomosti tlumit, či pokud možná eliminovat. Obojí jsme už dokázali předvést během prvního čtvrtletí svým evropským partnerům. Je potřeba ovšem přitom zapomenout na ono české furiantství, „když Franta řekl ano, tak já tedy řeknu ne“. Není to málo, co můžeme dokázat Evropě nabídnout. Rozhodně bychom také ale neměli ignorovat realitu České republiky, jako menší země ve střední Evropě, jejíž šance obstát v politické izolaci nejsou velké. Nikdo mi nevymluví, že tzv. „potopení“ Lisabonské smlouvy by bylo poměrně velkým rizikem pro naši republiku, která by se mohla dostat velmi blízko periferie evropského společenství. O svou sounáležitost k tomuto společenství jsme se snažili dlouho. Bylo by škoda, dvacet let po pádu železné opony začít vytvářet nějakou novou.

Tématické zařazení:

» Tiskové zprávy