Mé rodné zemi - Rozhovory - Český Metropol

Rozhovory

Mé rodné zemi

zdroj: Petr Kurečka

Praha | Talentovaný houslista Pavel Šporcl stráví Vánoce s manželkou a třemi dcerami v kouzelném prostředí ve mlýně v Posázaví. Už se na svátky moc těší.

 

Pavle, jak prožíváte Vánoce? Máte je rád?  
Vánoce jsou krásný svátek, který má dlouhou tradici a krásnou atmosféru. Já osobně je mám moc rád a od chvíle, kdy se mi narodily děti, samozřejmě ještě víc. I já mám na Vánoce nádherné vzpomínky z dětství.


Kdo u vás doma kupuje dárečky pro děti?
U nás dárečky pro holčičky nosí stále Ježíšek…


Pomáháte manželce s pečením?
Peču sám, i když ne zrovna cukroví. Kdysi jsem dělal jen jednoduché švestky zabalené ve slanině. Poslední dva roky peču celozrnný chléb a zjistil jsem, že mě to i baví. Často ingredience obměňuji, naházím do těsta různá semínka, kus brambory, čočku, ořechy. Při čekání zatím hraji na housle a zase chodím k troubě a kontroluji, pomazávám. Je to krásný rituál. Vyndat pak z trouby teplý a upečený chléb je nádherná slavnost sama o sobě. Za půl hodiny je snědený. Když náhodou nestíhám, mám vychytávku, použiji chlebovou směs Biolinie, která je již hotová a namíchaná. Stačí přidat droždí, vodu a je to! 


To je bezvadné, za tohle vás vaše rodina musí opečovávat. Jaké to vůbec je být obklopen čtyřmi ženami různého věku?
Kdyby jenom čtyřmi! Kromě manželky Báry, její patnáctileté dcery Lily, naší devítileté Violetty a sedmileté Sophie mám doma ještě fenku Sáru a kočku Mouřinou. Být obklopen samými ženami je nádherné, ale jak si asi každý dovede představit, občas i dost náročné. Ale asi to tak mělo být a já si to užívám plnými doušky. Všechny doma mne milují a opečovávají, jak to jde. A já se jim péči samozřejmě snažím vracet. A když už náhodou nemůžu, odjedu na koncert…


Zdědily po vás dcerky hudební nadání?
Violettka hraje na housle a krásně zpívá. Sophinka chtěla hrát na klarinet, ale teď se rozhodla zkusit violoncello a k tomu hraje na klavír. Lily je zase moc talentovaná výtvarně. U nás doma je hodně živo, stále tady zní hudba a zpěv. A když náhodou je chvilku klid, využijí herecký talent po mamince. Hodně se přitom nasmějeme.  


S manželkou Bárou jste spolu už jedenáct let. O čem podle vás trvalý vztah muže a ženy je? 
To je pravda, jsme spolu jedenáct let, i když jsme se brali až vloni v květnu. Vše je o toleranci a trpělivosti, ale žádná universální rada na dlouhý společný život neexistuje. Pokud se ale dva mají rádi a respektují jeden druhého, stojí za to různé překážky a krize přestát. Těch hezkých společných chvil je víc.


Kde budete trávit Štědrý den?
U nás ve mlýně v Posázaví. Celým domem budou znít koledy, na nějaké pohádky samozřejmě koukneme také. Bára nás pak asi „vyhodí“ na procházku, aby mohla vše připravit. 

 

Dodržujete na Štědrý večer nějaké tradice?
Krájíme jablko, lijeme olovo, vypouštíme skořápkové lodičky. Večeříme lososa a řízky s bramborovým salátem. Před příchodem Ježíška přichází ten nejdůležitější okamžik, kdy si sedneme kolem klavíru a zpíváme koledy. Holčičky si vezmou hudební nástroje a také něco zahrají. Je to poděkování za uplynulý rok. Bez této krásné tradice Ježíšek s dárečky nepřijde. No, a pak už si užíváme radost dětí i nás všech okolo z dárků.


Pokud byste mohl bilancovat letošní rok, jak moc byl pro vás dobrý? 
Byl to krásný rok. Soukromě i pracovně. Odehrál jsem krásný debut v Carnegie Hall, měl jsem mnoho koncertů u nás i v zahraničí. Třeba v Mexiku jsem hrál úplně poprvé a rovnou jsem měl program společně s Mexickým symfonickým orchestrem. Hodně jsem se zaměřil na kulturní odkazy mých houslových předků, na naši národní hrdost a sounáležitost. Složil jsem dokonce i šestnáctiminutové variace pro sólové housle na píseň Kde domov můj, ve kterých vyjadřuji lásku k vlasti. Věnoval jsem ji „Mé rodné zemi“. Nikdy jsem nic technicky náročnějšího nehrál a myslím, že v posledních sto letech nikdo nic podobného pro housle nenapsal. Hrál jsem ji s velkým úspěchem na mnoha svých koncertech, a protože za mnou dojatí posluchači chodili a ptali se, jestli jsem ji natočil, rozhodl jsem se ji vydat. Vychází v těchto dnech. Byl bych byl moc rád, kdyby v lidech, kteří si ji koupí, vyvolávala stejné emoce a myšlenky jako ve mne.


Máte rád silvestrovské oslavy?
Zažil jsem mnoho Silvestrů, ale mně tento den nepřijde tak výjimečný. Spíš jde opět o určité zamyšlení a poděkování za rok, který právě končí. A vykročit na Nový rok pravou nohou, aby bylo vše v pořádku.


Pojedete někam za sněhem na hory? Lyžujete? 
Ano, lyžuji a moc rád a vedeme k tomu i naše dcery. Jezdíme pravidelně do Alp, někdy i dvakrát v roce. Moc si užívám pocit svobody, volna, krásné přírody okolo a čistého vzduchu. 


Nemáte strach o ruce?
Samozřejmě, že si na ruce dávám pozor, takže nejezdím jako šílenec, ale také nejsem úplný šnek. Kdybych se o ruce příliš bál, něco by se mi určitě stalo při nějaké banální činnosti. 


Na co se těšíte do roku 2017?
Budu dál propagovat a hrát na koncertech skladbu Kde domov můj. Také mne v České televizi čeká unikátní cyklus, ve němž představím historii české houslové školy a mých úžasných předchůdců, kteří patřili k nejlepším na světě. Čeká mě také příprava velkého podzimního turné. 


Co byste popřál čtenářům Metropolu do nového roku?
Spoustu krásné a kvalitní hudby. Aby se uměli zastavit, zamyslet, zaposlouchat. Také hodně lásky a tolerance kolem sebe. A samozřejmě zdraví, bez něj nejde nic. A hezké Vánoce přeji všem.

Zdroj: Šárka Jansová

Tématické zařazení:

 » Aktuality  

 » Více  » Rozhovory  

 

Anketa

Jste spokojeni se stavem českých dálnic a rychlostních silnic v ČR?

Ano

31.1%

 

Ne

46.2%

 

Zlepšuje se to

22.7%