První žena univerzity

Zajímavosti

Ikona

18. června 2009, 12.17 | ÚSTÍ NAD LABEM | Před dvěma roky se ujala vlády na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (UJEP) historicky poprvé žena. Akademický senát měl šťastnou ruku, když dal důvěru doc. Ing. Ivě Ritschelové, CSc. Výsledky hovoří za vše. Nejdůležitější však je, že univerzita začíná přispívat větší měrou k vyrovnání disproporcí ve vzdělanosti obyvatelstva, které v regionu v minulosti vznikly.

Děje se tak za významné podpory města Ústí nad Labem a Ústeckého kraje, kterou univerzitě závidí nejedna vysoká škola v republice. Dnes je UJEP významnou institucí co do velikosti – má sedm fakult a jeden ústav, které nabízejí uchazečům 55 studijních programů a 173 oborů, téměř 11 tisíc studentů a na 900 pracovníků.

Iva Ritschelová není ústecká rodačka, narodila se ve Varnsdorfu, ale srdcem je Severočeška a dává to směle najevo. „Pocházím z rodiny, kterou místní řadí mezi tzv. náplavu, oba rodiče se do tehdejšího pohraničí přistěhovali na umístěnku, jeden z východních Čech a druhý z Moravy. Do Ústí nad Labem jsem se přestěhovala v roce 1988, po jedenadvaceti letech tak už vlastně mohu být považována za rodačku.“

Vysokou školu jste však absolvovala v Liberci, kam je to z Varnsdorfu kousek. Vytvořily se díky tomu mezi oběma severočeskými univerzitami nějaké vazby?

Na Technické univerzitě v Liberci jsem vystudovala ekonomiku spotřebního průmyslu a z této původně katedry se stala současná Fakulta hospodářská. Já osobně jsem v Liberci zapojena v oborové radě a ve vědecké radě. Oblasti spolupráce obou univerzit se intenzivně rozvíjí jak v oblasti vědecké – velmi úspěšné výzkumné centrum, tak v oblasti společné zahraniční spolupráce. Věřím, že to přispěje k rozvoji obou univerzit.

Než jste se stala rektorkou, pracovala jste několik let i ve službách OSN. Co vám tato práce dala?

Byly to tři roky intenzivní práce v Potravinářské a zemědělské organizaci OSN, která mě velmi obohatila po odborné stránce, ale i po stránce lidské, kdy jsem měla možnost se potkat s mnoha zajímavými lidmi v řadě zemí. Na druhou stranu jsem poznala, že ne všechny akce, které jsou zaštítěny mezinárodními organizacemi, mají takový výsledný efekt, který bychom si přáli. Často je příčinou přebujelá byrokracie. Tím nechci snižovat úlohu těchto organizací, ale myslím si, že by měly být pružnější. Měla jsem na starosti celou Evropu, ale především země bývalého Sovětského svazu, Čínu a Mongolsko. Byla jsem i v Albánii, v době nejvážnější krize v Kosovu. Pomáhali jsme běžencům a následně připravovali studii vlivu krize v Kosovu na životní prostředí v Albánii. Bylo to období, kdy jsem hodně cestovala a do zemí jako je Arménie, Gruzie, Ázerbajdžán či Kyrzgyzstán, které jsou dnes velmi zajímavé a atraktivní.

Vy vůbec asi ráda cestujete. Navštěvujete ráda stará místa nebo spíše objevujete?

To záleží na okolnostech. Vracím se většinou do těch zemí, a teď hovořím z pozice bývalé prorektorky pro vědu a zahraniční vztahy a nyní rektorky, kde byla navázána dobrá spolupráce a kde nacházíme stále nové možnosti spolupráce. Ale vedle toho je samozřejmě nutné i navazování nových kontaktů, a to i v místech, kde ještě nikdo z naší univerzity nebyl.

Vaše poslední pracovní cesta byla do Izraele?

Spolu s prorektorkou pro vnější vztahy docentkou Vomáčkovou jsme navštívily Beit Berl College nedaleko Tel Avivu, kam jsme byly pozvány tamním rektorem. Zjistily jsme, že naše univerzity mají řadu styčných bodů, zejména pak obdobnou strukturu. Obě strany vidí hodně možností pro spolupráci v oblasti společných projektů. Než jsme se pustili do našeho rozhovoru, jednala jsem s kolegou J. Marcem z Filozofické fakulty a hovořili jsme o přípravě projektu zaměřeného na problematiku holocaustu a židovské otázky spojené s regionem a městem Ústí nad Labem.

Vaše předchozí cesta vedla do New Yorku, kde jste kromě jiného na konferenci českých a slovenských podnikatelek v Českém národním domě představila rodící se projekt Kampus. S jakým ohlasem se vaše vystoupení setkalo?

Projektů na konferenci bylo představeno několik, avšak ten náš byl jediný z oblasti vzdělávání. Ohlas byl jednoznačně pozitivní, zejména pak flexibilita přechodu projektu z PPP modelu na vícezdrojové financování. Stejně tak zaujal i pozitivní postoj města a kraje vůči projektu. Vedle prezentace kampusu se nám podařilo navázat kontakty s několika národními a mezinárodními organizacemi, které jsou ochotny nabídnout zahraniční stáže našim studentům. V knihovně Českého národního domu jsme se dohodli, že by studenti Filozofické fakulty přijeli provést katalogizaci jejího knižního fondu a pomohli s inventarizací fondu památek Spolku Čechů.

Když jsme se dotkli kampusu, v jakém stádiu se nyní projekt nachází a co by se mělo letos realizovat, když získal zelenou od vlády?

Po několikerém přerušení projednávání projektu ve vládě jsme konečně získali rozhodnutím vlády z 6. dubna 2009 část potřebných finančních prostředků, což je 405 milionů korun, na realizaci další etapy výstavby univerzitního městečka. V současné době máme již podanou žádost o vydání územního rozhodnutí, které bychom měli obdržet do konce června. Vypsáno bylo výběrové řízení na projektanta pro dokumentaci ke stavebnímu povolení na tzv. univerzitní multifunkční centrum. V jednom objektu tohoto centra budou velkokapacitní přednáškové sály, centra informatiky a celoživotního vzdělávání a administrativní zázemí, ve druhém celouniverzitní knihovna. Předpokládám, že pokud všechno bude probíhat bez problémů, zahájíme stavbu na začátku prosince letošního roku. Ještě před tím dojde v průběhu prázdnin k demolicím několika starých objektů a budou dokončeny rekonstrukční práce několika menších budov. Věříme, že další finanční prostředky získáme z Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace. Mimo to se snažíme ve spolupráci s Krajským úřadem Ústeckého kraje získat prostředky i od Ministerstva kultury, konkrétně z Integrovaného operačního programu, na vybudování národního centra digitalizace a dokumentace kulturních památek.

Jste členkou několika vědeckých a redakčních rad, podílela jste se na řadě projektů. Jste nesmírně vytížená, máte přesto čas na vědeckou práci?

Vědeckou práci jsem nepřerušila, i když přiznám, že je to někdy velmi náročné. Ale mám kolem sebe spolehlivé kolegy a spolupracovníky, kteří jsou na vysoké vědecké úrovni a na projektech se mnou spolupracují a pomáhají mi. Myslím si, že pokud se člověk dostane do časově vymezené funkce, neměl by přetrhávat vazby na předchozí aktivity, aby na ně posléze mohl navázat. Nyní řešíme dva projekty Akademie věd, podílíme se na vědeckém projektu Ministerstva životního prostředí, ucházíme se o projekt v rámci Evropského statistického úřadu a pracujeme na relativně velkém projektu v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

Co považujete za největší úspěch v uplynulých dvou letech na místě rektorky?

Musím s velkým potěšením konstatovat, že se v tomto období univerzitě mimořádně zadařilo v několika významných oblastech. Na první místo bych zařadila úspěch při institucionálním hodnocení UJEP Akreditační komisí ČR a plošné získání reakreditace a akreditace pro všechny studijní obory na následujících šest let – do roku 2014. To je určitě jeden z největších úspěchů univerzity. Dalším úspěchem je získání finančních prostředků na zahájení další etapy výstavby univerzitního městečka. Opominout nemůžeme ani letošní získání 70 milionů korun v rámci tzv. měkkých evropských projektů, což nás zařadilo v žebříčku úspěšnosti českých univerzit na průběžné čtvrté místo.

Tématické zařazení:

» Zajímavosti