Mateřství si chci užívat plnými doušky, říká Věra Cechlová Pospíšilová - Ústecký - Český Metropol

Ústecký

Mateřství si chci užívat plnými doušky, říká Věra Cechlová Pospíšilová

zdroj: Mgr. Naděžda Křečková, Ph.D

Litoměřice | Z příchodu prvorozeného syna na svět se již týden raduje česká atletka, diskařka, olympijská medailistka, mnohonásobná mistryně České republiky a litoměřická rodačka Věra Cechlová Pospíšilová. Pro...

 

jeden z nejdůležitějších okamžiků svého života si vybrala porodnici Městské nemocnice v Litoměřicích a již dva dny po porodu byla velmi ochotná se s námi podělit o své první dojmy po příchodu syna na svět a o své budoucí plány. 
 
 
Ačkoli už nebydlíte v Litoměřicích, vybrala jste si pro porod svého dítěte zdejší nemocnici …
Mé rozhodnutí bylo v tomto ohledu velmi jednoduché. Jednak jsem se sama v Litoměřicích narodila, jsem zdejší rodačka a pak hrálo roli to, že moje maminka se pohybuje v gynekologii a porodnictví, zasvětila tomuto oboru celý svůj život a pracovala právě na tomto oddělení. Já tomu tady říkám taková moje gynekologicko-porodnická rodina. Znám tu sestřičky, lékaře, paní primářku. Takže jsem věděla, že zde budu v dobrých rukách. Měla jsem naprosto důvěru v profesionalitu zdejšího týmu a z porodu jsem tím pádem nebyla vůbec ve stresu. Prostě jsem byla v pohodě.
 
Takže jste už od začátku věděla, že chcete rodit právě tady?
Ano. Má to tady moji ohromnou důvěru, protože vidím, že porodnice je tu na skvělé úrovni. Porod a pobyt v porodnici je moment, na který chce člověk v dobrém vzpomínat, a já jsem dopředu věděla, že to tu je ve vynikajícím stavu, jak je tu krásné prostředí. Navíc to z Prahy není daleko, takže volba byla dopředu jasná. 
 
A připravovala jste se nějak na porod?
Nepřipravovala a jsem za to i ráda. Ono se vlastně nelze připravit, protože až do poslední chvíle se vlastně neví, jak tělo zareaguje. Třeba u mě se to tak ukázalo. Proto jsem vděčná právě za ten skvělý tým lidí, ve které jsem měla obrovskou důvěru a kteří v daný okamžik zareagovali perfektně. Všechno bylo tak, jak to mělo být a všechno dopadlo výborně. Opravdu jsem nečekala, že 24 hodin po císařském řezu budu běhat a budu v takovéhle kondici. Všichni tu odvedli skvělou práci a já jsem za to hrozně ráda.
 
Vy jste jako sportovkyně zvyklá na tvrdé tréninkové dávky, na dřinu. Lze to srovnat s porodem?
Je to úplně něco jiného. Já jsem trénovala dvakrát denně, měla jsem dvoufázové tréninky, které byly hodně tvrdé. Mně třeba vůbec nevadí vstávání, protože já docela málo spím. Ale po císařském řezu je hodně tvrdé to, že hned druhý den musí rodička vstát. A to hodně bolí. Ale když se pak podíváte na toho malého broučka, tak se vám všechna ta bolest vynahradí. Ale tím, že ta práce při porodu byla odvedena perfektně, tak já se tu dva dny po císařském řezu usmívám, lítám v pohodě kolem malého a nemám žádné problémy. Já jsem za to hrozně ráda, hlavně za to, že malý je zdravý. Já jsem si to takhle vysnila a ono se to povedlo. Doufejme, že to takhle bude i nadále.
 
A kdybyste měla rodit podruhé?
Samozřejmě kdybych měla druhé dítě, tak ta volba bude zase na litoměřickou porodnici. Jsem tu hrozně spokojená, ať už s personálem, tak i s tím, jak je to tu zařízené, jak to tu vypadá, jak to tu funguje. Sama vidíte, že tento pokoj je opravdu nadstandardní tím, že si tady člověk nepřijde jako v nemocnici. A to je prostě úžasné. Ono to takovou tu pohodu pacientce přináší, když se cítí v prostředí dobře. A ta psychická stránka maminky se musí do budoucna odrazit na miminku.
 
A jak hodnotíte přístup zdejšího personálu?
No, jsou úplně skvělí. Já jsem tu neviděla jedinou negativní věc. Myslím si, že je právě skvělé to, že tu všichni fungují jako tým, že všechno řeší operativně. A je vidět, že se i na sebe navzájem mohou spolehnout. O to víc jsem tu já v pohodě.
Necítím se tu jako cizinec nebo jako v nemocnici a je mi tu dobře. Myslím, že i ostatní maminky, které tady mají ten skvělý servis, jsou tu určitě spokojené.
 
Máte nějakou předchozí zkušenost s pobytem v nemocnici?
Ne, nikdy jsem v nemocnici nebyla, jenom jako návštěva u někoho nebo za maminkou, protože tu pracovala. Takže to prostředí mi není cizí, ale nikdy v životě jsem nebyla hospitalizovaná. A zatím mám opravdu jen dobré zážitky a jsem maximálně spokojená.
 
Vy jste jedna z mála, kteří si mohli vychutnat to, že získali olympijskou medaili. Když to srovnáte s tím, že jste teď přivedla na svět děťátko, jaký je to pocit?
Je to naprosto nesrovnatelný pocit. Pro mě je samozřejmě dobré, že ty bonusy mám oba, ale srovnat nejdou. To je jako byste se mě zeptala, koho ze svých blízkých mám nejradši, to nejde říct. Všechno je to jeden obrovský bonus, mám skvělou maminku, skvělého manžela, teď i syna. A když je to všechno dohromady, tak je to to nejlepší. A takto to vnímám i s tou medailí. Atletiku jsem dělala dlouho, hrozně mě to bavilo a dost jsem tomu obětovala. A ukázalo se, že to, co jsem dělala, mělo smysl a ta dřina se vyplatila. Pro rodinu jsem se rozhodla až po skončení kariéry.
 
Takže jste neskončila kvůli tomu, že jste otěhotněla?
Ne, já jsem se nejdříve rozhodla skončit a pak to přišlo velice rychle. Sami jsme tím byli až zaskočeni. A o to jsem šťastnější. A navíc si manžel hrozně přál syna a to se mu splnilo.
 
A plánujete další děti?
Když všechno dobře půjde a budu zdravá a syn bude zdravý, tak bychom s manželem samozřejmě ještě chtěli další dítě. Ale myslím, že teď to není na pořadu dne, že bude minimálně rok dva pauza. 
 
A kdo vybral synovi jméno?
My jsme po jednom z větších ultrazvuků věděli, že to bude kluk. A volba jména byla jasná, že to bude buď po manželovi Jakub, nebo Daniel po tchánovi. Vůbec jsme nepochybovali, že to bude po jednom z nich. No, a aby se to doma každý den tak úplně nepletlo, tak se syn jmenuje stejně jako tchán. Je to Daniel Cechel II. My si dost potrpíme na to, že je rodina hodně pohromadě, potrpíme si na zvyky a máme vzájemně silné vazby.
 
A jak to teď vidíte se sportovní kariérou?
Já jsem kariéru ukončila a k atletice jako takové se už nevrátím. Těsně před porodem se mi ale naskytla taková příležitost vrátit se jako trenérka, a to ještě během mateřské dovolené. Mám diskařku, kterou bych chtěla po technické a diskařské stránce připravit. Takže nezatracuji i tu myšlenku, že ji budu chodit trénovat s kočárkem. My bydlíme kousek od Stromovky, takže určitě nebude problém vzít malého do autosedačky a pak tam s ním jít s kočárkem na čerstvý vzduch a mezitím trénovat. Samozřejmě nejde být celý den na hřišti, ale opravdu se jedná o dvě hodiny denně a ještě ne každý den. Myslím, že i pro mě to bude takový únik z té denní rutiny a udělá to službu všem. 
 
Jaký je tedy váš další cíl ve sportu?
Budu usilovat o to, aby se moje svěřenkyně dostala na mistrovství Evropy, které je letos v Curychu, aby splnila limit. Já jsem se i bála, že budu dlouho mimo, když jsem podstoupila ten císařský řez, a jsem hrozně překvapená, v jaké kondici jsem byla již 24 hodin po porodu. Teď jsou to od porodu dva dny a všechny obavy ze mne úplně opadly. Takže u sportu chci určitě zůstat, ale už jen jako trenérka. Ale především si teď chci užívat plnými doušky malého.
 
A je syn hodné miminko?
Já myslím, že je hodně krátká doba na hodnocení. Narodil se před dvěma dny, takže je předčasné něco z toho usuzovat. Teď se mi to samozřejmě jeví, že je to všechno krásné, že nebrečí. Ale je mi jasné, že každé miminko pak má své trápení, třeba když rostou zoubky. Já myslím, že teď, navíc jako prvorodička, ještě vůbec netuším, co mě čeká.

Zdroj: Mgr. Naděžda Křečková, Ph.D

Tématické zařazení:

 » Aktuality  

 » Kraje  » Ústecký