Ing. Dana Drábová: Nic není stoprocentně bezpečné

Rozhovory

14. května 2011, 09.22 | V Temelíně se chystají nové zátěžové testy jaderné elektrárny. Znamená to, že není v současnosti bezpečná? Lze získávat energii štěpením jádra absolutně bez rizika? Takovými a podobnými otázkami se po havárii elektrárny v japonské Fukušimě zabývá nejen odborná, ale i laická veřejnost.

Zda jsou v souvislosti s výrobou energie z jádra na místě obavy, či jde jen o hysterii, jsme se ptali ing. Dany Drábové, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.

Paní předsedkyně, uplynul více než měsíc od katastrofy v japonské jaderné elektrárně ve Fukušimě. Potvrdily se původní předpoklady, že zdravotní dopady nepocítí ani obyvatelé 250 km vzdáleného Tokia?

Japonským kolegům se dařilo a daří zvládat radiační následky havárie v okolí a organizovat potřebná ochranná opatření tak, že je navýsost nepravděpodobné, že by lidem hrozilo přímé poškození ze záření. A to ani daleko blíž než v Tokiu, kde nejsou žádná zvláštní opatření vůbec třeba. Většina třicetikilometrového pevninského pásma okolo Fukušimy je na tom podobně, jako na tom bylo Československo v prvních dnech pro průchodu kontaminovaného vzduchu z Černobylu. A to také neznamenalo pro lidi žádné následky.

Krátce po havárii elektrárny se u nás objevily informace o nutnosti nosit pláštěnky a chovat se tedy podobně jako v případě jaderného ohrožení. Bylo to namístě? Co si myslíte o motivaci lidí rozšiřujících podobné informace?

Byl to naprostý nesmysl! Nic takového nebylo třeba, opakovaně jsme na to upozorňovali jako na, svým způsobem, velmi zlovolnou poplašnou zprávu. Kdo a proč to dělá, nevím, nejde mi to na rozum.

Jakých nejvážnějších chyb se měli Japonci vyvarovat a co z nich vyplývá obecně pro režim jaderných elektráren ve světě a zejména u nás?

V takových situacích nemůžete neudělat chybu. Až Japonci situaci definitivně zvládnou a bude čas na podrobné rozbory, určitě se řada chyb najde. Nicméně zatím k nim chovám velký obdiv. Následky obrovské přírodní katastrofy i havárie na Fukušimě zvládají tak, aby minimalizovali škody a ulehčili postiženým lidem jejich těžký úděl. Na závěry a poučení pro další zvýšení bezpečnosti jaderných elektráren ve světě i u nás je ještě brzy. To bude záležitost příštích měsíců. Napřed musíme vědět, co se přesně stalo a co selhalo.

V úterý 26. dubna uplynulo 25 roků od havárie jaderné elektrárny v Černobylu. Kdo či co tehdy selhalo nejvíce, obsluha elektrárny, nebo nekvalita zařízení? Kolik podobně nebezpečných objektů ještě ve světě „běží“ a kde je jich nejvíce?

Za černobylskou havárií stojí řada až nepochopitelných pochybení, od špatného projektu, po opakované lidské omyly a selhání. Reaktory RBMK stále pracují ve třech elektrárnách v Rusku, nedá se však mluvit o reaktorech nebezpečných, spíše jde o zařízení s menšími rezervami pro kompenzaci případných chyb obsluhy. Po řadě vylepšení na nich od roku 1986 nedošlo k vážnějšímu incidentu. Při dobré znalosti a pochopení jejich principů a omezení a při naprostém respektu k pravidlům je lze provozovat bezpečně. Pro jaký typ reaktoru se daná země rozhodne, je její suverénní právo. Mezinárodní komunita může pouze srovnávat a doporučovat opatření ke zlepšení.

Spolupráce zemí v problematice jaderné bezpečnosti ve světě funguje nejspíš lépe než před 25 roky, co jí však stále ještě nejvíce chybí?

Vždy je co vylepšovat, zejména v oblasti znalostí a regulace rizik. Neumím pojmenovat nějakou konkrétní oblast, jde spíše o neustálou snahu rozšiřovat a sdílet poznatky vědy a techniky a používat je pro další zlepšování bezpečnosti jaderných zařízení.

Počátkem března bylo na světě v provozu 440 jaderných elektráren. O několik týdnů později je jich údajně o 11 méně. Souvisí tento úbytek s havárií v Japonsku?

Po událostech v Japonsku přišla světová flotila jaderných reaktorů definitivně o 4 bloky na Fukušimě, dlouhodobě je jich v Japonsku odstaveno dalších 10. Dále musíme zahrnout osm reaktorů dlouhodobě odstavených v Německu. To všechno s japonskou přírodní katastrofou více či méně souvisí.

Může být výroba jaderné energie absolutně bezpečná a má lidstvo v současnosti adekvátní alternativu k jaderné energii?

Nic na světě není stoprocentně bezpečné, ani jaderné elektrárny nikdy nebudou. Je třeba jejich rizika a na druhé straně nesporné přínosy zvážit a rozhodnout se, zda a jak velké riziko jsme ochotni akceptovat. Pokud budeme trvat na nulovém riziku, budeme se muset bez jaderných elektráren obejít. A něčím za eliminaci tohoto rizika zaplatit. Vždycky je něco za něco.

Chápete obavy lidí z možného nebezpečí vyplývajícího z provozu jaderných elektráren?

Chápu. Daleko méně však chápu, že nemají obavy z mnoha dalších věcí, které je ohrožují daleko častěji a více.

Co všechno dokáže odhalit zátěžový test, který je plánovaný v Temelíně? Elektrárna by údajně bez poruchy nevydržela více než měsíc trvající čtyřicetistupňová vedra...

Kdybychom to věděli, nemusíme nové hodnocení dělat. Takže se znovu podíváme na to, jak by elektrárny dokázaly odolat extrémním přírodním jevům, zemětřesení, orkánu, tornádu, dlouhotrvajícím mrazům, vedrům a podobně. Co všechno a za jakých okolností elektrárny vydrží, na to budeme znát odpověď až po těchto „nových“ analýzách. Ony vlastně nejsou nové. O tom všem se při projektování elektrárny uvažuje, jen se budou muset zahrnout opravdu extrémní jevy, které jsme dříve pokládali za tak málo pravděpodobné, že jsme měli za to, že jsou prakticky vyloučené. I při extrémní situaci musí být zajištěna dodávka proudu pro důležitá zařízení tak, aby bylo možno neustále chladit palivo v reaktorech a bazénech skladování. To je v kostce zadání pro zátěžové testy.

Změní se po zkušenostech z Fukušimy něco ve způsobu zacházení s vyhořelým jaderným palivem v našich elektrárnách?

To je také otázka nových hodnocení, počkejme si na výsledky.

Text: Manfred Strnad

Tématické zařazení:

» Více » Rozhovory