Michal Kraus: Pomozte mně, já pomohu vám - Rozhovory - REGIONÁLNÍ NOVINY

7SEVEN

Rozhovory

Michal Kraus: Pomozte mně, já pomohu vám

Ikona

14. května 2010, 17.24 | Téměř po pěti letech se hodlá vrátit do vysoké politiky Michal Kraus, kterého najdete na liberecké kandidátce ČSSD na třetím místě. Tak jako ostatní kandidáti usiluje o zvolení do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR na další čtyřleté období a také o preferenční hlasy voličů ČSSD.

 

Před časem jste sdělil, že se bez politiky máte po všech stránkách lépe? Proč usilujete o návrat? Jde vám o morální kredit?

Ano. Mám dojem, že návrat do Sněmovny může být jakousi osobní satisfakcí s pocitem očištění. Ono jde o završení jednoho životního cyklu. Nejsem si však jist, zda ona osobní satisfakce bude i satisfakcí společenskou. Bohužel, za poslední čtyři roky se politická scéna dostala do sféry morálních splašků a odpadků. Tam každý tím smradem načichne.
Budu se možná vracet do prostředí, které se však dramaticky liší od roku 2006. Já nepamatuji, že bychom se v minulosti handrkovali takovým zlým a nenávistným způsobem, jak to politici dělají dnes. Tento styl politiky sice nastolil Miloš Zeman, ale on svým jízlivostem dával nádech ironie. On to nebral vážně. Teď je to jiné. Jako by šlo ne o to, kdo má rozumnější názor, ale o to, kdo dokáže lépe toho druhého urazit, poplivat, poškodit…
Tak trochu si připadám jako člověk, který není úplně při smyslech. V těchto podmínkách může osobní satisfakce být současně společenským faux pax. Než jsem byl na základě lží donucen odejít od rozdělaného díla, byla pro mě politika především smysluplná práce. Bavilo mě řešit problémy. Dohadovat kompromisy. Uvědomuji si, že pokud se politika bude ubírat stejným směrem jako nyní, tak se deziluze o mé osobě může ve veřejnosti ještě prohloubit. Asi ne v očích mých známých, ale v očích lidí, kteří politiku vnímají jako jednu velkou špínu. Člověk, který se tam touží vrátit, může být vnímán jako člověk, který bez té špíny nemůže žít. Přesto do toho jdu!
 
 
Opravdu se tedy vracíte s radostí a elánem? Neznáme v Česku nikoho, kdo by v posledních měsících nenadával na politickou scénu.
 
Já se ale chci pokusit zvrátit vývoj politické scény. To je moje hnací síla. Parlament nemusí přece být místo urážek a hrubiánů. Scházejí se tam lidé s různými a odlišnými názory, ale k debatám může docházet kultivovaným způsobem. Názory se argumentují rozumně, nikoliv silou svého hlasu a urážkami. To jsem nikdy neuznával a uznávat nebudu.
Chci politice vrátit úroveň. Politická scéna se vyvíjí směrem, který není dobrý. Je to cesta k otevřenému nepřátelství, k nenávisti, nadávání, špinění soupeřů a není to cesta vyspělé kulturní úrovně, která je o argumentačních soubojích, hledání dohody, důvěry a prosazování sebe sama. Je jen málo těch, kteří jsou schopni bez bušení děl, tanků a vyhrožování přijmout dohodu. Sednout si a říct: My ustoupíme tady, vy tam a uděláme kompromis. Jestliže uvidím, že návrat nemá smysl, skončím a tentokrát sám, dobrovolně a na základě vlastního rozhodnutí.
 
Mluvíte o neslušnosti. Nemyslíte, že jde trochu i na vrub sociální demokracie?
 
Pokud by byl každý ochoten udělat si analýzu důvodů a příčin zhrubnutí politiky, rozhodně by nemohl tvrdit, že se tak stalo přičiněním sociální demokracie. Mám za to, že ČSSD bohužel přijala rukavici, která jí byla hozena a na hrubý pytel reagovala hrubou záplatou. Rád bych, aby se politika typu „oko za oko, zub za zub“ změnila na politiku jinou, méně útočnou, méně agresivní i trochu odlehčenou. Tedy nereagovat na každou urážku jinou urážkou, ale snažit se ji třeba i přenést v žert a na nejapnou urážku reagovat podle přísloví moudřejší ustoupí. Bohužel to ale nepůjde bez dramatických změn ve stylu a obsahu psaní části novinářů a médií. Budou-li do budoucna psát o politice a o politicích seriózní média a seriózní novináři, kteří budou upřednostňovat pravdu, objektivnost, serióznost a poctivost před bulvárním způsobem informování veřejnosti, kde není důležité psát o tom, co se opravdu stalo, ale o psát o tom tak, aby lidé kupovali noviny, protože mnozí mají od přírody rádi senzace, plky, drby, krev a neštěstí, bude i politická scéna kultivovanější a kulturnější.
Právě takovýto kovbojský způsob psaní, kde pravda je to, co napíše novinář, i když o problému vlastně nic neví, nebyl u něj a nikdy ho neřešil, je velmi razantním přiléváním oleje do ohně politických půtek a šarvátek.
Tady bych si půjčil jeden citát od britského politologa Johna B. Thompsona, který ve své knize Média a modernita apeluje na nezbytnost existence nástrojů k boji s právě takovými mediálními matlaly, kterých je dnes v českých médiích víc než dost. Podotýkám, že úroveň a míra objektivity britských a českých médií je jako nebe a dudy. Pan Thompson mimo jiné
Říká: „Výraznou roli hraje míra nestrannosti či objektivnosti médií a také jejich důvěryhodnost. Z tohoto důvodu je nezbytné zajišťovat pluralitu médií a také právní rámec činnosti médií tak, aby občanům byla zaručena nezbytná šíře názorů prezentovaných medií a tím také možnost vytvářet si na věci vlastní názor. V systému, který pluralitu médií nezajišťuje, nebo je nedostatečná, hrozí nebezpečí zneužití informačního toku ze strany vlády nebo naopak opozice či zájmových skupin k účelovému vytváření veřejného mínění na ten či onen rozhodovací proces.
Dnes se výkon politické moci odehrává v aréně, která je stále více na očích a politici musí počítat s permanentní možností neřízeného zviditelnění. Za jistých institucionálních podmínek může tedy široká možnost mediálního zviditelňování vést k tomu, že výkon politické moci je průhlednější a voliči mohou lépe kontrolovat jeho průběh. Na druhou stranu ale nekontrolovatelná povaha zprostředkovaného zviditelňování také vnáší do politické sféry nový druh křehkosti. Vlády otřásané mediálními skandály, političtí představitelé snažící se snížit škody způsobené nejrůznějšími úniky a odhaleními - to nejsou podmínky, za nichž by se mohlo projevit rozhodné politické vedení. Právě naopak, tyto podmínky mohou vést k oslabeným vládám a k ochromování politického dění a mohou také mezi lidmi přiživovat cynismus a podezřívavost vůči politikům a ustaveným politickým institucím.
Neustálý rozvoj komunikačních konglomerátů tak vede k obrovské koncentraci ekonomické a symbolické moci, jež je soustředěna do soukromých rukou a nerovnoměrně rozdělena. Vzniká tak nebezpečí, že taková koncentrace ekonomické a symbolické moci může narušovat podmínky pro svobodu projevu a omezovat rozmanitost a pluralismus tím spíše, že nejvýznamnější subjekty v mediálním průmyslu jsou v současnosti nadnárodní korporace.“
Mám za to, že trefněji by situaci v českých médiích dokázal těžko někdo popsat.
 
 
Jaký je podle vás nejpalčivější problém Libereckého kraje, za který kandidujete a jak byste jej jako poslanec řešil?
 
Budu-li otázku řešit pohledem člověka, který se většinu života zabýval rozpočtem a financováním, potom musím konstatovat, že stejně jako na území celé republiky se ani dvacet let po listopadové revoluci dosud nepodařilo odstranit tzv. vnitřní dluh většiny měst a obcí v jejich občanské vybavenosti, infrastruktuře, ve způsobu a možnostech financování dalšího rozvoje měst a obcí.
Samozřejmě platí, že čím menší obec, tím je na tom, až na výjimky, hůře. Stále ještě existují obce bez kanalizace, čističky odpadních vod, rozvodu plynu, bez chodníků a sjízdných komunikací. Stále ještě existují vesnice bez škol či vesnické školy bez tělocvičen či jídelen. Stále ještě existují obce bez sportovišť, sportovní oddíly bez řádného vybavení, sbory dobrovolných hasičů bez moderní techniky. Stále ještě je v obcích spousta polorozpadlých kulturních památek, kostely či kapličky nevyjímaje. A tak bych mohl pokračovat dál.
 
Je šance v dohledné době na zlepšení?
 
Jsem o tom přesvědčen. V letech 2000 až 2006 jsem pomohl prosadit do Libereckého kraje nejrůznější investice za více než 1,5 miliardy korun a většina občanů to může vidět každodenně takřka na každém kroku. Od roku 2006, kdy jsem opustil Poslaneckou sněmovnu, se však tok finančních prostředků v podstatě zastavil.
Musím říct, že se mi velmi nelíbí, jak se v průběhu posledních let zásadním způsobem snížilo financování regionálního rozvoje a že, zdá se, je na vině hlavně atak novinářů na přerozdělování prostředků státního rozpočtu směrem k městům a obcím a nedostatečná schopnost poslanců toto přerozdělování obhájit. Novináři nezastupují své voliče a neznají téměř nekonečnou potřebu hlavně menších obcí zajistit život a budoucnost sebe sama. Rezignovat na podporu investic do měst a obcí ze státního rozpočtu by byl zločin. Vždyť tyto prostředky jsou nejenom prorůstová opatření dávající práci místním firmám a mzdu místním občanům, ale jsou to investice, jejichž efektivita směrem k rozvoji a tváři českého venkova je jednoznačně neoddiskutovatelná.
 
Pokud se tedy stanete poslancem, jaké budou vaše cíle a priority?
 
Jestli se opět stanu poslancem, budu považovat za svůj hlavní úkol přesvědčit ministerstvo financí i ostatní poslance o tom, že šetřit na investicích do regionálního rozvoje je nejen hloupé, ale z hlediska účelnosti vynakládaných prostředků i kontraproduktivní. Chtěl bych pokračovat tam, kde jsem v roce 2006 přestal. Důležité je získávat informace o stavu zanedbanosti jednotlivých měst a obcí a prostřednictvím příspěvků a dotací ze státního rozpočtu ty nejkřiklavější věci odstraňovat.
Já se také vždy snažil orientovat na problematiku volného času, protože dítě, které si hraje, nezlobí. Moje celoživotní filozofie zní, že sport je ideální prevencí od všech sociálních, přes zdravotní až po kriminální neduhy. Aktivní sportující děti mají méně svodů propadat kouření, alkoholu, až po závažnější věci - drogy, kriminalitu a různé partičky. V minulosti jsem se vždy snažil a v tom chci i pokračovat, aby na vesnicích a menších městech bylo dostatek prostoru pro volný čas, sport, kulturu a tak dál. Dělal jsem si nedávno analýzu a zjistil jsem, že v rámci celé republiky je zhruba čtyřicet procent škol malotřídek, což jsou školy do pátého ročníku. A zhruba třicet procent těchto malotřídek nemá vůbec žádnou tělocvičnu. Tyto problémy mě nenechávají v klidu. To bych chtěl nejen v Libereckém kraji intenzivně napravovat.
Pokud mi tedy dají voliči svůj hlas a pomohou mi ke zvolení do Poslanecké sněmovny, tak potom už bude jenom na mně, abych stejně jako v minulosti dokázal pomoci nejenom občanům Libereckého kraje ale i Libereckému kraji jako takovému.

Tématické zařazení:

 » Více  » Rozhovory