Housle mají duši, říká Pavel Šporcl

Rozhovory

Ikona

11. prosince 2008, 15.18 | Jeden z nejlepších českých houslistů Pavel Šporcl prožívá pohádkové období. Nahrávku Vivaldiho Čtvero ročních dob označila odborná kritika za skvělou, koncerty nedostatkem návštěvníků netrpí, ba naopak, a v osobním životě též nemá důvod k nespokojenosti.
„Jsem šťastný muž. A to nejen proto, že mám úžasnou rodinu a práci, která mne baví a živí. Vše se snažím brát v životě pozitivně. Možná je to i tím, že si myslím, že vše, co se má stát, se stane. Jen je potřeba na to být připraven. Také ale vím, že vše může jednou skončit, a tak si své štěstí náležitě hýčkám a užívám,“ říká 35letý rodák z Českých Budějovic Pavel Šporcl.

Na podzim loňského roku jste nahrál Čtvero ročních dob od Antonia Vivaldiho. Letos jste k tomuto CD jel turné po Česku. Jak je hodnotíte?

Turné čítalo 24 koncertů. Probíhalo v kostelích. Kostely jsem vybral proto, že barokní hudba do nich zkrátka patří. Většinu koncertů jsem neodehrál v katolických kostelech, ale v husitských. Prostředí v chrámech bylo báječné, výborná akustika, vstřícní lidé. Někde bylo dokonce i teplo. (smích)

Kdo vás doprovázel?

Collegium českých filharmoniků. Nehráli jsme jenom Vivaldiho Čtveráky, ale také Koncert ve stylu Vivaldiho od jednoho z nejlepších houslistů počátku minulého století Fritze Kreislera, který naprostá většina posluchačů slyšela určitě poprvé v životě. Na vystoupení jsem četl Sonety, které Vivaldi k této skladbě napsal a ve kterých vysvětluje, jak by se měly hrát. Zájem publika byl obrovský. V Praze jsem všechny tři koncerty bez problémů vyprodal a mohl klidně přidat další. Mám z tohoto turné velkou radost.

Koncertoval jste se Čtveráky i v zahraničí? Je markantní rozdíl mezi tuzemským návštěvníkem koncertu a zahraničním?

V rámci Vivaldi Tour jsme hráli jeden koncert v německém Furth im Wald. Nepociťoval jsem žádný rozdíl v publiku, i tento koncert byl velmi úspěšný. Jen jsem si samozřejmě nemohl koncert uvádět, ani přečíst ony Sonety, protože je v němčině neumím.

Při vystoupení nejste skoupý na slovo. Je to tak?

Všechny koncerty, pokud to jde, si uvádím mluveným slovem. Myslím, že tím získávají má vystoupení další důležitý rozměr a daleko lepší kontakt s publikem. I kdybych jen na začátku pozdravil a pak už mlčel, úplně to změní atmosféru večera. Tímto způsobem mohu nejen mluvit o skladbách a skladatelích, ale také komunikovat s publikem i o věcech nehudebních. Chci, aby se na mých koncertech publikum bavilo a odcházelo s pocitem příjemně stráveného času.

Vivaldiho jste nahrál už podruhé (poprvé před sedmi lety). Co je na něm tak úžasného?

Vivaldi byl úžasný skladatel a Čtvero ročních dob patří k tomu nejlepšímu, co bylo kdy v hudbě napsáno. Tajemství této skladby tkví v tom, že jde o skladbu programní, tedy popisující něco nehudebního (v tomto případě roční období) a každý houslista cítí jinak zpěv ptáků, drkotání zubů, praskání ledu či oslavu dobrých žní. Je krásné poslechnout si různé interpretace, mohou být opravdu hodně jiné. Jsem rád, že jsem dostal za svou nahrávku skvělou kritiku od celosvětově nejznámějšího časopisu pro smyčcové nástroje The Strad, kde dokonce napsali, že můj „přístup nabízí víc než jen životaschopnou alternativu k uhlazenosti dobové interpretace“. Což přeloženo znamená, že ji hraju ve stylu, jak se mohla hrát tenkrát, ale s daleko větší razancí a pohybem.

Na konci října vám vyšla nová nahrávka Gipsy Way…

Společně s romskou cimbálovou kapelou Romano Stilo na ní hraju skladby typické pro cikánské houslisty. Skladby maďarské, cikánské, rumunské, ale také klasické hudby Chačaturijanův Šavlový tanec, Brahmsův Uherský, atd. CD se nahrávalo na dvou živých koncertech a snad se nebudu příliš chválit, když řeknu, že mně se CD moc líbí, má neobyčejný drive a atmosféra živých koncertů na něm zůstala. Doufám, že se i posluchačům bude líbit.

Vy a housle. Mají podle vás housle duši?

Housle určitě duši mají. Je to obdivuhodný a překrásný nástroj. Housle jsou mým nejstálejším partnerem, se kterým si několik hodin denně povídám a mazlím se. A kupodivu mne to i po tolika letech (hraju od pěti let) stále baví. (smích)

Jak trávíte Vánoce?

Vánoce prožijeme doma. Bude to stres jako vždy, ale těším se. Violetce bude už rok a půl a tak již bude hodně vnímat, co se okolo ní děje. Takže bude určitě veselo. A asi budeme mít lososa.

Co chystáte do nového roku?

Mám mnoho dojednaných koncertů, nejen u nás. Pojedu do Portugalska, Japonska, Francie, na Slovensko. Ale také se chytám na lyžování na hory a za sluníčkem k moři. Nudit se určitě nebudu.

Text : Martin Košťál

Foto: Robert Vano

Minidotazník.

Narozen: České Budějovice 25. 4.1973

Rodinný stav: svobodný, dcera Violeta (s herečkou Bárou Kodetovou)

Oblíbená kniha: Marketing od Kottlera nebo jiné knihy o podobných tématech

Oblíbený film: Amadeus

Ideální dovolená: 1/ min. týden bez práce v New Yorku 2/ min. týden čtení knih, na které nemám jinak moc času

Whisky, nebo pivo: whisky

Kaktus, nebo palma: Palma

Tématické zařazení:

» Více » Rozhovory