Focus: Před deseti lety se v pražské zoo odehrál boj o záchranu vzácných zvířat - Zvířata - REGIONÁLNÍ NOVINY

7SEVEN

Zvířata

Focus: Před deseti lety se v pražské zoo odehrál boj o záchranu vzácných zvířat

zdroj: zoo.webpark.cz

PRAHA | Obrovské materiální škody a sedmnáct lidských životů si vyžádaly ničivé záplavy, které zasáhly ČR před deseti lety. Přesně 14. srpna 2002 udeřily dvě vlny i na pražskou zoo, kde se během několika hodin pod vodou ocitla celá dolní část areálu a odehrál se tam smutný boj o záchranu vzácných zvířat.

 

Symbolem ničivé povodně v Praze se stal osud slona Kadíry, který i přes veškeré snahy vedení zoo i ošetřovatelů při povodni uhynul. Drama ve sloninci se začalo stupňovat, když voda zaplavila i jeho vyvýšenou část.

Slonice ze společného výběhu se podařilo s velkým vypětím sil z výběhu odvést. Slon Kadíra, který měl ale pro svou nepřívětivou povahu samostatný výběh, se ocitnul v pasti. Do stejné situace se dostala i hrošice Lentilka, když se celý pavilon spojil v jedno velké jezero a velcí savci se poprvé ocitli vedle sebe.

"Zpočátku uvítal Kadíra vodu jako příjemné osvěžení. Studená voda ale neúprosně stoupala a se zvedající se hladinou si po mnoho hodin lámal tým odborníků hlavu, jak Kadírovi pomoci," vzpomíná na události před deseti lety zoo na svém webu.

První variantou bylo uspání slona a jeho vyzvednutí vrtulníkem. Tam ale vyvstaly hned dva velké problémy. "Jednak by žádný vrtulník neuzvedl kolos vážící téměř šest tun, jednak by si nikdo nevěděl rady, kam s agresivním slonem," upozorňuje zoo s tím, že nikde v Česku neexistuje přepravní bedna, která by řádění slona vydržela.

Maximální možná doba uspání slona je navíc pouze 1,5 hodiny, což je příliš krátká doba na provedení celé záchranné akce.

V úvahu nakonec nepřipadala ani druhá varianta, kdy by pyrotechnik odstřelil kus zdi mezi oběma sloními výběhy, aby se Kadíra dostal do vyvýšeného prostoru slonic. "Tento záměr překazila hrošice Lentilka. Ta se tu objevila také kvůli vodě a pro lidi by znamenala vážnou hrozbu," uvedlo zoo.

Problém byl u této varianty i technický - zeď by bylo možné odstřelit pouze za vzniku takové tlakové vlny, která by ohrozila všechna zvířata kolem.

Nakonec musel tým vypustit i třetí variantu, která počítala s tím, že by se z vrtulníku do výběhu spustily panely nebo ploché kontejnery, aby pro Kadíru vytvořily vyvýšený ostrov. "Ani to nebylo možné realizovat. Při stoupající vodě by se slon dostal vlastně na volný prostor a mohl by uplavat," vysvětluje zoo. Kromě toho by nastala další technická potíž. Vrtulník by musel být v takové výšce, že by prakticky nebylo možné se na dlouhém laně do malého prostoru strefit.

Voda kolem Kadíra stoupala a varianty na záchranu padaly jedna po druhé. Sloni sice umí plavat, a podle ošetřovatelů to vydrží dokonce i poměrně dlouho, ale jen v ideálních podmínkách. Tedy ve vodě, která má kolem dvaceti stupňů. Kadíra se ocitnul ve vodě dosahující nanejvýš deseti stupňů a s vyhlídkou na mnohahodinové nedobrovolné plavání.

"Navečer už byl tak unavený a zřejmě i prochladlý, že mu dělalo potíže zvednout chobot a nadechnout se. Navíc hrozilo, že ho voda prostě z výběhu, jehož zdi už dávno nebylo vidět, odplaví. Blížící se noc těžké rozhodování urychlila. V půl osmé večer jsme museli trápení zvířete i hrozbu ohrožení lidí ukončit," vzpomíná na tragédii zoo na svém webu.

Už za úplné tmy musela být zastřelena i hrošice Lentilka, která byla prakticky na volné vodě, a hrozilo nebezpečí, že nepozorovaně odplave do Vltavy a někoho zraní nebo dokonce zabije.

Často připomínaným dramatem bylo kromě záchranných prací ve sloninci také "nahánění" lachtana Gastona.

Před povodní obývalo expozici lachtanů pět zvířat: samec Gaston, samice Myška, Bára a Julinka a Julinčin tříměsíční syn Meloun. Nejmladšího samečka, který v té době sotva plaval, ošetřovatelé evakuovali, ostatní zvířata zůstala v bazénu a i přes stoupající vodu se zdržovala ve známém prostředí. Když se ale utrhla lávka a přeplula přes jejich bazén, zvířata se vylekala.

"Samice Bára se nejspíš zdržovala celou dobu poblíž a jakmile se situace zklidnila, vrátila do prostoru bazénu. Naproti tomu ostatní tři lachtani zmizeli. Gaston se nejprve zdržoval v zaplaveném výběhu slonic, ale už během čtvrtka odtud zmizel," vzpomíná zoo.

Následovala jeho 400 kilometrů dlouhá cesta, kterou doslova v přímém přenosu sledovala celá republika. Boj o jeho život a snaha o jeho záchranu sledovaly televize i tištěná média nejen v Česku. Gaston se stal celebritou.

"Zatímco ve svém území se lachtani cítí být pány, za jeho hranicemi sebevědomí ztrácejí a snaží se dostat pokud možno zpět. Gaston byl tedy nepochybně nervózní a neměl nejmenší chuť si užívat jakési podivné svobody, která pro něj znamenala ztrátu partnerek, špinavou vodu plnou nebezpečí a hladovku," uvádí zoo s tím, že je svým způsobem zázrak, že dokázal bez zjevných potíží doplavat až do Děčína.

Tam se ho pokoušeli chytit odborníci. Zdravý lachtan je ale ve volné vodě prakticky nepolapitelný. "Dokáže zadržet dech až na půl hodiny a ponořit se do hloubky 200 metrů. Svých schopností využije pokaždé, když spatří něco nepatřičného, například letící síť, s níž se nikdy předtím nesetkal," píše zoo.

"Když pak přijeli naši chovatelé a jen ve dvou dokázali statného Gastona přesunout do transporty, slyšeli zvonit umíráček. Těsně před překročením hranic Gaston za svůj "výlet" zaplatil životem. Následná pitva a laboratorní testy potvrdily tušenou diagnózu: naprosté vyčerpání a známky těžkého stresu," uzavírá zoo.

Ostatní lachtany se přes jejich "výlet" po Vltavě podařilo zachránit a v sobotu 30. srpna 2002, kdy byl napuštěn i venkovní bazén, mohli čtyři lachtani konečně ven.

Osud slona Kadíry, Lentilky i šelem, které se nepodařilo zachránit, se dostal na titulní stránky většiny médií a mezi lidmi vzbudil velkou vlnu nevole – všichni chtěli vědět, zda se zvířata skutečně nedala zachránit.
"Vím, že utracení nebo utopení zvířat v zoo je pro veřejnost obrovské trauma. Vzhledem k tomu, že u tragédie byli pouze pracovníci zoo, vyvolává vše spoustu dohadů, že se můžeme vymlouvat, lhát, jenom abychom se zbavili odpovědnosti a nečistého svědomí," napsal krátce po emotivních článcích tehdejší ředitel zoo Petr Fejk s tím, že nebylo v praxi kolabujících telefonů, výpadků proudu a záchraně zvířat možné zajistit takovou komunikaci s médii, aby k veřejnosti neunikaly spekulace a dohady.

"Přes 100 lidí v zahradě zachránilo během několikahodinové evakuace přes tisíc zvířat. U velkých šelem, u goril, u slonic, u lachtanů … šlo vysloveně o "kejhák". Nikdo si nedovede představit, co obnáší transport čtyř uspaných goril volně vedle vás ležících na nafukovacích člunech," pokračoval tehdy Fejk.

Povodeň v srpnu 2002 byla největší tragédií v dějinách pražské zoo, kromě správní budovy byly zaplaveny všechny objekty ve spodní části areálu. "Velká voda způsobila škody ve výši 250 milionů korun. Osudy některých zvířat bojujících o život sledovala celá země. Následkem povodně uhynulo celkem 134 zvířat," píše se na stránkách pražského magistrátu.

Zoologické zahradě se krátce po povodni přihlásily stovky dobrovolníků, díky kterým bylo možné zahradu otevřít ani ne měsíc po katastrofě. Soukromí dárci i řada osobností a obchodníků na obnovu zoo po povodni přispěli celkovou částkou 24,4 milionu korun. Záplavy navíc v zahradě iniciovaly stavbu nových pavilonů – nový sloninec ve vyšší části areálu je těsně před úplným dokončením.

Tématické zařazení:

 » Zvířata  

 » Zajímavosti