BBC: Dovolená v Egyptě s ruským koloritem

Cestování

zdroj: hotelcalculator.com

ŠARM AŠ-ŠAJCH | Halou čtyřhvězdičkového hotelu v egyptském letovisku Šarm aš-Šajch se najednou rozléhá v ruštině "Uhni!" a dvanáctiletý kluk prolétá kolem tak rychle, že sotva stihnu uskočit. V ráji "all...

inclusive" se ruština jeví "jazykem mezinárodního porozumění", jak se říkalo za sovětských časů, píše se na serveru ruské redakce BBC.
    Jiné "pozdravy z minulosti" jsou méně příjemné, než hrdinové mého dětství, krokodýl Geňa a plyšák Čeburaška, jichž jsou na Sinaji plné obchody pro mračna ruských turistů.
    Ráno na pláži. Dva muži se procházejí a láteří na korupci. Soudě podle hovoru, jeden ještě nedávno pracoval u státní inspekce: "Vydělával jsem až milion ročně... Ale představ si, jak se měli ti nahoře!"
    Pár kroků od lehátka hraje partička karty. "Zbývá jen pět minut!" hlaholí karbaník, jehož krk a zápěstí zdobí masivní zlaté řetězy jako za dob "divokého kapitalismu" - a vskutku za pár minut v plážovém baru začínají nalévat tvrdý alkohol.
    Oběd se podává v hotelové restauraci v podobě švédského stolu: žena se širokými boky si razí cestu jak křižník s horou jídla na talířích v obou rukou a za ní kráčí další s výrazem "Kliď se z cesty!" v tváři. Ani nemusejí otevřít pusu, aby bylo jasné, jakým jazykem mluví.
    Trpět hlady nemohou. Vždyť byli s to zaplatit za týdenní pobyt 600 dolarů každý. Mnozí jsou příliš mladí, aby si mohli pamatovat fronty a nedostatky sovětských dob. Sotva někdo zažil válku, jako můj táta, který se nikdy necítil dobře, pokud doma neměl zásobu soli na pár týdnů. Asi "gen přežití", velící zásobit se vším v dohledu, přešel do krve novým generacím.
    "To je vše, nic víc není!" jízlivě rusky hlásí egyptský kuchař, když na mne konečně došla řada ve frontě na pečené maso. "Mohu mluvit s manažerem?" ptám se angličtinou bez ruského přízvuku.
    Kuchař zcepeněl a maso upekl manažer. "Chceme, aby se tu turisté cítili dobře," ujišťoval a šeptem dodával: "Viděli jste tu ruskou tlupu? Jsou jak sarančata. U dveří jsou ještě dřív, než se otevře, aby byli první u rozdávání. Přežerou se a jídlo si odnášejí v igelitkách na pokoj. Vždy mají málo!"
    Následuje několik hororových historek: že se jedna Ruska v šest ráno domáhala vodky a pak dlouho zvracela; že nože a vidličky se musí dokupovat skoro každý týden, protože je kradou "jako suvenýry", že výrazy "promiňte" a "děkuji" skoro nepoužívají a že personál má Rusů plné zuby. "Myslí si, že si zaslouží zvláštní zacházení, ale v recepci dostanou na zápěstí rudé náramky. Ještěže nechápou proč," dodal manažer.
    Náramky fungují jako vstupenka do barů a restaurací. Barvy slouží k rozpoznání hostů: stříbrné jsou pro Brity, modré pro Italy a rudé pro Rusy. V hotelu mají Britové a Italové své kluby, nositelé rudých náramků se musí spokojit s "internacionálním" klubem pro všechny.
    "Rusové si na rudé náramky často stěžují, někteří je sundávají. Ale problém není v barvě," tvrdí mladá číšnice, schopná domluvit se nejen anglicky, ale i rusky, polsky a italsky. "Máme mít rády všechny hosty, ale jak se mi mohou líbit lidé, kteří se nikdy neusmívají, nikdy se nezeptají, jak vede, ale číšníka odstrčí z cesty, jako by nebyl člověk?"
    Jednou do klubu "jen pro Brity" vstoupil mladý ruský pár. Britové na ně hleděli se zdvořilými úsměvy, ale v ovzduší cosi viselo. "Nezvaní hosté" po chvilce přešlapování odešli.
    "Taková segregace je tu jediná chyba. Proč nás ponižují?" stěžovala si slečna partnerovi, který přikyvoval, hluboce rozčarován. Nehledě na čtvrt století od pádu železné opony pocítili, že svět je neakceptuje.
    Ušli veliký kus cesty od dob, kdy sovětští turisté směli cestovat jen ve skupinách, se souhlasem a pod dohledem úřadů, s "výjezdní doložkou" opravňující k utrácení vlastních peněz. Teď v luxusním egyptském hotelu byly jak rodiny s dětmi, tak mládež. I docela hodně seniorů, kteří cestovali na vlastní pěst. To pro sovětské generace bývalo nemyslitelné. Kdo ale tehdy mohl snít o zimní dovolené u moře? Teď mají Rusové peníze a myslí si, že si mohou dopřát vše.
    Pláž. Dva Rusové se přidávají k manželkám, zjevně po dlouhém putování po barech. "Koukej, co jsem ti přinesl," říká jeden a vytahuje z tašky láhev martini. "Kde's to vzal?" radostně zavýská žena.
    Vedle začíná cvičení jógy. Cvičí ti ze Západu. Ti z Východu přihlížejí, pak se přidávají Rusky a nakonec i jeden Rus, zatímco druhý nadšeně fotografuje partnerku v poloze "pes čumákem dole".
    "Život se povedl!" hrdě opakuje.