Kulatý stůl Metropolu: Zdravotnictví potřebuje vícezdrojové financování - Finance - REGIONÁLNÍ NOVINY

7SEVEN

Finance

Kulatý stůl Metropolu: Zdravotnictví potřebuje vícezdrojové financování

zdroj: Metropol

Ústí nad Labem | Ve čtvrtek 2. února se konal letošní první Kulatý stůl Metropolu. Hlavním tématem bylo odměňování pracovníků v nemocnicích, proto kolem něj usedli Ing. Petr Fiala, generální ředitel Krajské...

 

zdravotní, a. s. (KZ), nevětšího poskytovatele zdravotní péče v Ústeckém kraji, MUDr. Jiří Štverák, MBA z Městské nemocnice Litoměřice, Mgr. Petr Dubravec, člen představenstva a ředitel Lužické nemocnice a polikliniky v Rumburku, MUDr. Jan Schraml, Ph.D., předseda okresního sdružení ČLK v Ústí nad Labem, Mgr. Anna-Marie Malá, hlavní sestra Nemocnice Chomutov a MUDr. Barbora Pakostová, stipendistka z Kardiologické kliniky Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem. Odbory zastupovala Ing. Ivana Břeňková, místopředsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČMKOS. Redakci reprezentovali Ing. Jiří Morštadt, ředitel vydavatelství, Ladislava Richterová, šéfredaktorka a její zástupce Tomáš Prchal.
 
V českých nemocnicích chybí lékaři a sestry. Mezi nejdůležitější kritérium při rozhodování zda zůstat nebo odejít patří mzdové podmínky, ale nejen ty. Jak je to v Ústeckém kraji? 


Petr Fiala: Situaci bych komentoval v retrospektivě tří let, kdy nové představenstvo KZ  přistoupilo zcela vážně k sociálnímu dialogu za dohledu odborových organizací v naší společnosti. Přesto, že nebylo vázáno, představenstvo vždy reflektovalo to, co bylo vyhlášeno na celostátní úrovni a platilo povinně pro státem řízené fakultní nemocnice. Pro předloňský rok to byl u tarifních mezd nárůst o 5 %, loni o dalších 5 % a letos o 10 % s tím, že v KZ bylo toto navýšení provedeno u všech zaměstnanců společnosti, zatímco v jiných nemocnicích se to týkalo jen lékařů či sester. KZ má v pěti nemocnicích 6,8 tisíce zaměstnanců. 
Konkurence je v tomto regionu zřejmá, jsme blízko hranic, tedy německých zdravotnických zařízení, ale i Prahy, a to je pro lékaře i sestry, s ohledem na jejich profesní růst a seberealizaci, lákavé. Přitom podle srovnání odborného tisku mají lékaři, jako jsou primáři a lékaři s největšími atestacemi v KZ, špičkové odměny ve srovnání s republikou. Ale srovnání s Německem, pokud jde o mzdy, je samozřejmě úplně jinde. Výhodou jsou v naší společnosti společné náklady a obecně lze konstatovat, že tam, kde jsou osobní náklady u nemocnice nižší než 51 % veškerých nákladů, nárůsty mezd v úhradové vyhlášce lze pokrýt jednodušeji. Nejde ale jen o nárůst tarifních platů, ale také o nárůst minimální mzdy, či příplatky za práci ve ztíženém prostředí, od založení KZ, a to je letos 10 let, reflektujeme v kolektivní smlouvě také časové a kvalifikační postupy. 
 
Petr Dubravec:  Jsme na tom podobně jako KZ, co se týká personálu, protože toho není nikdy dost, stejně jako peněz na mzdy. My jsme měli nadstandardní platy u lékařů, a to až o několik desítek procent oproti jiným nemocnicím, už v minulých letech s ohledem na lokalitu blízkou Německu. Navíc je k nám daleko ze všech stran, takže dostat do naší nemocnice zdravotnický personál je to o složitější. Tím se ale rozevřely platové nůžky mezi lékaři a sestrami, takže jsme byli nuceni přidat zdravotnickému personálu už loni na jaře a na podzim také některým oddělením. Letošní navýšení jsme udělali v rozmezí 4 % všem zaměstnancům, a pokud to přepočítám na peníze, bude nás to stát o více než tři miliony korun více, než dostaneme od zdravotních pojišťoven. Chybějící peníze jdou samozřejmě z našich vlastních prostředků.
 
Jiří Štverák: Jsme příspěvkovou organizací města, kde se řídíme zákonem o platu. Desetiprocentní navýšení tabulkových platů se týkalo všech zdravotnických pracovníků. Pouze v roce 2016 došlo k nesprávné interpretaci platného předpisu, kdy nedostali přidáno v lednu 2016 na základním platu administrativní pracovníci, proto dostali odměny jako "kompenzaci", nicméně následující měsíc došlo k narovnání. Nyní, když si chodí pro platové výměry, mohu s nadsázkou říci, že nikdy za dvacet let jsem neviděl šťastnější obličeje. V rozpočtu nemocnice, kde je obrat asi 600 milionů korun, činí platy 63 procent, což je velké číslo. V úhradové vyhlášce od zdravotních pojišťoven pro letošní rok jde o navýšení kolem 10 milionů korun, což budeme muset řešit.  
 
Ivana Břeňková: Úhradová vyhláška se vydává na konci října, odbory před jejím zpracováním tvrdě vyjednávají s Ministerstvem zdravotnictví ČR, zdravotními pojišťovnami a resortem financí. Původní požadavek a vyčíslená potřeba byla  přidat všem zaměstnancům ve zdravotnictví byla o 30 procent. To bylo z důvodu finanční náročnosti nepřijato ostatními stranami. Poté došlo k  dohodě, tedy třikrát 10 procent s tím, že první rok je 2017. V sepsaném memorandu mezi Ministerstvem zdravotnictví ČR a Asociací krajů ČR bylo  uvedeno, že zvýšení základních mezd a platových tarifů  o 10%  se týká zdravotnických pracovníků. Odbory ihned reagovaly s požadavkem, aby se to upravilo podle dohod a týkalo se všech zaměstnanců ve zdravotnictví. Nařízení vlády přitom zvyšuje platové tarify všem zaměstnancům. V důvodové zprávě k úhradové vyhlášce je uvedeno, že se týká pracovníků ve zdravotnictví, tedy všech zaměstnanců. Musím také poděkovat Krajské zdravotní a.s. za dodatek ke kolektivní smlouvě o navýšení základních mezd o 10 procent již v prosinci. Ale třeba členové Asociace českých a moravských nemocnic sdělili, že na takové navýšení pro příští rok nebudou mít finance kryté úhradovou vyhláškou, případně budou muset vyvolat jednání se zdravotními pojišťovnami. Zatím jsme konkrétní podklady pro jednání se zdravotními pojišťovnami neobdrželi.
 
Petr Dubravec: Struktura zdravotnických zařízení je různorodá, my jsme například akciová společnost, a ještě vlastněná obcí. Naše mzdové náklady tvoří 70 procent rozpočtu, což je za hranicí rozvoje a možného fungování organizace. Město s 11 tisíci obyvateli dnes již dotuje provoz nemocnice ze svého rozpočtu, a musí tak krátit své kapitálové výdaje na svůj rozvoj.
 
Ivana Břeňková: Pokud jde o Ústecký kraj a KZ, spolupráce s odbory je zde dlouhodobě na velmi dobré úrovni. V akciových společnostech je přitom průměrný výdělek zhruba o pět tisíc korun nižší, než v příspěvkových organizacích. 
 
Jan Schraml: Když se ptám ředitelů, kdo rozhoduje o platech zdravotníků, říkají, že oni. Já nadneseně ale tvrdím, že to není místní ředitel ani hejtman, ale ředitel nemocnice za hranicemi, tedy v Německu. Náš region je nucen k tomu, aby udržel lékařskou péči na patřičné úrovni vynakládat podstatně větší finanční prostředky díky konkurenčnímu prostředí v Německu. Připomíná mi slogan z 90. let, podle kterého „zde působí neviditelná ruka trhu“. ČLK musí dbát hlavně na udržení odborné kvality péče. Uvolnění jednoho místa, na kterémkoliv oddělení v Pirně, způsobí platovou revoluci na několika přilehlých odděleních v sousedních nemocnicích v ČR. Mnohdy je jednodušší získat lékaře v Praze, než aby nový lékař přišel například do Rumburku. Personální krize ve zdravotnictví jde napříč celou Evropou – němečtí lékaři a zdravotníci odcházejí do Anglie, Angličané zase do Kanady, Kanaďané do USA – to se zde také odráží. Lidé v tomto regionu nemají takové „kořeny“ jako jinde v republice a proto, pokud dostanou lukrativní nabídku ze zahraničí, snadno odcházejí. Ani nynější desetiprocentní navýšení platu v tomto konkurenčním prostředí nestačí ke stabilizaci personálu. Kromě platu ale rozhodují o personální situaci i odborné podmínky k práci a životní prostředí, kde má tento region, díky minulosti, velké rezervy oproti jiným krajům.
 
Petr Dubravec: Pokud jde o zdravotnický personál, ve Šluknovském výběžku máme ještě smůlu, že je zde několik organizací buď zřizovaných městem Praha, nebo státem, a ti si k nám sahají pro personál jako do zásobníku. 
 
Jan Schraml: Potvrzuje se, že tento tlak navyšuje mzdové náklady ve srovnání s tím, kolik si je nemocnice schopná ze svých zdrojů vydělat. Budeme tedy doufat, že vláda bude navyšovat platbu za pojištěnce i ve vztahu k úhradové vyhlášce a promítne se to do příjmu lékařů. Tento kraj je prostě v rámci České republiky velmi specifický. I když nabídneme lepší podmínky lékařům, kteří pracují v Praze, tady u nás v kraji, nepřetáhneme je sem.
 
Anna-Marie Malá:  Souhlasím s tím, že i pro střední zdravotnický personál je důležité prostředí, ve kterém se pohybujeme, kromě platu je pro nás odborný růst také důležitý. Samozřejmě, čím je nemocnice blíž u hranic, nemá problémy jen s odchody lékařů, ale také středního zdravotnického personálu. Jde ale i o nabídky ostatních nemocnic mimo KZ, konkurenční prostřední funguje i v rámci ČR. Proto neustále přemýšlíme, jak nalákat nové zaměstnance, o různých benefitech.

Petr Fiala: KZ založila svůj nadační fond a byli jsme mezi prvními v republice, kteří ho začali využívat k propracovanému stipendijnímu programu. Nyní můžeme uspokojit zájemce ve čtvrtých až šestých ročnících lékařských fakult, u oboru všeobecná sestra jde o druhý a vyšší ročník, týká se to také středních zdravotních škol, které objíždíme a seznamujeme je s naší nabízenou podporou. Vypisujeme také podporu pro studenty v oboru radiologie, fyzioterapie, a zdravotnický záchranář. Kupodivu farmaceutů letos máme dostatek. Nabízíme rovněž stabilizační příspěvky, realitou je ale soupeření o zdravotníky, kdy třeba okolní kraje vypíší 300 tisíc korun náborového příspěvku a naše příspěvky i přeplatí. Problém je ale i v tom, že sice můžeme vyplatit stabilizační příspěvek, ale co pak řeknou ti, kteří už tam nějakou dobu pracují? KZ ale hledá i další formy motivace. Poslední tři roky má - nad rámec ujednaných kolektivních a mzdových smluv, vyhlášen motivační program pro jednotlivá oddělení, kam jsme předloni investovali 40 milionů korun, loni přes 30 milionů korun. Řada benefitů ale dnes již začíná být standardem. Mezi běžné již patří příspěvky na dovolené, vzdělávání, více dní volna…V nefinanční rovině je třeba Masarykova nemocnice s osmi klinikami lákává pro růst profesní kariéry. I ostatní nemocnice Krajské zdravotní nabízejí práci na zajímavých pracovištích.
 
Barbora Pakostová: O tom, že existuje nadační fond a stipendium KZ, a. s., jsem se dozvěděla s kolegy již na škole, podrobnosti z webu, a to již ve druhém ročníku v roce 2012. Z mé strany to byly důvody čistě pragmatické, do Ústeckého kraje jsem se stejně chtěla vrátit a peníze jsem uvítala. Během studia to znamenalo ulehčení, protože člověk mohl volný čas využít i jinak než brigádami a sháněním peněz na studium. I díky tomu se mi podařilo absolvovat s červeným diplomem. Je to poměrně efektivní způsob, jak do kraje mladé lékaře nalákat a zároveň je tady udržet. Navíc, pokud by se z tohoto příspěvku chtěl člověk časem vyvléknout, není to úplně jednoduché, pokud to za něj jiný zaměstnavatel nezaplatil. Protože do 30 dní vrátit celou sumu není příliš reálné. Z mého ročníku to využilo asi pět studentů z 1. lékařské fakulty. Pokud by se kolegové chtěli do kraje vrátit, stipendium bych jim doporučila.
Samozřejmě skok z teorie do praxe je obrovský, ale spokojená na svém pracovišti určitě jsem.     
 
Petr Fiala: Ve druhé polovině minulého volebního období zřídil Ústecký kraj stipendium pro studenty lékařských fakult pro území celého kraje. Jak dlouho lékař pobírá tento příspěvek, tolik let je pak vázán ve zdravotnickém zařízení. Jde o 50 tisíc korun ročně, KZ nabízí 70 tisíc korun ročně, což je v součtu určitě zajímavá nabídka pro každého studenta. 
 
Jan Schraml: Je nutno si ale uvědomit, že stipendijní programy, stejně jako v Ústeckém kraji jsou k dispozici i v ostatních krajích republiky, a na tomto trhu práce je veliká konkurence, která již začíná během studia. Pro malé nemocnice to ale znamená za určitých okolností zdražení práce pracovníka na trhu práce. V Německu jsou za ty roky jasně nalinkovány fungující systémy. Zde se neustále něco mění, viz naše studijní a vzdělávací programy jak pro sestry, tak pro lékaře. V Německu mají celkově přijatelnější pracovní podmínky, třeba čeští lékaři sloužící v nemocnici v Pirně mají umožněno místo výkonu příslužby ve svém bydlišti např. v Ústí nad Labem (60km), naopak český lékař v Čechách ale musí mít dvacetiminutovou dostupnost na své pracoviště, a takové biče nad hlavou, které v Německu nejsou. Nejen lékaři tam mají mnohem pohodlnější práci, toto se i týká sesterského personálu. To pak vede k jejich odchodu do Německa. Tato země nás ale „nevykrádá“ jen po personální stránce, ale začali nám už přetahovat i pacienty. Německá klinika Weiden má webové stránky, kde nabízí péči pro české pacienty ošetřované českým personálem a hrazenou v rámci běžné zdravotní péče v ČR v německých standardech atd. Inzerují jen péči, kterou mohou snadno a levně poskytnout, a na čem můžou vydělat. Jde o byznys. Na nás je tedy udržet vysokou odbornou úroveň i zdravotnictví v nejlepším chodu. My sice operujeme pacienty ze zahraničí, ale abychom sem přetáhli německý personál k německé klientele, v tom nám brání ekonomické důvody. 
 
Jiří Štverák: Kdybychom léčili německé občany, nejsem si pak jistý reakcí českých zdravotních pojišťoven. 
 
Petr Dubravec: Pokud jde o stipendisty, ty u nás nemáme, poskytujeme akutní péči a pro mladého lékaře to není úplně ideální. Což ale neznamená, že u nás nejsou žádní mladí lékaři. Máme na interním pracovišti  akreditovaná tři rezidenční místa pro vzdělávání lékařů. Vzhledem k ekonomické situaci našeho zařízení máme velmi omezené prostředky na podporu mladých lékařů. Snažíme se v omezené míře vychovávat mladý personál sami, například jsme přijali dvě gymnazistky, které se dále vzdělávají jako laborantky. Máme to ztížené i tím, že kolem nás jsou nemocnice v Liberci či České Lípě, které poskytují náborové příspěvky, což my si dovolit nemůžeme.
 
Jiří Štverák:  I když jsme blízko Prahy, úbytek mladých zdravotníků neevidujeme. Lékaře se samozřejmě snažíme získávat, kde je to možné. Pořádáme také asi pět let nábory na středních školách, abychom měli přehled, kolik potenciálních posil můžeme získat. Nejvíce lékařů od nás odešlo do zahraničí v letech 2009-10, i když možnost seberealizace zde měli obrovskou. Jeden z nich, který pracuje v Německu, dnes říká, peněz mám dost, ale léčím tam jen bolavá záda.
 
Jan Schraml: Ti, co chtějí dělat medicínu a preferují odbornou stránku, volí kvůli odbornému růstu a velkému potenciálu ústeckou Masarykovu nemocnici. Pak je zde skupina lékařů, která na toto rezignuje a volí pohodlnost rutinního zaměstnání za výborné peněžní podmínky s vyhlídkou skvělého důchodu a odborně se tolik nerozvíjejí, když jdou dělat „pásovou rutinu“ do Německa.
 
Jiří Štverák: Kromě finanční stránky, jak lékaře ohodnotit, musíme myslet i na to, aby jejich děti měly možnost volby dobré školy, kulturního a sportovního vyžití. Chybí nám také vedoucí pracovníci, primáři.
 
Anna-Marie Malá: Desetiprocentní navýšení mezd u středního zdravotnického personálu je vnímáno velmi pozitivně, ovšem není všelékem. Ruku v ruce jde i pracovní prostředí a odborné podmínky k práci.  I v Chomutově nabízíme možnost odborného růstu, třeba v Masarykově nemocnici. A pokud nemůžeme uspokojit žadatele o práci na modalitách, které v Nemocnici Chomutov chybí, nabízíme ostatní nemocnice v rámci KZ , a.s.,  kde je mají, třeba pokud jde o fyzioterapeuty,  kardiologii, či magnetickou rezonanci. V tomto směru spolupracují hlavní sestry všech nemocnic KZ, a.s.
 
Petr Fiala: Peníze, byt či další benefity nejsou někdy dostatečné, a možná proto nejen někteří lékaři hledají zaměstnání jinde s menším objemem měsíčně odpracovaných hodin. Problém je tedy nejen zaměstnance zaplatit, ale jejich stavy doplnit, aby nemuselo být zajišťování provozu nemocnic za cenu obrovského množství přesčasové práce. Jde to na úkor rodin a vznikají z toho další problémy. Jsou ale i zaměstnanci, kteří pomáhají v jiných zdravotnických zařízeních v rámci s tzv. souběhů, aby mohla menší zdravotnická zařízení vůbec existovat. 
 
Jiří Štverák: Skutečně, ti lidé pracují tolik, že nemají čas ty vydělané peníze někdy ani utratit.
 
Barbora Pakostová: Především starší generace lékařů byla ochotná vzít si více úvazků, pracovat více hodin, dnes mladí lékaři k tomu tak svolní nejsou, preferují spíše lepší peníze za normální počet odpracovaných hodin, než to dohánět uměle. Ochota obětovat osobní či rodinný život za dva tři úvazky už dnes taková není. 
 
Ivana Břeňková:  Není to jen otázka mladých lékařů, ale všeobecný jev. Mladí lidé prostě dnes již ochotní pracovat od rána do večera a sebeobětovat se nejsou, chtějí se realizovat i jinak a využívat jiné možnosti.
 
Anna-Marie Malá: U středního zdravotnického personálu se snažíme vedlejší pracovní poměry mimo naší nemocnici nabízet hlavně v rámci ostatních nemocnic KZ, ať už z Chomutova do Mostu, a ne třeba do Ostrova nad Ohří.
 
Petr Dubravec:  Pokud by nemocnice nepovolila lékařům souběhy, mohla by třeba být ohrožena činnost záchranky. Riziko pak nastává ve chvíli, kdy po službě na záchrance má jít unavený lékař operovat na sál. 
 
Ivana Břeňková: Nedostatek personálu je celoevropským, a dá se říci celosvětovým problémem. Není to tedy jen problém České republiky. Třeba systém vzdělávání sester pro výkon povolání se nelíbí, mladé spíše odrazuje od nástupu do nemocnic.  
 
Jan Schraml: Vzdělávací systém je v posledních dvaceti letech nevyrovnaný ve vztahu ke zdravotnictví na všech úrovních. V Německu nemá běžná sestra maturitu a rutinní práce tam na každém oddělení dělají mladí lékaři, kteří dělají odběry, rozdávají medikace… To si u nás nelze představit, v ČR je práce sester na vysoké odborné úrovni. I u lékařů nyní zjišťujeme, že původní systém se dvěma atestacemi měl něco do sebe. Zdravotnictví v Česku je v globále na vysoké profesionální úrovni, kterou nikde v západní Evropě hned tak každý nedostane. Dostupnost zdravotní péče mimo běžnou pracovní dobu je zde obrovská, v Evropě je to ale omezenější.
 
Petr Fiala: Pokud je zde trvalá poptávka po širokém spektru zdravotní péče, je na ni nutné získat více prostředků z veřejných zdrojů, z veřejného zdravotního pojištění. Souhlasím také s odbory snažit se o nárůsty ohodnocení práce ve zdravotnictví, i když na druhou stranu jsou jen určité možnosti rozpočtů zdravotnických zařízení. Další oblastí jsou investice nejen do personálu, ale také do samotných zdravotnických zařízení, vybavení, prostředí, techniky. I to je určitý stabilizační faktor pro začínající mediky. A jestliže má být vícezdrojové financování, je nutné zajistit financování nejen ze systému veřejného zdravotního pojištění, ze strany vlády, krajů, ale i měst, kde je to ale již problém s jejich rozpočty. Podstatné ale je, že úhrady ze systému veřejného zdravotního pojištění nestačí na reprodukci majetku nemocnic a vláda to potvrdila. 
 
Jiří Štverák: Kdybych nepovolil některým zaměstnancům dělat v jiných zdravotnických zařízeních, odešli by. Pomáhají proto důchodci, ženy na mateřské, když někdo chce odejít, nabízíme jiné uplatnění, jen aby zůstali. Lidí je ale ve zdravotnictví tak málo, že dnes mají všechna zdravotnická zařízení problémy, ať menší či větší. A jenom pouhé nalévání peněz do systému nepomůže, rozhodující je systém vzdělávání. 
 
Ivana Břeňková: Je také otázka, jak zvýšit atraktivitu povolání pro mladé lidi, ale i pro stávající zaměstnance, aby pracovali v bezpečném prostředí. 
 
Jan Schraml: Zdravotnictví nelze vytrhávat z kontextu celé země, protože problém nedostatku zaměstnanců je napříč celou republikou ve všech profesích. Třeba v USA vedoucí silou lékařského stavu nejsou původní bílí Američané, ale na nejvýkonnějších místech jsou to lidé, kteří přišli z Pákistánu, nebo Korejci, Indové, kteří jsou ochotni se obětovat pro  práci. Proto k nám přichází hodně lékařů i středního zdravotnického personálu z Ukrajiny, Slovenska a dalších zemí. Je to ale běh na dlouhou trať. 
 
Petr Fiala:  Rád bych poděkoval za uspořádání tohoto kulatého stolu vydavatelství METROPOL, které působí nejen na území Ústeckého kraje, ale i v dalších regionech včetně Prahy a středních Čech, ať už v tištěné či internetové podobě. Na závěr chci říci, že podporujeme snahu o růst finančního ohodnocení ve zdravotnictví a investice do samotných zdravotnických zařízení. 
 
Jiří Morštadt:  Byla to výborná diskuse, plodně strávený čas, který jste věnovali tomuto tématu. Noviny METROPOL se budou snažit objektivně informovat o všech problémech ve zdravotnictví. Často se setkáváme s tím, že pacienti jsou mylně informováni třeba o objednacích lhůtách, protože neznají tu problematiku – a to je právě naše úloha, aby lidé pochopili složitost procesů ve zdravotnictví, nasazení lékařů či sester. Už proto, že noviny METROPOL si ročně přečte 1,3 milionu lidí a právě ta harmonie pacienta s lékařem může přispět k tomu, aby proces uzdravení byl efektivní.

Zdroj: redakce Metropolu

Tématické zařazení:

 » Aktuality  

 » Zdraví  » Zdraví  

 » Finance  

 » Kulatý stůl  

 » Kraje  » Ústecký