Jiří Krampol: Moje generace zažila krásný život v blbé době

Zajímavosti

Praha I Jiří Krampol je oslavil letos 81. narozeniny, přesto je pořád aktivní a věnuje se mnoha věcem v rámci herecké i moderátorské profese. I přes zdravotní problémy své ženy Hanky se snaží fungovat a stále být v pohybu. Svěřil se s tím, jaký má názor na současnou kulturu, politiku, ale také třeba na kosmetické či plastické zákroky nejen u žen, ale i u mužů.

Jiří, jak se máte momentálně a co vás nejvíc zaměstnává?

Dá se říct, že s ohledem na svůj věk a stav se mám dobře. Nenudím se, pořád jsem v pohybu. Jinak to ani nejde.

Co teď děláte, co vás zaměstnává nejvíce?

Hraju v Divadle Semafor, dvě představení, mám svůj zájezdový pořad, pak jezdíme s kolegy pořad Stáří je stav mysli, který je pro pro seniory. A co mě hodně baví je Humoriáda, kterou dělá Český rozhlas a vyjíždíme po krajích.

Takže to máte pestré. A co se televize nebo filmu týče?

Jsou dva filmy, které bych měl dělat. Jeden snad po Novém roce s Tomášem Magnuskem. Původně tu zásadnější roli měl dělat Karel Gott, ale pak to dostal Pepa Laufer a já tam mám hrát taky moc hezkou roli. No a pak další film, o tom bych ještě nerad mluvil, protože se shánějí peníze. Bez nich to nejde….

Vy jste humorista, bavič. Nemrzí vás, že třeba televize netočí a nevysílají zábavné pořady jako dřív?

To víte, že mrzí a hodně. Hlavně to, že i když se dneska o něco i pokusí, vždycky to skončí fiaskem. Oni si všichni myslí, že dělat srandu je legrace, a ona není. Bez zkoušení, bez toho, aby to bylo dobře napsané, zrežírované, to prostě nejde. Podívejte se na ty skvostný pořady, jako byly: Možná přijde i kouzelník, Zajíc v pytli nebo Televarieté s Bohdalovou a Dvořákem. To byla radost, ale taky kus práce. To už dneska nikdo neví, co to je. Je to škoda, protože tohle by diváci chtěli, ale… Nějak se nikomu nechce. Takže lidi chodí do kulturáků, divadel na nějaké besedy, talk show, které dělám já i řada dalších kolegů. Lidi se chtějí bavit, nechtějí řešit nesmysly.

Takže něco legračního chystáte?

Před časem vyšla moje knížka, která mapuje moji profesi, zájezdy, historky, zážitky. Je tam i spousta fotek. Do budoucna bychom rádi udělali knížku postavenou na židovských anekdotách, které jsou věčné – něco jako vypráví Jiří Krampol a Arnošt Lustig. Naštěstí to všechno s Arnoštem je natočené. A pak bych chtěl vydat takové ty moje herecké písničky, které jsem udělal. Na výběr je jich asi šedesát, tak se to nějak vyselektuje….

Ač jste v pokročilejším věku, pořád vypadáte dobře. Jak se udržujete v kondici?

Pořád musím být v pohybu. Starý člověk, když se přestane hýbat, zakrní. Pořád se musí hýbat. Snažím se o to. Hrával jsem hodně tenis, to teď nemůžu, mám špatné koleno. Sice chtějí operaci, ale tomu se bráním jako čert kříži. Je tu prý nějaká možnost léčby z krevní plasmy, je to americká věc, ale nevím, zda se to podaří. Toho zákroku – operace, se bojím. Třeba mi ale nic jiného nezbyde.

Bavili jsme se ale o tom, že vypadáte dobře. Jste proto, aby o sebe i lidé ve vyšším věku dbali, třeba podstupovali nějaké zkrášlovací zákroky?

Když je to v rozumné míře a tomu člověku to má pomoct, proč ne? Naopak jsem i zastáncem toho, aby to nepodstupovaly jen ženy, ale i muži. Vždyť pokud mi třeba padá oční víčko, nebo mám nějaký defekt, nebo příliš vrásek, proč s tím něco neudělat. Když mi vypadne nebo se ulomí zub, taky si ho jdu nechat opravit, vyměnit. Ten obličej nás herce, zpěváky, moderátory živí. Je to náš výrobní prostředek. Nikdo se nechce dívat na kolozubého chlapa nebo ženskou. A ženy, pokud to nepřehánějí, klidně ať se nechají vylepšit.

Co je ještě rozumné a co přehnané?

To by každý měl vidět sám. Snad má každý doma zrcadlo (smích). Přeci, když je nějaká hodně hubená ženská, až rachetická a nechá si udělat velké poprsí, tak to působí komicky až trapně. Nebo udělat velké rty, nebo vytáhnout obočí až za roh. To ne. Ale když je to s citem, efektní a opravdu jí to omladí nebo i chlapa, je to na místě.

Vy jste podstoupil také nějaké drobné zákroky, kde a proč?

No protože si říkám, že jsem sice starej, ale musím nějak vypadat. Seznámil jsem se na dovolené v Tunisku, kde jsme byli v rámci soustředění na letošního Muže roku s paní doktorkou Ivanou Němečkovou, která je majitelkou kliniky estetické medicíny Aurum clinic. Nejenom, že mi s manželkou Hankou, která tam měla problémy se zažíváním a skončila tam v nemocnici, velmi pomohla, starala se o ní a vše zařídila, ale ještě se o mě dobře stará po té estetické stránce a jsem za to moc rád.

A co jste podstoupil?

Jako každý herec mám za léta od líčidel a makeupu poničenou pleť. Takže si nechávám u paní doktorky Němečkové vylepšit a ozdravit pleť a další drobné zákroky. Jsem moc spokojený. Taky proto, že je to na takové kamarádské bázi a protože to přináší vlastně okamžité výsledky. Doporučuju to každému, kdo má třeba menší sebevědomí a chce si ho zvýšit a vypadat i v pokročilém věku dobře, aby se tomu nebránil. S rozumem a s citem, ale určitě nemusíme nikdo stárnout víc, než je zdrávo.

Co vás štve a co těší?

Těší mě, když máme hezké a úspěšné představení, když se lidi baví, smějou, tleskají. A co mě štve? Politika a takové ty neustálé řeči, že někdo někoho pořád někam zařazuje. Já například nepatřím k žádnému politikovi ani straně, a když řeknu svůj názor, nemusí mě za to přeci někdo napadat, pomlouvat. Každý má právo na to vyjádřit svůj názor svobodě. O tom je demokracie. Ale jinak mám ten život pořád rád.

Jak byste zhodnotil svůj dosavadní život?

Jednoduše: Jak řekl jednou krásně můj kolega Petr Nárožný: Moje generace prožila krásný život v blbé době. Tak pod to se klidně podepíšu i já…

Zdroj: Metropol /Foto: archiv Kinobox a Jaroslav Hauer