Smrt rakouského následníka trůnu v Sarajevu ukončila 19. století

Zajímavosti

zdroj: diepresse.com

Sarajevo | Mnoho historiků v nadsázce tvrdí, že teprve atentátem na následníka rakouského trůnu Františka Ferdinanda d'Este před 100 lety skončilo 19. století. Arcivévodova násilná smrt v bosenské metropoli...

Sarajevu 28. června 1914 se totiž stala záminkou pro rozpoutání válečného konfliktu, který jako první zasáhl prakticky celý svět. Jeho výsledkem byl vedle milionů mrtvých na frontách také vznik zcela nového rozložení sil na evropském kontinentě i ve světě.
    V onen osudný červnový den měl František Ferdinand ukončit návštěvu Bosny, kam jako vrchní inspektor rakouské branné moci přijel sledovat manévry. O půl desáté dorazil spolu s manželkou Žofií vlakem z lázní Ilidža (dnes sarajevské předměstí) do Sarajeva. Na nádraží přesedl do otevřeného zeleného automobilu značky Gräf und Stift a spolu s bosenským zemským vojenským velitelem Oskarem Potiorkem vyrazil na návštěvu radnice, kde arcivévodu měli přivítat zástupci místní správy.
    Po cestě čekalo sedm atentátníků, členů organizace Černá ruka, za níž stál plukovník srbského generálního štábu Dragutin Dimitrijević, známý jako Apis. František Ferdinand si nemohl pro návštěvu Sarajeva vybrat horší den. Je to totiž "Vidov dan" - jeden z nejvýznamnějších okamžiků srbské historie, den porážky od Turků na Kosově poli roku 1389. Znalci se proto obávali nepokojů a někteří dokonce mluvili o možnosti útoků - přesto ale trasu následníkovy cesty hlídalo jen 120 policistů.
    To atentátníky nemohlo odradit. První útok se ale nepovedl, granát, který hodil Nedeljko Čabrinović, skončil na složené střeše a František Ferdinand jej duchapřítomně shodil. Bomba vybuchla za vozem, poškodila další auto v koloně a zranila několik přihlížejících i členů arcivévodova doprovodu. František Ferdinand, kterému se nic nestalo, dorazil na radnici, kde se od něj starosta dočkal strohých slov: "Město zrádců, které vítá pumami", odpověděl mu na zdravici následník trůnu.
    Nakonec se rozhodl pokračovat v návštěvě, nejprve ale chtěl navštívit zraněné. Zmatky však způsobily, že arcivévodův řidič o změně nevěděl a pokračoval po původní trase. Kolona zastavila a následníkovo auto začalo couvat k odbočce k nemocnici. Dostalo se tak k dalšímu atentátníkovi, Gavrilu Principovi, který nezaváhal a dvakrát vystřelil. Přestože nebyl zkušený střelec, podařilo se mu zasáhnout Františka Ferdinanda i jeho manželku Žofii Chotkovou, pocházející ze starého českého rodu.
    Při Principovi stálo štěstí, dá-li se to tak nazvat. První kulka arcivévodu minula, odrazila se ale od kování vozu a zasáhla Žofiinu břišní aortu. Druhá trefila Františka Ferdinanda do krku, roztrhla tepnu a uvízla v páteři. Arcivévoda ještě zareagoval. "To nic není," stačil ještě říci svému doprovodu. Zranění ale byla smrtelná, první zemřela Žofie a několik minut po ní i následník trůnu.
    Oba atentátníci se neúspěšně pokusili o sebevraždu, cyankáli však neúčinkovalo a později se ocitli před soudem. Jako nezletilí byli odsouzeni na 20 let, ani jeden se ale konce trestu nedožil. Čabrinović zemřel v lednu 1916, Princip v dubnu 1918 - oba na tuberkulózu ve vojenském vězení v Terezíně. Konce války se nedočkal ani Apis, popravili jej sami Srbové v červnu 1917. Stal se obětí vnitropolitických sporů mezi následníkem trůnu Alexandrem a jeho odpůrci.
    V Sarajevu před sto lety zemřel muž, který původně na trůn vůbec nepomýšlel. Když se 18. prosince 1863 narodil, byl následníkem Rudolf, syn Františka Josefa I. Ten se ale v lednu 1889 z nešťastné lásky zastřelil a po smrti císařova mladšího bratra Karla Ludvíka přešlo následnictví na Františka Ferdinanda. U dvora nebyl právě oblíben, třeba kvůli nerovnému sňatku s (pouhou) hraběnkou Žofií Chotkovou. Jejich děti proto přišly o právo na následnictví trůnu.
    Arcivévodova smrt se stala záminkou pro rozpoutání války. Rakousko-Uhersko ji Srbsku vyhlásilo měsíc po atentátu, začátkem srpna se zapojily Rusko, Francie či Německo. Zabití Františka Ferdinanda ale nebylo jejím důvodem: v Evropě rostlo napětí už dlouho a sarajevský atentát vypuknutí konfliktu jen uspíšil. V důsledku války se rozpadla rakousko-uherská monarchie a nikdo se už nedozví, jestli by ji reformy, které František Ferdinand chystal, dokázaly zachránit.

Vizitky hlavních postav kolem atentátu na Františka Ferdinanda

Výběr důležitých postav kolem atentátu, který byl 28. června 1914 spáchán na následníka trůnu rakousko-uherské monarchie Františka Ferdinanda:

František Ferdinand d'Este (1863-1914) - Následník habsburského trůnu, jehož smrt se stala rozbuškou první světové války. Když se ve Štýrském Hradci narodil, nikdo v něm ale budoucího císaře neviděl a podle rodové tradice mu byla určena vojenská kariéra. Františka Josefa I. měl na trůnu nahradit jeho jediný syn Rudolf, ten se ale v lednu 1889 z nešťastné lásky zastřelil. Po smrti císařova mladšího bratra Karla Ludvíka pak přešlo následnictví v roce 1896 na Ludvíkova prvorozeného syna Františka Ferdinanda. Ten v mládí vedl bouřlivý život, vášnivě rád lovil a cestoval, v letech 1892 až 1893 dokonce podnikl cestu kolem světa. V roce 1900 se k nelibosti císaře oženil s "pouhou" hraběnkou Žofií Chotkovou, čímž ztratil nástupnické právo pro děti z tohoto manželství.

Žofie Chotková (1868-1914) - Manželka Františka Ferdinanda, sňatek s pouhou hraběnkou si arcivévoda prosadil přes nesouhlas svého císařského strýce. Žofie, která pocházela ze starobylého českého rodu, budoucího manžela poznala v polovině 90. let 19. století. František Ferdinand si svatbu s Žofií, kterou vroucně miloval, nenechal vymluvit, před uzavřením sňatku ale musel odpřísáhnout, že jde o svazek nerovný a případní potomci nebudou mít nárok na následnictví. V den skromné svatby, která se konala 1. července 1900 v Zákupech, pak císař povýšil hraběnku Žofii do knížecího stavu a udělil ji titul z Hohenbergu. Manželství bylo šťastné a harmonické - Žofie prý měla na cholerického arcivévodu uklidňující vliv - a vzešly z něj tři děti.

Gavrilo Princip (1894-1918) - Bývalý student původem ze srbské rodiny v Bosně. Od středoškolských let se zapojoval do politického života, usiloval o nezávislost Bosny, anektované roku 1908 Rakousko-Uherskem. Od roku 1912 žil v Srbsku a za balkánských válek se marně pokoušel vstoupit do armády. V roce 1914 se mu naskytla příležitost prokázat odvahu, když se dostal do skupinky mladíků, naverbovaných šéfem srbské vojenské tajné služby, aby spáchali atentát na Františka Ferdinanda. Právě Principovi se čin - spíše shodou náhod - podařil. Zadržen byl okamžitě po atentátu a jako neplnoletý dostal 20 let těžkého žaláře. Odpykával si je v terezínské Malé pevnosti, kde 28. dubna 1918 zemřel na komplikace spojené s tuberkulózou.

Dragutin Dimitrijević - Apis (1877-1917) - Vlivný šéf srbské vojenské tajné služby, iniciátor sarajevského atentátu. Do dějin se absolvent bělehradské vojenské akademie zapsal už v 26 letech, v červnu 1903 organizoval zavraždění krále Aleksandra Obrenoviče a pomohl tak nastolit na srbský trůn dynastii Karadjordjevičů. V roce 1911 založil tajnou důstojnickou organizaci Sjednocení nebo smrt (známější jako Černá ruka) a později přišel s myšlenkou na zabití rakouského následníka. Po vypuknutí první světové války nadále řídil vojenskou tajnou službu, jeho vliv ale budil stále větší odpor. V prosinci 116 byl Apis zatčen kvůli roli v údajném atentátu na prince Aleksandra Karadjordjeviče a v červnu 1917 byl popraven.

Oskar Potiorek (1853-1933) - Vojenský guvernér Bosny a Hercegoviny, odpovědný za návštěvu arcivévody. Právě Potiorek, který v Bosně vládl od roku 1911, byl původně cílem atentátu. Po ohlášení návštěvy Františka Ferdinanda se ale pozornost spiklenců obrátila k následníkovi. Rozsáhlé manévry, pořádané necitlivě kolem pro Srby velmi citlivého výročí bitvy na Kosově poli, přitom v Sarajevu nedoprovázela mimořádná opatření, o bezpečnost arcivévody se mělo postarat pouhých 250 vojáků. Po prvním neúspěšném útoku Potiorek navíc odmítl povolat posily nebo dát vyklidit město, což se stalo Františku Ferdinandovi. Oskar Potiorek se poté snažil arcivévodu pomstít jako velitel balkánské fronty za první světové války, po velkých neúspěších byl ale brzy odvolán.

Leopold Lojka (1885-1926) - Řidič automobilu, ve kterém byl arcivévoda zastřelen. Znojemského rodáka si v září 1909 díky jeho statečnosti během manévrů ve Valašském Meziříčí všiml hrabě František Harrach, který jej poté přijal do služby. Lojka (někdy psán Loyka) se stal Harrachovým řidičem a spolu s hrabětem se zúčastnil i bosenských manévrů v červnu 1914. A byl to právě Harrachův vůz Gräf und Stift, jenž do Sarajeva z Vídně přijel po vlastní ose, ve kterém osudného dne František Ferdinand jel. Po prvním útoku ale Lojka nedostal pokyny o změně trasy a musel proto v jednom místě zastavit a zacouvat. V tu chvíli se ocitl přímo před Principem, který nezaváhal. Lojka si do konce života pochybení vyčítal. Po válce podnikal jako hostinský ve Znojmě a v Brně, moc mu to ale nešlo. Zemřel v pouhých 40 letech.

Zdroj: ctk.cz

Tématické zařazení:

» Zajímavosti

» Aktuality

Diskuse k článku

Vložit nový příspěvek Sbalit příspěvky

Zatím nebyl uložen žádný příspěvek, buďte první.

Nejčtenější články v rubrice

Anketa

Souhlasíte s přijetím eura?

	Ano
		44.3%

	Ne
		27.4%

	Je mi to jedno
		14.3%

	Nemám k tomu dost informací
		14%

Politika

Zajímavosti

Krimi

	Vložit nový příspěvek
Jméno:
Pohlaví:	Muž, Žena
E-mail:	(Vyplňte pouze tehdy, jestliže chcete být informování o odpovědích na váš příspěvek)
Předmět:
Příspěvek:

Kontrola:	Do spodního pole opište z obrázku 5 znaků:

Smrt rakouského následníka trůnu v Sarajevu ukončila 19. století - Zajímavosti - REGIONÁLNÍ NOVINY

Zajímavosti