Za měsíc, po téměř 90 letech, se Brdy opět otevírají lidem

Středočeský

zdroj: archiv Metropolu

Praha | Při této příležitosti vychází výpravná kniha autorského kolektivu v čele s Václavem Cílkem
STŘEDNÍ BRDY – hory uprostřed Čech. „Snažili jsme se vytvořit knihu, ve které si děti mohou listovat a...

prohlížet obrázky a větší děti a dospělí číst,“ píší v úvodu autoři publikace Střední Brdy – hory uprostřed Čech. Soustředili se na jádro oblasti – Srdce Brd, které chápou jako nejvyšší plochý hřeben kolem Toku, Prahy a Třemšína. Ve svém díle popisují zejména bohatství a vývoj přírody. Významnou součástí knihy jsou ilustrace a rekonstrukce Renáty Fučíkové, které zde vědomě navazují na malířskou a mytickou
tradici díla Jaroslava Panušky a Jana Konůpka.

Václav Cílek, Pavel Mudra, Zdenka Sůvová a kol.: STŘEDNÍ BRDY – hory uprostřed Čech
Uprostřed hustě zalidněných středních Čech leží pohoří, které se podobá Šumavě. Posledních skoro sto let jej kromě vojáků a lesníků navštívilo jen pár lidí. Na jeho okrajích se zvedají tři bájné vrchy pokryté pravěkými pevnostmi
a možná i svatyněmi – Plešivec s mnoha nálezy bronzových pokladů, Žďár nad ložisky železných rud a zlatonosný Třemšín. Kraj, který je pod vládou železa, zlata i bronzu, se lesní opuštěností podobá dávnému keltskému Boiohemu. Je to kraj uhlířů, pytláků a dalších lidí a bytostí lesa. Na jaře zde rozkvétají louky plné modrých kosatců, na podzim se skály pokryté buky a duby barví do žluta
a suťová pole pokrývá rajská zahrada mechů a lišejníků. A přece je v těchto krásných skalnatinách a šedavých horizontech něco studeného a skoro nepřátelského – snad stíny bojovníků, dýmy milířů, strašidelné pověsti o lesních démonech či odlesk hornické a cvočkařské bídy.
Tato kniha pojednává o významu Středních Brd z pohledu skal, stromů i samotného člověka, který v těchto místech nikdy nedokázal založit trvalé sídlo. Les zde dosud vládne a určuje hudbu pramenů i šum podzemních vod. Střední Brdy se opět otevírají lidem a je třeba toho využít, protože čas se nikdy nevrací
a zde to platí dvojnásob.

Václav Cílek (* 11. května 1955) geolog, klimatolog, spisovatel a popularizátor vědy. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Karlovy univerzity, obor geologie ložisek. Přestože se ve své práci zabývá především změnami klimatu a prostředí, vývojem české krajiny a interakcemi mezi přírodou a civilizací, najdeme v jeho knihách přesahy směrem k literatuře, religionistice, filozofii, teologii, výtvarnému umění nebo hudbě všech žánrů. Za Krajiny vnitřní a vnější a Makom. Kniha míst byl vyznamenán cenou Toma Stopparda za rok 2004. V roce 2007 získal Cenu ministra životního prostředí „za výrazný přínos k popularizaci české vědy, zejména geologie a klimatologie“. V roce 2009 mu byla udělena cena VIZE 97 Nadace Dagmar a Václava Havlových za to, že „svým dílem významně rozšířil lidský obzor, poukázal na méně známé jevy a souvislosti, napomohl včlenit výsledky vědy do obecné kultury a prohloubil alternativy lidského pohledu na svět, kosmos a základní otázky bytí.“

Pavel Mudra je krajinným ekologem a fotografem. Působí v Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR.

Mgr. Zdeňka Sůvová (*1978) vystudovala zoologii na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Zabývá se archeozoologií a paleoekologií, a to v prostoru evropském i blízkovýchodním.