ŽENY, NEBOJTE SE ZASTÁVAT VYSOKÝ POST! I KDYŽ MÁTE MALÉ DÍTĚ

Speciály

Doprovodný obrázek

1. července 2010, 15.31 | Fakt, žena může mít malé dítě a zastávat vysoký pracovní post ve společnosti potvrzuje usměvavá mladá dáma, která má teprve 8-mi měsíční holčičku.

„Vadí mi, že mateřská je vnímána jako nemoc,“ tvrdí Renata Salata, marketingová manažerka Provident Financial pro ČR a SR.

Renata Salata je původem z Polska, ale zamilovala se do Prahy a přesídlila sem i s celou rodinou. Nemá strach z vedoucích pozic a přitom stíhá i roli maminky.

Pocházíte z Polska, kdy nastal ten zlom přejít do České republiky?

Vystudovala jsem v Krakově, což je stejně hezké město jako Praha, založené na univerzitě a na turistech, tedy na mladých lidech. Pak jsem nastoupila ve velké finanční skupině do programu rozvoje mladých manažerů, zde bylo dohromady 15 lidí z celé Evropy. Měli jsme po dobu dvou let strávit každý 6 měsíců v jedné z oblastí firemního byznysu, abychom dokonale poznali jak funguje například call centrum, back office či schvalování smluv. Pracovala jsem nejprve v Polsku, a pak jsem měla jít do Německa, ale těsně předtím byl přesun zrušen a mně nabídli pracovní místo v Praze v marketingovém oddělení. Tady jsem poznala výborný kolektiv lidí, se kterými jsem mohla půl roku nejenom pracovat, ale i trávit volný čas. Pak to skončilo, podle pravidel programu jsem se musela přesunout do Irska a to byla katastrofa. V Dublinu byli lidé úplně jiní, jakmile skončila práce, skončil pro ně i veškerý společenský život. Tady v Praze se po práci chodilo za zábavou a dělali jsme různé akce i o víkendech, tam nic. Po šesti měsících v Irsku jsem se podle smlouvy měla vrátit zpět do Polska. Mě to táhlo však do Prahy.

Jak to tehdy snášel váš přítel?

Můj přítel, dnes už můj muž, to tehdy nesl velice těžce. Věděl hned od začátku, že můžu skončit daleko od domova a byl připravený se stěhovat, ale bylo to pro něj složité rozhodnutí. Během mých zahraničních pobytů se můj přítel odstěhoval za prací z Krakova do Bialystoku na samém východě Polska, takže jsme to k sobě měli více než tisíc kilometrů. Vídali jsme se jen jednou za čtrnáct dní. Byli jsme jako malá cestovka. Vzali jsme se v Polsku a teprve po pěti měsících se za mnou přestěhoval do Prahy. Původně sem vůbec nechtěl, podmiňoval to tím, že tady dostane dobrou práci, kterou nakonec získal. Dnes dělá manažera obchodu v jedné velké IT společnosti.

Pro něj byla velkým problém kulturní odlišnost. Pro nás pro oba byl největším šokem, když jsme si pořídili bydlení. Z Polska jsme byli zvyklí na určitou kvalitu stavebních prací a to, co jsme tady převzali bylo doslova hrozné. Bylo to ještě v době, kdy na realitním trhu panovala vysoká poptávka a všem bylo jedno, jak kvalitně nebo nekvalitně se staví, protože co se postavilo se také lehce prodalo. Navíc v té době jsem se dozvěděla, že jsem těhotná.

Připadala Vám čeština jako složitý jazyk

Prvních šest měsíců jsem vůbec nepotřebovala češtinu, protože jsme ve firmě mluvili anglicky. Česky jsem se začala učit až při mém návratu do Čech, když moje kolegyně, která dělala komunikaci, odjela na dovolenou a všechny problémy najednou spadly na mě. A to byl ten okamžik, kdy jsem začala mluvit. Ocitla jsem se v situaci, kdy se nedalo dělat nic jiného než mluvit česky. Pak jsem začala používat češtinu víc a víc.

Jaký máte názor na diskriminaci žen v práci

Když žena odchází na mateřskou, musí v práci skončit osm týdnů před porodem, jinak nemá na mateřskou nárok. To je podle mě naprosto diskriminační. Také mi vadí, že mateřská je z pohledu zákona vnímána jak nemoc! To byl pro mně šok, protože v Polsku je třeba mateřská stoprocentně placená. Máte stejné peníze jako předtím v práci. Tady se navíc zaměstnavatelé dívají na ženy jako na zaměstnance, který půjde dříve nebo později pryč. Nejdříve na mateřskou, pak na rodičovskou, pak bude mít druhé dítě a najednou bude pět let pryč. Na druhou stranu je třeba říci, že zde stát platí rodičovskou, v Polsku má žena nárok pouze na mateřskou, rodičovskou stát nevyplácí a většina žen se proto poté vrací urychleně zpět do práce. V Čechách panuje spíš tradiční pohled na rodinu – tatínek živí rodinu a žena pečuje o děti. V Polsku ne.

Pracujete ve společnosti Provident Financial, ta jako jedna z prvních společností absolvovala audit rovných příležitostí realizovaný organizací Gender Studies. Audit potvrdil a vysoce hodnotil pracovní příležitosti a podmínky nabízené společností Provident Financial ženám, včetně zaměstnaných matek. Jak se na to díváte

Jsem nejenom manažerka, ale i matka. Matek je tady je tady víc. Mohou se lépe rozvíjet, více se o nich v rámci firmy přemýšlí a všechna rozhodnutí se přijímají i s pohledem na ně. Ten férový přístup je pro mě velice důležitý. Pomáhá nám to i nabírat ty schopné manažerky, které by v jiné firmě nemohly spojit mateřství a práci dohromady.

Setkala jsem se někdy s diskriminací

S diskriminací jsem se nikdy nesetkala, spíš je to o ambicích. Když má žena rodinu, tak práci vidí jinak, změní se jí cíle a má úplně jiné vnímání kariérního postupu. Ve chvíli, kdy ženy počítají priority, práce se dostává na druhé místo, protože vítězí rodina. Zvládat to obojí je velice těžké. Ne každý to chce a ne každý na to má.

Zastáváte velmi vysoký post, jak daleko se chcete v pracovním růstu dostat

Za dvacet let bych chtěla být majitelkou penzionu v Chorvatsku a jenom si užívat tepla a moře. Ale do deseti let bych chtěla být generální ředitelkou a řídit celou firmu. Podle mě je důležité dávat si cíle. Protože pokud ne, nastává stagnace a člověk se nerozvíjí.

Jak zvládá maminka tolik povinností jak pracovních, tak mateřských

Mám dobrý pocit, že jsem se vrátila zpátky na poloviční úvazek a pracovala jsem čtyři hodiny denně. Protože pokud je žena doma velmi dlouho, zvykne si na to, a pak má problém vrátit se zpátky do práce. Zajímá ji, co dělá dítě a kamarádky a celkově je někde jinde a stejně tak se i její práce ocitne někde jinde.

Kde je pro Vás teď domov

Klidně bych se ještě někam přestěhovala, chtěla bych poznat ještě nějakou jinou kulturu. Ale můj muž si vytvořil velice dobrou pozici a už nechce měnit. Ale já bych se za prací klidně znovu přestěhovala.

Máte malou dceru, kdo Vám pomáhá s hlídáním a výchovou

Z Polska jsem si s sebou vzala i moje rodiče. Maminka se mi tak stará o Gábinku. Díky tomu můžu fungovat. Vím, že je v dobrých rukou a nikdo se mi o ni nepostará lépe než moje máma. A Gábi už je na to zvyklá, ví, že ráno jde máma do práce a dává mi pápá. Odpoledne se těší, že z práce přijdu a budeme si hrát. Potom už neděláme nic jiného, všechen čas trávíme s ní. Jenom když jde večer spát, tak já opět vytáhnu počítač a začnu zase pracovat.

Plánujete nějakou letní dovolenou

Jako každý rok, tak i tento rok jedeme do Chorvatska. Již na univerzitě jsem si přivydělávala jako delegátka zájezdů, předtím jsme tam jezdili s rodiči a já se do té země zamilovala. Nejraději mám Pelješac a Korčulu, ale teď jedeme trochu blíže na Malý Lošín, protože nemáme tolik času. Ale pokud bude někdo potřebovat doporučení do Chorvatska, ráda pomůžu vybrat dobré místo.