Zora Jandová: Život se mi hezky vybarvil - Rozhovory - REGIONÁLNÍ NOVINY

7SEVEN

Rozhovory

Zora Jandová: Život se mi hezky vybarvil

Ikona

11. září 2010, 14.29 | Zora Jandová vzpomíná, jak strávila první srpnový sobotní večer na hradě Houska. Na vyhlášené akci Noc s hvězdami nejen účinkovala, ale sešla se tam i s přáteli. Zoro, byla to vaše první cesta na tento tajemstvím opředený hrad? Myslím, že jsem tam kdysi byla jako holka s rodiči, ale to je už dávno a hrad dnes určitě vypadá úplně jinak. O akci Noc s hvězdami vím už dlouho a několik let jsme se s Martinem Francem „namlouvali“. Nevyhovoval mi ale ten prázdninový termín, protože jsem pracovala nebo byla v zahraničí.

 

Letos konečně konstelace hvězd vyšla. Mám z toho radost, protože vím, že Martinovy akce jsou pověstné profesionalitou, dobrou zábavou i velkou mírou vkusu. Navíc kolegové, kteří byli na Housce již minulá léta, si ji nemohou vynachválit. Vzala jsem sebou i mladší dcerku Esterku a pojaly jsme to jako fajn prázdninový výlet.

 

Kolik je vašim dcerám let?

Esterce je devět a Viktorce devatenáct let. Obě mi dělají opravdu radost. Viktorka se dostala na všechny vysoké školy, na které se hlásila a řešila pak velké dilema, neboť si musela vybrat jen jednu. Ovšem to je nádherný „problém“, takové starosti bych také brala. Nakonec bude studovat politologii a teritoriální vztahy. Ukazuje se, že si asi schválně vybrala obor, jemuž naprosto nehovím. Moc dobře totiž ví, že já děsně ráda radím a v tomto případě má tedy ode mne pokoj. Zdá se, že Viktorka v mých ani Zdeňkových šlépějích nepůjde. Zato malá Esterka je hodně múzická.

 

Jak se to u ní projevuje? 

Od malička třeba touží vtrhnout na jakoukoli děkovačku a vůbec jí přitom nevadí, že v tom nehraje ona a ani já. Jakmile prostě vidí konec představení, má silné puzení se jít klanět. Jejím oblíbeným nástrojem se stalo piáno, a od té doby, co se  k němu vyšplhala, na něj hraje. Vyrůstala v pocitu, že stejně jako máma, táta a Viky chodí, mluví, jí a také hrají na piáno. Přišlo jí to naprosto přirozené, hrála hned oběma ručičkama co jí napadlo a dnes už jí z toho vylézají melodie. I tak je ale trochu „kovářova kobyla, co chodí bosa“, protože noty jí zrovna nic moc neříkají a umí jich jen pár. Na skládání je ale velmi šikovná, před dvěma roky jsme spolu vydaly knížku „Zpěvník dětských písniček“ a momentálně dáváme dohromady druhý díl. Esterka písničky skládá a já jí je píšu.

 

Vypadá to tak, že jste s dcerkou skvělý tým. . .

Esterka už je moje parťačka. Nedávno byl manžel se starší dcerou v Petrohradu a my spolu byly samy doma. Místo abychom večer zalezly do postele, využily jsme prázdninový čas a v deset hodin jsme sedly k piánu. Hrály jsme spolu skoro do půlnoci rokenroly a děsně jsme si to užily. Díky tomu, že jsem měla mezi dcerami rozdíl deseti let, stihla jsem si je užít obě dvě. Zvládla jsem při tom i profesi a život se mi hezky vybarvil. Pamatuji si, jak mi všichni říkali:“Počkej až Viktorka začne chodit do školy, to už s ní nebude taková zábava.“ Ale ona ta zábava byla a čím dál tím větší. Pak se narodila Esterka a dala našemu životu další rozměr. Profese je krásná věc, baví mě, plním si sny, ale dcery bych za nic neměnila. Kdybych měla volit, vždycky bych si vybrala tu roli mámy.

 

Kde jste letos v létě relaxovala?  

Čtyři roky jsem dělala dvě vysoké školy najednou a ještě k tomu Tradiční čínskou medicínu, takže jsem letos uzavřela studijní kapitolu a vracím se do profese. Popravdě jsem šťastná, že už mě nečekají žádné stresy okolo zkoušek a diplomek. Připravuji teď projekty, dávám dohromady CD, maluju obrázky. Moje činnost je barevná, nepřipadá mi nějak zátěžová a v pohodě při ní můžu trávit prázdniny. Esterka si ale loni vyprosila, že chce k moři a nejenom s tatínkem, ale i s maminkou. Já ale moře nemusím, tak jsem to vymyslela jinak. Zatímco starší dcera byla na přírodovědném projektu, chodila po horách, my se Zdeňkem a Esterkou jsme se podívali do lázní Jáchymov. Koupání tam je, dítě si nás užilo a ještě mi tam dali trochu dohromady kolena a záda. Sice jsem získala při studiu certifikáty, umím všechny možné druhy masáží, dokážu namasírovat i sama sebe, ale to rozmazlování mi docela chybí. Když na vás někdo položí ruce a můžete se nechat hýčkat, je to k nezaplacení.

 

Bydlíte v malém městečku nedaleko Prahy. Jste tam spokojená?

 

V Mníšku pod Brdy jsem šťastná a tohle bydlení je pro mě ideální. Jsem v přírodě a přitom mám kousek do Prahy. V těch vedrech jsem se akorát modlila k nebi, aby trochu zapršelo, protože jsem „pečovala“ Viktorce o rajčata. Dostala od rodičů přítele sazenice rajčat, a kdo myslíte, že se asi o ně staral? Naštěstí mám zemědělské a sedlácké kořeny a vím, jak je uštipovat. Vzpomínám přitom, jak nás na DAMU povinně vyslali na brigádu do zemědělství. Sbírali jsme tam okurky a rajčata a já jim trhala bezkonkurenčně normu. S babičkou jsem zase jako holka chodila do JZD jednotit řepu. 

 

Baví vás práce na zahrádce?? Pěstujete kromě dceřiných rajčat ještě něco jiného?

Tak tyhle ambice nemám a nedovedu si představit, že bych třeba okopávala brambory, nebo okurky či plela jahody. Chtěla bych mít ale krásnou anglickou zahradu, jenže kvůli svým aktivitám bych se o ní nestíhala starat. Miluju kytky, a tak je pěstuju alespoň v květináčích na terase.

 

Rozumíte i léčivé síle bylinek?  

Mám různé stupně léčitelských kursů. Vystudovala jsem na Vysoké škole tělovýchovy a sportu Palestra obor kondiční a sportovní specialista. Vím, jak se o tělo postarat po fyzické stránce, ale dokážu poradit i se životosprávou a výživou. Ovládám jak západní tak východní pohled na věc a díky tomu se dokážu o lidi postarat z mnoha úhlů pohledu. Praktikuji to samozřejmě na sobě, ale funguje to i na lidech, kteří tomu moc nevěří. Techniky jsou založeny na původně odmítavých postojích, a když je nejhůř, přijdou i zavilí odpůrci.

 

 

 

Text: Šárka Jansová

Foto: Majka Votavová

Tématické zařazení:

 » Více  » Rozhovory