Kreslíř Petr Urban dosáhl věku svého Rudy Pivrnce

Rozhovory

Ikona

11. září 2010, 14.23 | Možná nejlepší český reprezentační sáňkař historie, který se zúčastnil zimních olympiád v Calgary (1988) a v Albertville (1992), populární kreslíř a ilustrátor, autor Rudy Pivrnce, po němž je pojmenováno i pivo (všichni ze Smržovky na Jablonecku) Petr Urban, ač na to vůbec nevypadá, oslavil 8. srpna kulaté narozeniny (50). Je pravý čas si trochu zavzpomínat. Na jakou základní jste chodil? Jak vám to ve škole šlo? Jaké předměty vás bavily, Kreslení a ruční práce? Vzpomínete na kantory v dobrém nebo zlém?

Navštěvoval jsem devět let smržovskou základní školu, učení mi nijak závratně nešlo. Měl jsem rád tělocvik a kreslení, když zamhouřím oči, tak ještě zeměpis a dějepis, jinak všechny předměty byly za trest. Neměl jsem většinou štěstí na kantory, nejvíc mě poznamenala učitelka na prvním stupni, dávala mi tvrdě najevo, že mám národnost německou a měla jen své oblíbené miláčky. Nesnášel jsem to. Kantor si někoho vybral, kdo byl jiný, měl problém. Často se stává, že oblíbení miláčci pak skončí v dospělosti v propadlišti dějin a ti, které nepochopil, něco v životě umí.

Jak to vypadlo na střední či jiných školách? Měli jste ve třídě partu, s kterou se scházíte dosud na absolventských večírcích?

Vyučil jsem se nástrojařem v Jablonci nad Nisou. Střední školy se možná scházejí na abiturientských večírcích, ale učňové asi ne. My jsme byli také parta jen v době, co trvala škola, pak se každý rozutekl za svým. Nescházíme se.

Čím jste se živil, než jste začal profesionálně kreslit?

Živil jsem se chvíli jako nástrojař, potom sportem jako člen Armádního střediska vrcholového sportu na Dukle v Liberci.

O vašem sportování bylo již hodně napsáno, chystáte se tento rok opět na Mistrovství MČR v „sáňkování (jízdě na saních)?

Přiznám, chystám, pokud budu mít všechny dva pohromadě – cítit a vidět led, to je pro sáňkaře to nejdůležitější.

Nakreslil jste či i napsal podle mých informací 14 knih, chystáte jubilejní patnáctou? Bude o Pivrncovi, nebo to bude nějaká klasika jako byl Neruda či Hašek? Nechystáte dokonce nějaké dílko pro děti?

Pro děti jsem už v minulosti dělal, mají dnes ale jiné zájmy, než číst knížky, tak raději kreslím pro dospělé, to mě baví víc. Možná, až budu mít vnouče, budu kreslit pro ně a pro další děti. Klasika se jedna rýsuje, ale nechci ji zakřiknout. Autorských knížek mi vyšlo už více jak třicet, poslední v květnu Pivrncův šibeniční humor, který pokřtili moji kamarádi Ivan Hašek a Dominik Hašek, z čehož mám velkou radost. V srpnu vyšlo vydání autobiografické knihy plné vtipů, vzpomínek, fotografií Pivrncova bichle. Bylo mi padesát, tak jsem se rozhodl oslavit narozeniny s Rudou Pivrncem právě takhle. První vtip mi vyšel před dvaceti pěti lety, v té době bylo už Rudovi padesát, on nestárne, já ano, ale teď jsme spolu na tom tak stejně, proto je potřeba si to užít.

Kromě jízdy na saních a kreslení máte ještě nějaké další koníčky?

Nemám, není čas. Asi jen sport, běháním se udržuju, abych úplně nezdevastoval a mohl kreslit. Jo, od dětství rád chodím na houby a taky by se mi líbilo chodit za babami.

Chováte nějaká domácí zvířata? Pokud ano, jak se s nimi snášíte?

Zvířata miluju. Dětství jsem se zvířaty přímo prožil, ale to byla i ta, která pak skončila na pekáči. Teď máme osm kočiček, většinou z příkopu, a psa, druhý nám v lednu umřel. Zvířata jsou součástí rodiny, kočičí holky mají pěkná ženská jména a jako správná rodina se i chovají. Cítí, když nám je dobře, nebo špatně, to nás obletují, sedají si k nám a koukají na nás smutnýma očima, chtějí, abychom se měli rádi, protože nás mají rádi.

Jste patriot Jizerských hor, kam, na které místo, byste pozval návštěvu?

Patriot jsem bezesporu, ačkoliv si lidé často myslí, že jsem z Prahy. Kdepak, celé rodiny z mé a manželčiny strany se hlásí ke Smržovce, tedy i k Jizerským horám. Kam bych pozval návštěvníky? Jelikož mě zdejší nevyzpytatelné počasí občas pěkně štve, tak nejspíš do hospody, nebo bych jim ukázal místa ve Smržovce, ke kterým mám citový vztah. Ale zavedl bych tam jen kamarády, cestovku si zakládat nebudu.

Text: Rudolf Dlouhý

Foto: Miroslav Rada

Tématické zařazení:

» Více » Rozhovory