Duel mistrovských hráčů na chuťové buňky - Rozhovory - REGIONÁLNÍ NOVINY

7SEVEN

Rozhovory

Duel mistrovských hráčů na chuťové buňky

Ikona

2. srpna 2008, 09.23 | Filip Sajler a Ondřej Slanina dokáží přípravu jídla proměnit v divácky strhující zážitek. Kdo nemá hlad, ho při pohledu na ně dostane, kdo nerad vaří, dostane chuť se postavit ke sporáku a kdo nemá odvahu v kuchyni experimentovat, ji určitě získá.
Televizní diváci je znají z pořadu Kluci v akci. Ti zasvěcenější o nich vědí i to, že společně provozují restauraci Perfect Restaurant v pražské Soukenické ulici. A také, že pořádají školu vaření.

 

Filip Sajler

Jaké Ondřejovy vlastnosti si nejvíc vážíte?
Toho, že je zodpovědný a spolehlivý, což je pro spolupráci hodně důležité. A že je kamarád.
A čím vám naopak dokáže zvednout adrenalin?
Nevybavuju si nic zásadního. Možná mi občas jde na nervy, že je někdy tvrdohlavý.
Co byste si od něj nechal uvařit pro zvlášť vzácnou příležitost?
To bych nechal na něm. Jen bych mu řekl, o jakou příležitost jde a věřím, že bych byl spokojený.
Jaké jídlo je vaše nejoblíbenější?
Ze všeho nejraději mám smažený řízek. Ideální je, když k němu je bramborová kaše nebo bramborový salát. Když dostanu na talíř tohle, jsem absolutně spokojený.
Které jídlo z duše nesnášíte?
Na jídlo, které bych nejedl proto, že mi vyloženě nechutná pro své složení nebo ingredience, jsem zatím nenarazil. Nesnáším ale jídlo, které není dobré vinou technologické úpravy. Když ho zkrátka kuchař zkazí. 
Jak vzpomínáte na školní jídelnu?
Vzpomínám si, že mi tam jako dítěti moc jídel nechutnalo. Ale dneska vím, že to bylo právě kvůli technologii přípravy, která byla, řekněme, dost specifická. Na druhou stranu jsem měl některá jídla docela rád. Nebyl to sice žádný velký šlágr, ale fobií ze školního stravování jsem netrpěl.
Co byste kuchaři nikdy neodpustil?
Nejvíc mi vadí, když svou neschopností a neprofesionalitou znehodnotí kvalitní surovinu, kterou má k dispozici. Člověk se občas setká s tím, že někdo dokáže zkazit i ten smažený řízek. Takže kuchaři bych neodpustil amatérismus a neprofesionální přístup k surovinám. Jaké životní krédo vám přinesla vaše profese?
Mé zásadní kuchařské krédo ji, že kdo je připraven, není překvapen. Ale to platí jak v kuchyni, tak v životě.


Ondřej Slanina

Jaké Filipovy vlastnosti si nejvíc vážíte?
Že je férový. To, na čem se dohodneme, to platí. Je to jeden z mála lidí, za které můžu dát ruku do ohně.
A čím vám naopak dokáže zvednout adrenalin?
Svou nedochvilností, že nikdy není schopen někam přijít včas. Ale jinak ničím.
Co byste si od něj nechal uvařit pro zvlášť vzácnou příležitost?
Knedlíky s vajíčkem. Jsou jedním z jeho oblíbených jídel a proto je umí nejlíp ze všech. Takže by byly vhodné i pro vzácnou příležitost. Jaké jídlo je vaše nejoblíbenější?
Nemám konkrétní jídlo, spíš oblíbené kuchyně. Třeba arabskou, z italské těstoviny a saláty, asijskou a samozřejmě českou. Ale tu spíš v její odlehčené formě.
Které jídlo z duše nesnášíte?
Nedá se říct přímo z duše nesnáším, ale rozhodně nevyhledávám a pokud možno nejím škubánky s mákem.
Jak vzpomínáte na školní jídelnu?
Zrovna nedávno jsem o tom přemýšlel. Když to tak shrnu, musím bohužel říct, že to tam bylo strašný. Poslední dobou se školní stravování hodně zlepšuje, ale pokud jde o mé osobní zkušenosti, upřímně řečeno, nevzpomínám na ně s láskou či nostalgií. 
Co byste kuchaři nikdy neodpustil?
Určitě kdyby něco šidil, kdyby měl v kuchyni nepořádek. Čímž nemyslím provozní nepořádek, ale špínu. A kdyby v kuchyni kouřil.
Jaké životní krédo vám přinesla vaše profese?
Už dlouho se řídím heslem: „Neznám slovo nejde“. Protože ono opravdu skoro všechno jde, když se člověk snaží najít řešení. Lidé se dělí na dvě skupiny: jedni problémy vyhledávají a vymlouvají se na ně, druzí je řeší. Já je chci řešit a chci kolem sebe mít i takové lidi.

Text: Zuzana Janotová, foto: archiv ČT

 

Tématické zařazení:

 » Více  » Rozhovory