Barbora Mottlová má ráda lidské křivky - Rozhovory - Český Metropol

Rozhovory

Barbora Mottlová má ráda lidské křivky

Ikona

20. února 2010, 09.29 | Herečka, zpěvačka a modelka Barbora Mottlová se narodila 18. 7. 1986 v Londýnské ulici Praze 2 ve 13. 45 hodin. Jak říká nejrychleji ze všech tří dětí. Z televize je známá jako Hedvika ze seriálu Ulice, Natálie z Ošklivky Katky, Vilma z Ordinace v růžové zahradě a dalších. Zahrála si i ve filmu Jiřího Menzela Obsluhoval jsem anglického krále.

 

Nyní již rok působí v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, kde hraje v šesti představeních, a právě má za sebou premiéru v hlavní roli hry Sedm nápadů na zavraždění manžela.

Jste velká, nebo malá?
Mám 174 cm. Nevážím se od doby, kdy jsem byla na devatenáctileté prohlídce. Spíš si dávám záležet na tom, abych se ve svém těla cítila dobře a netrápila se denním vážením a sužováním nad tím, co mi váha prozradí… Kilo sem, kilo tam. A co se týče mých mír? Řekněme, že jsem vyvinuté děvče.
 
Na jakou střední školu jste chodila, co studujete nyní? Jaké máte další plány ve studiu?
Premiantskou maturitu jsem složila na oboru módní návrhářství.
Loni v červnu jsem absolvovala obor dramatické umění a moderování na Vyšší odborné škole herecké.
Nyní studuji Univerzitu Jana Amose Komenského, obor scénická a mediální studia, což je v podstatě teorie mého praktického prostředí v Divadle F. X. Šaldy. Moje budoucí plánované studium je pracovat sama na sobě samé. Ráda bych se dál vylepšovala v technice, pohybu a zpěvu. Od absolutoria se mi po této práci dost stýská. A cítím, že je stále na čem dělat… Herectví bude mít vždy přednost - nejen před školou.
 
Jste víc herečka, zpěvačka nebo modelka?
Jsem herečka. Jsem zpívající herečka s „modelingovskou“ minulostí. Od mých sedmnácti let mě modeling dobře živil. V současné době mám jinou prioritu - hrát. Focení a přehlídky si domlouvám, jen když mám kus volna a chuť. Rozhodně se už vyhýbám castingům, kde jsou tři stovky lidí a sedíte tam třeba půl dne. Beru už jen zakázky, kdy osloví konkrétně mě. Naštěstí si to můžu dovolit. Mnohem větší vztah mám ke zpěvu. Zpívám převážně šansony, kde je zapotřebí nejen píseň dobře zazpívat, ale hlavně procítit. A už jsme zase zpět u toho herectví.
 
Kdy jste stála poprvé před fotoaparátem a před kamerou? Co se fotilo, co točilo?
Už je to trochu těžké si vzpomenout. A to nejsem žádný pamětník. Před fotoaparátem to bylo asi někdy ve čtrnácti, kdy jsem si nechala pořizovat foto-testy. Což je důležité k tomu, aby se zjistilo, jestli je vůbec člověk fotogenický a na co se hodí - reklamu, komerci, jak se umí hýbat… Pamatuju si, že to pro mě byl docela stres. Jindy jsem suverénní a v pohodě, ale jakmile mi o něco jde, záleží mi na tom, chci, aby to bylo co možná nejlepší, a právě to mě brzdí a blokuje. Dnes už je to jiné. Vím, co se po mně chce. A rozhodně žádné křeče nemám.
Před kamerou to možná bylo natáčení seriálu Ulice, kde jsem hrála Hedvičku. Holku, co se pořád culila a koulela očima. Bylo mi nějakých šestnáct. Herecké ambice jsem měla už od dětství, ale možnosti hrát a vůbec se nějak realizovat, jsem měla až při studiu herectví. Dá se říci, že to byl můj odrazový můstek.
 
Jaký pohled máte na fotografování aktů do kalendářů apod.?
Akty, když se umí nafotit, se mi ohromě líbí. Určitě jsem jeden ze svých minulých životů prožila v době antiky. Zbožňuju lidské křivky. A v kombinaci s černobílou fotkou je geniální.
I já jsem nafotila sérii takových fotek. Bylo to pro jeden významný časopis. Na finanční stránku nehledě to pro mě byla velká zkušenost. Je už tomu pět let zpět. Od té doby jsem nic podobného nefotila. Nabídky byly, ale nic už pro mě nebylo tak zajímavé. Kalendář Pirreli bych neodmítla.
 
Co bulvár, nechává vás v klidu? Měla jste nějaké problémy?
Každý říká, že bulvár nečte. Já si v něm maximálně prohlížím obrázky a popřípadě čtu vtipné titulky. Moje bulvární nevzdělanost mě však čas od času dostane do nesnází. Když se někde ve společnosti dostanu do rozhovoru s někým známým, někdy na mě dost udiveně zírá, že se ho zeptám na něco, co už je světu díky bulvárním plátkům dobře známo. Mě ale nezajímá, kdo s kým chodí, voře, peče, paří, smaží nebo dělá jakoukoliv činnost. Není nad to, když člověk veškerou energii věnuje sám sobě a svým blízkým, než aby ji plácal na jiné, cizí.
Nejsem žádná celebrita, takže jsem žádný problém nikdy neměla. Ale tak úplně jsem mu „neunikla“. Čtenáři bulváru rádi čtou o tom, jak někoho někde načapali. Opravdu si myslíte, že fotografové čekají za každým rohem a hlídají, jestli náhodou nejde kolem nějaká celebrita? Houby! Všechno je to předem domluvené. I já jsem se takhle párkrát domluvila. Prostě jsem přesně v tu a tu hodinu šla s „někým známým“ po ulici, dali jsme si kafe a pusu na tvář a bylo „vyděláno“. Konec zvonec. Jde jen o reklamu, aby se mělo o čem psát. A mělo se lidem co namluvit. Ovšem, o kom se nemluví, jako by nežil.
 
Kdy jste přišla do Divadla F. X. Šaldy? Jste tam spokojená? Co tam hrajete? Která role vás nejvíce baví a proč?
Do Šaldova divadla jsem přišla v prosinci 2008. Takže je to víc než rok. Za tu dobu jsem nastudovala deset her. Byl to pro mě skutečně plodný divadelní rok. Až tady jsem pochopila, co to skutečně znamená být herečka. Jsem šťastná, že to tak je. Splnil se mi životní sen. Ovšem zajímavější je ta cesta. Ale necítím to rozhodně tak, že jsem dovršila cíle - jsem herečka - a šmytec. Jdu z role do role, z postavy do postavy a stále je na čem pracovat. Což je úžasné. Je to cesta, která nemá konec. Člověk se jí nenasytí. Má pořád co objevovat. Moje nejoblíbenější role je asi Lydie Lansingová ze hry Shakespeare v Hollywoodu. Hvězdička, co si myslí, že se kolem ní točí svět. Je to ale postava komická a vděčná.
 
Máte ambice jít do nějakého pražského divadla?
Časem bych určitě ráda do Prahy nějak proklouzla. Nedokážu si ale zatím představit, že bych Šalďák opustila. Stal se pro mě druhým domovem - skvělí kolegové, skvělé role, skvělý diváci, skvělé divadlo.
 
Kde všude vás kromě divadla v současné době mohou vaši fanoušci vidět a slyšet?
V současné době žiju hlavně divadlem. Takže se obávám, že mě diváci zastihnout tak akorát na autobusové zastávce nebo v restauraci. Sporadicky mívám šansonové koncerty, nebo zpívám při různých příležitostí, jako například Miss Příbramsko.
 
Co vás důležitého čeká v nejbližší době?
Je to premiéra hry Sedm nápadů na zavraždění manžela. Mám hlavní roli a je to velký zápřah. Ale myslím, že to bude stát skutečně za to! Premiéra byla 29. a 30. ledna.
 
Musíte držet nějakou dietu, abyste zůstala štíhlá? Jak se udržujete v dobré kondici? Sportujete?
Hercovo tělo je nástrojem jeho umění, proto je důležité o sebe dbát. Já jsem ale od přírody lenoch a žrout. Mým pohonem je moje herecká motivace. Diety jako takové nedržím. Spíš se snažím jíst pravidelně malé porce a hlavně, což je tedy největší problém, nejíst v noci. Ale to mi nejvíc chutná. Každopádně to ale nijak nelámu přes koleno. Jak říkávala moje prateta, když je na něco chuť, tělo si to žádá, tělo to potřebuje. Taky držím dva různé půsty třikrát za měsíc. Ovocné dny v úplňku a novoluní a třídenní očistu rýží v ubývajícím měsíci. Aby toho nebylo moc, tak dvakrát týdně se pořádně nadlábnu k prasknutí. Sport je má spása. Chodím na hodiny tae-boxu a do posilovny. Občas si zajdu na hodinu jazz tance a modernu. Ani jóga mi není cizí.
 
Máte vážnější vztah? Prozraďte, o koho jde, co dělá?
V současné době jsem volná jak ten pták. Chlap mého života je teď můj tříletý synovec Sebastian, který je v nejroztomilejším věku. Zažíváme spolu spoustu legrace. Chodíme často do divadélka. Jeho zatím nejvíc zajímají světla a písničky. No, uvidíme, co z něho vyroste. 
 
Jaká bude letos dovolená?
Loni byla dovolená velmi zdařilá. Jela jsem se dvěma kolegyněmi do Chorvatska. Odjezd byl dost hororový, ale nakonec to stálo za to a my si to užily plnými doušky. Tak máme v plánu si to letos zopakovat. Ovšem bez hororů-
 
Máte nějaké další koníčky?
Na koníčky mi nezbývá moc času a sil. Ale zbožňuju cestování. Ráda navštěvuju a objevuju různá města a země. Díky modelingu jsem měla příležitost vycestovat třeba na pár krásných míst, například Kubu, Maledivy. S divadlem jsem se podívala do Moskvy. V sezoně se občas potápím, hraju golf nebo jezdím na koni. Ráda chodím do divadla i jako divačka. Nebo se jen procházím po večerní rozsvícené Praze. Taky mám v oblibě zajít si na dobrou večeři s přáteli.
 
Máte nějakého domácího mazlíčka?
Máme kříženého ohaře Corna. Vzali jsme si ho z útulku, když mu byl zhruba rok. Je to živel. Je hyperaktivní a mírně mentálně retardovaný. Nezvládá téměř žádný výcvik. Ale je to náš miláček. Ukočírovat se dá a je znát, že náš pes je náš přítel.
 
 
Text: Rudolf Dlouhý
Foto: archiv Barbory Mottlové

Tématické zařazení:

 » Více  » Rozhovory  

Poslat článek

Nyní máte možnost poslat odkaz článku svým přátelům:

Váš e-mail:

(Není povinný)

E-mail adresáta:

Odkaz článku:

Vzkaz:

Kontrola:

Do spodního pole opište z obrázku 5 znaků:

Kód pro ověření

 

 

Anketa

Jste spokojeni se stavem českých dálnic a rychlostních silnic v ČR?

Ano

35.1%

 

Ne

41.6%

 

Zlepšuje se to

23.3%