Viewegh nedělí lidi na muže a ženy - Rozhovory - REGIONÁLNÍ NOVINY

7SEVEN

Rozhovory

Viewegh nedělí lidi na muže a ženy

Ikona

26. listopadu 2009, 16.33 | ÚSTÍ NAD LABEM | Pozvánku na letošní festival Femina Film v Ústí nad Labem přijal také jeden z nejoblíbenějších současných českých autorů Michal Viewegh. V rámci doprovodného programu přečetl v knihkupectví Beran povídku Vzkříšení z jeho zatím poslední knihy Povídky o lásce. Michal Viewegh napsal 13 románů, z nichž šest bylo zfilmováno a k Románu pro muže už má hotový scénář.

 

Dlouhá léta vede válku s českými literárními kritiky, zato německý kritik Thomas Brussig o něm napsal, že je jediným následníkem trůnu Milana Kundery.

Váhal jste přijmout pozvání na festival Femina Film?
Ne, protože jeden český kritik o mně napsal, že jsem nejlepší česká spisovatelka a já to beru jako velký kompliment. A taky nevidím důvod, proč bychom si měli stavět nějaké hranice. Nemyslím si, že bych se ve svých knížkách míjel s ženským světem. Od čtenářek dostávám v tomto směru většinou poklony a myslím si, že čtenářky mých knih nemají pocit, že bych byl mimo mísu, pokud jde o ženskou psychologii. A napsal jsem přece povídky o lásce, a to se týká i feministek.
Jste ženatý, otec tří dcer, nepociťujete to někdy u vás jako převahu ženského světa?
Na Filozofické fakultě jsem studoval v kruhu s dvanácti dívkami, když jsem učil na základní škole, tak jsem seděl s šesti učitelkami ve sborovně, takže pro mě je to naprosto přirozené prostředí. Nikdy jsem nedělil lidi na muže a ženy, a když se mě někdo ptá na ženskou literaturu, tak mám pocit, že se vytváří jakési umělé hranice. Já rozděluji literaturu jen na špatnou a dobrou, stejně jako nemám hranice mezi generacemi. Myslím, že se rozdíly mezi muži a ženami zbytečně dramatizují, ale to neznamená, že bych neviděl příklady zcela zjevné diskriminace žen, nebo že nevidím převahu mužů v českém parlamentu a nebo nevnímám rozdílné platové podmínky mužů a žen v téže profesi. Kamarádím se s řadou feministek, například s Olgou Sommerovou a její dcerou, kamarádil jsem se s Sašou Berkovou a myslím si, že takových akcí jako je festival Femina Film, není nikdy dost, je to bezpochyby prostor pro prezentaci dokumentů a filmů ženskou optikou.
V internetové soutěži Magnesia - Napište knihu s Michalem Vieweghem, jste jedním z porotců, který nakonec rozhodne o vítězi. Dosud bylo z šesti vybraných autorů pět mužů. Čím to je, že se muži umí lépe vžít do pocitů hlavní postavy, jíž je mladá žena?
Jedna věc je schopnost vcítění a druhá věc jsou literární a stylistické schopnosti. Opravdu jsem se snažil, aby vyhrála také žena, ale přes veškerou moji snahu byli bohužel ti chlapi (až na jedinou výjimku) lepší .                               
1. Dodatek redakce: Komentář Michala Viewegha k VII. kapitole blogového románu Srdce domova: „Prakticky na každé besedě se čtenáři - a za uplynulé dva měsíce jsem jich absolvoval více než třicet - se mě některá z přítomných žen s lehkým sarkasmem dotázala, proč nejlepší kapitoly románku o ženě z malého města píší (až na jedinou výjimku) samí muži? Situace se stávala neudržitelnou.
Po včerejším návratu ze čtení na Femina Filmu v Ústí nad Labem, na které mne pozvaly tamější milé feministky, jsem se definitivně rozhodl, že sedmou kapitolu žádný muž nevyhraje, ani kdyby uměl psát jako Hemingway (jak vidíte, svévole porotců nezná mezí)“… (viz www. blogový román.cz)
 
2. Dodatek redakce: Redaktorka Severočeského Metropolu nebyla vůbec sarkastická, jenom zvědavá. Máme však radost, že sedmou kapitolu blogového románu Srdce domova tentokrát vyhrála žena - Lenka Macková, které blahopřejeme.
 
Jaký věk je pro tvůrčí práci spisovatele nejlepší?
Pavel Kohout tvrdí, že prozaik zraje ve čtyřiceti, to se samozřejmě nedá brát jako norma, ale něco na tom názoru je, protože tento věk znamená vědět už něco o životě. Okouzleně vzdychat nad rozkvetlou loukou lze v sedmnácti, ve čtyřiceti to nestačí, tam už musí být něco víc. Ale spisovatel Filip Roth píše své nejlepší knihy až v sedmdesáti letech a nedávno jsem naopak v Karlových Varech křtil knihu patnáctileté autorky, která svým fantasy románem okouzlila všechny pracovníky jednoho nakladatelství, kteří jí knihu s velkou pompou vydali. Je to skvělé, ale nic to neznamená. Třeba už nic jiného napsat nemusí, nebo to nemusí být dobré. To se všechno ukáže časem.
Text: Ludmila Petříková
Foto: Jiří Severský

Tématické zařazení:

 » Více  » Rozhovory