LISTOPAD 89: Pithart: Klausovy názory na transformaci jsem nesdílel

Rozhovory

Ikona

14. listopadu 2009, 16.48 | Senátor Petr Pithart (KDU-ČSL) se po listopadu roku 1989 rozcházel s Václavem Klausem v názorech na ekonomickou transformaci a tvorbu zákonů. Podle něj se mělo tvořit oboje současně, řekl Pithart v rozhovoru.

Co vás na polistopadovém vývoji a uplynulých dvaceti letech svobody překvapilo v pozitivním smyslu a co naopak zklamalo?

Já jsem svoji povahou skeptik a kritik. Brzy po listopadu jsem přátelsky varoval, abychom nepodléhali iluzím a abychom se nenechali tou krásnou euforií příliš strhnout. Říkal jsem, že do budoucna to budeme my, z koho nás bude bolet hlava a ne oni, tedy ta komunistická moc.

Jak jste prožíval revoluci v listopadu 1989?

To, co se stalo v listopadu, nebyla revoluce. Netvrdím to proto, abych lidem bral iluze, ale revoluce přináší nový začátek nebo očištění. Ale to, co se stalo u nás, přišlo příliš pozdě a komunisté to vzdávali sami, na což jsme nebyli připraveni. Zpravidla nás zaskočili a ustoupili víc, než jsme čekali. Zkrátka se nestalo to, co lidé očekávají od revoluce, že oddělí dobro od zla, vinné od nevinných. Varoval jsem také před tím, abychom toto čekali. Takže já jsem vlastně zklamaný nebyl. Jestli skutečně z něčeho jsem zklamaný, tak z toho, že jsme všichni nebyli realisty a čekali jsme příliš snadné vyrovnávání se s minulostí.

Co si myslíte, že se do dnešní společnosti přeneslo z období komunismu?

Do dnešního dvacetiletí se přenesla šedá ekonomika, která byla za komunistů tolerována a byla součástí každodenního života. To vlastně znamená, že se rezignuje na vytvoření právních rámců. Nikdy se vlastně netvoří transformace ekonomického systému a pak právní rámec, dělá se to v podstatě současně. Například kuponová privatizace dopadla jinak, než si její autoři představovali.

Mělo se jít tedy jinou cestou, než transformovat a dodatečně vytvářet zákony?

Václav Klaus říkal, že to nešlo jinak, ale já vůbec nejsem přesvědčen, že to nešlo. Po dvaceti letech například stále ještě slovo podnikatel pro mnoho lidí nezní neutrálně nebo pozitivně. Lidé nejsou ochotni uvěřit, že někteří z podnikatelů zbohatli poctivě, ačkoliv jsou to mnohokrát nespravedlivé soudy. Je to zkušenost lidí z transformace, která až dodatečně budovala právní rámce. Jako jedna z nejdůležitějších institucí je regulace kapitálového trhu, která tu měla být na začátku. V kapitalistické ekonomice je to jedna z nejdůležitějších institucí. Tenkrát panovala teorie, nemůžeme se zdržovat hledáním nejlepších vlastníků, zkrátka to pustíme a trh si to přebere sám. Ale to je strašně riskantní, trh si to sice přebere, ale mezitím se lidé mohou naštvat a mohou tento systém zbourat.

Je korupce část dědictví minulého režimu, nebo jde o pozůstatek divokého začátku devadesátých let?

Před dvaceti lety vznikla mentalita, se kterou se dnes těžko hýbá. Za normalizace platilo, že krást je to boj proti bolševikovi. Byla to filozofie. Lidé si řekli: 'Kde já bych vlastně byl, kdyby tu nebyl komunismus. Mám právo se odškodnit.' Proto máme menší citlivost, pro to, co se smí a nesmí. Ta se velmi oslabila v letech před listopadem. Proto se měl potom o to více klást důraz na tvorbu zákonů. Základní problém však byl, že se nejednalo o revoluci, ale o vyjednané předání moci. Lidé se pak cítili zklamáni, že se nestalo, co čekali. Návyky z každodenního ekonomického života se pak přenesly a také maximalizovaly. Lidé si v devadesátých letech říkali, že když někdo může krást stovky milionů, tak proč oni by nemohli krást desítky tisíc. A také se hrálo na notu nacionalistickou, šlo o českou cestu, takže banky půjčovaly českým dobrodruhům.

Upřednostňoval jste vstup zahraničního kapitálu do českých firem?

Měli jsme tenkrát strategii, že jsme měli asi 45 podniků, které sice nebyly největší, ale které s sebou táhly mnoho subdodavatelů. Pro tyto podniky jsme hledali partnery, řekněme ženichy. Takto se nám jich podařilo "provdat" asi třicet. Jenže po volbách 1992 to bylo odsouzeno. Říkalo se například, že Pithart prodal škodovku Germánům, že rozprodáváme rodinné stříbro cizincům. To jsou takové líbivé a nacionalistické řeči. Ale my jsme věděli, že mladoboleslavská Škoda by do roku a půl krachla. Chtěli jsme, aby sem zahraniční firmy přivezly know-how, dlouhodobé peníze, etiku podnikání a další. Ale nechtěli jsme celou zemi takto provdat. Z tohoto je vidět, že jsem nesdílel Klausovy ekonomické představy, ale nakonec nejsem ekonom.

Tématické zařazení:

» Více » Rozhovory