Milada Emmerová: Nejdůležitější je zdraví - Rozhovory - REGIONÁLNÍ NOVINY

7SEVEN

Rozhovory

Milada Emmerová: Nejdůležitější je zdraví

Ikona

26. října 2009, 11.15 | V čele Plzeňského kraje je téměř rok první hejtmanka v historii krajů, bývalá ministryně zdravotnictví Milada Emmerová (64). Funkce hejtmanky pro ni znamenala po několika letech návrat do vysoké politiky. Jak se žije ženě, která jako první v České republice dosedla na post první ženy v kraji? Co ji těší, co ji trápí, na co nemá čas a co by přála sobě a občanům?

 

Jaký pocit ze svého působení v čele kraje máte?

Mám především pocit, že to není ani možné, že už rok od krajských voleb uplynul. Utíká mi tady neuvěřitelnou rychlostí čas. Mám dojem, že jsem se vpravila do pravidel a zvyků tohoto úřadu, čímž nechci tvrdit, že není co zlepšovat. Vedení užšího kolektivu zastupitelů, to je náměstků a radních, kromě jedné neuvolněné kolegyně, samí muži, zvládám. Nemám pocit, že si ve skrytu duše říkají „běda mužům, kterým žena vládne...“. Mám dobrý pocit z toho, co se již podařilo naplnit ve spolupráci s kolegy zastupiteli anebo úředníky Krajského úřadu. Zjištění, že je zde více lidí, než bylo na ministerstvu zdravotnictví, mě děsí. Není šance, abych se při svém pracovním úsilí, mohla se všemi v tomto volebním období alespoň potkat, a to je škoda.
 
Co vám za tu dobu udělalo největší radost ?
Největší radost mám ze všeho toho, co se daří uskutečňovat a co je bezproblémově schvalováno Radou anebo Zastupitelstvem, a je v zájmu občanů tohoto kraje. Jejich děkovné dopisy a ohlasy jsou pro mne a všechny moje kolegy a kolegyně nejlepší odměnou.
 Největší radost mi udělal pan prezident Obama: upustil od budování radaru v ČR a představil takovou reformu amerického zdravotnictví, která směřuje směrem k našemu solidárnímu systému, tj. k financování péče prostřednictvím veřejného zdravotního pojištění. Podepsala jsem se také na dopis, zaslaný Svazem pacientů, kde pana prezidenta v jeho úmyslech podporujeme, ale současně upozorňujeme na chyby, které se staly u nás.
 
Kdy a na co jste se naopak nejvíc zlobila?
V podstatě mě nic tak nerozzlobilo, že bych si to ukládala do mozkových závitů. Snad jenom čas k práci je nebezpečně krátký... a s tím se někdy nemohu smířit. Ráda odcházím domů s vědomím, že jsem vše plánované dokončila a v kanceláři je čistý stůl, nejvýš tematicky naskládané „komínky“ pro úkoly dnů příštích. Musím však přiznat, že přece jen existuje vztek a zloba na sebe samu. Každodenně totiž něco hledám, nedávno klíč od auta. Našel se ihned poté, co jsem ztrátu nahlásila policii. Prostě se mi vloudil pod podšívku v kabelce!
 
Jste jednou ze dvou vůbec prvních hejtmanek v republice. Je to výhoda oproti vaším mužským protějškům?
Výhodou bych to ani nenazvala, ale je fakt, že je mi možná věnováno více pozornosti, než kdyby funkci zastával muž. Vždyť občanům je dostatečně názorně známo, že muži mají v politice převahu, že si osobují jakési právo k zastávání vyšších funkcí, i pracovních, natož politických. Nicméně, nemám pocit, že jsem žena, která vládne mužům. Práce na úřadě je týmová práce. Jen mám stále častěji pocit, že čas pracuje proti mně. Ale to bude tím, že žena je zvyklá na větší záběr, než muži.
 
Kolik hodin má váš pracovní den?
Denně pracuji dvanáct hodin, a to prakticky bez přestávky. Oběd mi moje asistentky nosí do kanceláře. Do jídelny občas také zajdu, abych se porozhlédla po spolupracovnících z úřadu a aby si snad nemysleli, že mezi ně nerada chodím. Naopak, ale chybí mi čas....
 
Jak relaxujete?
Snažím se večer už nikam nechodit a zůstat doma. Poslechnu si televizní zprávy. Občas se dívám i na televizní seriály, třeba na Ordinaci v Růžové zahradě, kdy si osvěžuji příběhy ze své lékařské praxe. Po pravdě řečeno, ve srovnání s Dietlovými seriály nenacházím žádný vzor, který by posloužil jako model správného chování a jednání, hlavně pro mladé lidi. Oblíbeným pořadem je pro mne i Pošta pro tebe.
 
 
Chtěla byste mít na sebe víc času?
To určitě, ale nejen na sebe, ale na rodinu, která mne téměř ani nevidí. Oni mě ale naštěstí dobře znají, a občas mám pocit, že jsou rádi, že se funkci intenzívně věnuji a že se nejspíš nestanu předmětem kritiky. Jsem zvyklá pečovat o svůj zevnějšek, a to s pomocí kamarádky, kadeřnice, které se občas svěřím do péče. Mám výhodu, že večer nic nejím, tak nemusím ve všední den ani nakupovat.
 
Představte si, že máte den jenom pro sebe?
Miluju divadlo, takže tam bych určitě zamířila. Vhod mi přijde i nějaká přátelská společnost, například i ples, protože rádi s přítelem tančíme. Žádné předpisové figury, ale shodneme se a zatím udržujeme ještě čilé tempo... A také bych uvařila něco dobrého k obědu. Možná, že bych si vzala háčkování, to mne moc baví a pak bych se třeba vydala po obchodech s hezkými věcmi. Mohla by to být konfekce, střevíce anebo šperky.
 
Dokážete si představit, jak bude vypadat Plzeň v roce 2059?
Plzeň bude mnohem větší a možná se naplní humorné předpovědi, že bude předměstím Prahy. Životní prostředí bude zbavevo výfuků, auta budou jezdit na elektriku. Přibude seniorů, emancipované a vzdělané ženy budou preferovat profesní kariéru a potomky budou plánovat po třicítce. Jen to pivo se bude vařit snad stále stejně a bude pořád tak dobré jako je dnes.
 
 
Co byste ráda naším prostřednictvím vzkázala občanům Plzeňského kraje?
Chtěla bych jim vzkázat, že nejdůležitější hodnotou v životě člověka je zdraví, tělesné, duševní i sociální. Mám to mockrát ověřené nejen ze své profese lékařky, ale i z nemocí vlastních, které mě v životě také párkrát „dostaly“. A proto – až budou o svátcích a na Nový rok zvedat číši k přípitku, nikdy neudělají chybu, když řeknou : „ Na zdraví !“ Prostá formalita to v žádném případě není...

Tématické zařazení:

 » Více  » Rozhovory