Nepolapitelný živel Miluška Bittnerová

Rozhovory

Ikona

23. září 2009, 14.17 | Pár okamžiků před naší schůzkou prolétla Prahou větrná bouře. V ten moment jsem ještě netušila, že tahle nepříjemná hříčka přírody není poslední nezkrotný úkaz, se kterým se ten den setkám. Miluška Bittnerová dorazila na minutu přesně.

V očekávání submisivní, ne příliš výrazné blondýnky, jsem si podala ruku s éterickou vílou. Pár chvil nato jsem si už ale povídala s nepolapitelným živlem, který, s nefalšovanou pokorou a vědomím, že nic není samozřejmé, přijímá s neskutečnou energií vše, co život nabízí.

K rozhovoru jste si vybrala holešovický bar Piano. Souvisí to nějak s jedním z vašich skalních koníčků, hrou na klavír?

Tak to je velká náhoda. Já jsem tady za rohem dřív bydlela a tohle byla moje první hospoda, můj první panák. Mí kamarádi se sem také naučili chodit a dneska se tu scházejí i beze mě. Klavír tady sice mají, ale úplně rozladěný.

Kromě hry na klavír ráda chytáte ryby. Jaké jste měla léto, došlo i na rybolov?

Léto bylo báječné, dovolená úžasná. Byli jsme s manželem na Lesbosu a strašně jsme si to užili. Při cestě tam nás sice trošku stihly turbulence, trošku bouřka, ale jinak pohoda. Řecko je nádherná země. A na rybolov samozřejmě taky došlo. Pak jsme tak různě jezdili se známými na chaloupku, občas na ryby a taky práce, práce a práce.

Vypadá to, že u vás doma se ryby skloňují ve všech pádech. Umíte je také upravit?

To ne. Já nevařím. Asi to trochu umím, ale moc mě to nebaví, úplně mi to asi nejde, s nožem prý vypadám nebezpečně. Ale hlavně mě k tomu manžel nepustí.

Asi vám začínám závidět. Existuje nějaká domácí práce, ke které vás manžel pustí?

Když k nám třeba přijde někdo na večeři, tak připravuju různé ovocné mísy, obložené talíře, motám si ty salámky, načančám na stůl ubrousky… S tím si vyhraju. Samozřejmě také uklízím. A jinak jsem takový ten technický typ, zapojit televizi nebo video, to pro mě není problém. Ale ta kuchyně prostě není můj rajón.

Během našeho povídání jste mě přesvědčila o tom, že se seriálovou Eliškou nemáte mnoho společného. Eliška má však dospívající dceru. Ani v její postavě se nedá dohledat nějaký moment podobný dospívání Milušky Bittnerové?

Tak to určitě ano. Eliščina Katka je velmi problematická, ale přesto je míň problematická, než jsem byla já. Kolikrát si i říkám, že to, co jí napíšou, je pohoda, velká pohoda. Je fakt, že Eliška je hodná, velmi tolerantní. Trochu se bojím, že se svým dítětem nebudu mít tolik trpělivosti. Protože vím, co všechno je v 16ti letech možné a jaká rizika tyhle roky nesou, tak myslím, že budu dost přísná matka.

Vaše mladší sestra má dvouletou dcerku. Vy o svých biologických hodinách říkáte, že netikají…

Já neříkám, že děti vůbec, já se na to i těším, až budu matka. Ale zatím převládá pocit, že si to neumím představit. A musím říct, že kromě novinářů se mě na to nikdo neptá, nikdo na mě netlačí. Za rok to nebude, ale rodinu určitě chci mít.

V tomto ohledu se tedy se svojí sestrou rozcházíte. Je naopak něco, v čem jste si podobné?

Moje sestra je mladší sestra se vším, co k tomu patří. Máme za sebou naprosto klasický průběh dětství, kdy se střídaly ty ochranitelské role s těmi až konkurenčními. Sestra je ale povahově úplně jiná než já. Rozdíl mezi námi je třeba v tom, že ona umí dřít, umí se učit, zatímco já jsem se to nestihla naučit.

Protože jste měla spoustu jiných zájmů?

Ne, naopak. Já jsem měla samé jedničky a poměrně dlouho jsem byla bezproblémová. Dneska to ale vypadá tak, že zatímco moje sestra mluví pěti jazyky, já se neustále začínám učit angličtinu.

Své jméno jste spojila s charitou, v říjnu budete moderovat koncert pořádaný ve prospěch dětského domova v Nymburce.

Ano, to je pravda, 14. října budu jedním ze dvou průvodců akce „Den s Pepinou“, jehož součástí je i charitativní galakoncert. Ráda bych ale vysvětlila, že nejsem člověk, který této akci propůjčil své jméno a obličej. Jsem člověk, který je v realizačním týmu projektu. Jsem ten, kdo dělá denně několik telefonátů, řeší a schvaluje, jezdí do Nymburka s plakáty… Samozřejmě na to ale nejsem sama. Mám okolo sebe spoustu úžasných, hodných, šikovných lidí, kteří nezištně pomáhají. A věřte, že práce mají dost.

„Den s Pepinou“ je tedy vaše dítě, váš nápad. Jak vznikl a proč směřuje právě do Nymburka?

Poslední dobou mám takový malý osobní problém. Spousta lidí si myslí - jasně, všichni, kdo jste vidět, máte charitu, ten má tohle a ten zase tohle. Ne, ne, ne. Tak to prostě není. Je to tak, že do nymburského dětského domova jezdíme s kamarádem a kolegou Rudou Kubíkem už tři roky. Jsme jeho patrony. A oba jsme přesvědčeni, že každý člověk má nějakým způsobem pomáhat tam, kde je to potřeba. A my můžeme pomoct takhle.

Co tedy „Den s Pepinou“ přesně znamená?

Den s Pepinou je charitativní akce na podporu dětských domovů v Nymburku a okolí, která se uskuteční 14. října v Hálkově divadle v Nymburku. Bude probíhat celý den a na programu je divadelní představení, odpolední koncert skupiny NightWork a večerní slavnostní galakoncert, na kterém budou účinkovat Monika Absolonová, Eva Pilarová, Petra Janů, Hana Křížková, Roman Vojtek, Pavel Batěk se svojí skupinou a další.

Celým dnem budu provázet já s Rudou Kubíkem. Výtěžek z koncertu, stejně tak jako finanční dary sponzorů, peníze získané prostřednictvím DMS nebo prodejem odznaků „Kamarád Pepiny“ - všechny tyto prostředky budou použity na vybudování dětského hřiště v areálu nymburského dětského domova.

Kdo je vlastně Pepina?

Pepina je maskot našeho snažení. Je to háčkovaná ovečka. Žije u mého kamaráda, který ji kdysi někde našel. Pepina s námi jezdí na výlety, na zájezdy s divadlem. Má dokonce svůj blog, kam jí lidé píšou.

Nymburský Den je Pepiny první akce. Bude také poslední?

Vypadá to, že budeme pokračovat. Díky tomu, že se vytvořil tým schopných lidí, díky tomu, že už trošku zvládáme know how, by byla škoda nepomáhat i jinde. V tuto chvíli už máme vyhlédnutý další projekt, takže Pepina bude asi napříště úřadovat v Hořicích. Velkých nadací je hodně a já sama se v nich ani neorientuju, proto bych chtěla, aby se Pepina postarala vždy o nějaký konkrétní případ, který zná ze svého okolí. Může to být dítě, nebo i senior, který potřebuje např. dýchací přístroj, a právě tam by měla Pepina zasáhnout.

Text: Jana Lupoměská, foto: Jana Pertáková

Tématické zařazení:

» Více » Rozhovory