Strach ze zvířat už dávno nemá - Rozhovory - REGIONÁLNÍ NOVINY

7SEVEN

Rozhovory

Strach ze zvířat už dávno nemá

26. června 2011, 08.59 | Přestože v dětství trpěl panickým strachem ze zvířat, dnes patří ředitel nejstarší zoologické zahrady v České republice MVDr. David Nejedlo k nejuznávanějším odborníkům v oboru chov divokých zvířat v péči lidí. Od začátku letošního roku vykonává funkci prezidenta Unie českých a slovenských zoologických zahrad.

 

Čím je ZOO Liberec jedinečná a naopak, jaké má nedostatky?
V roce 2009 oslavila ZOO Liberec devadesát let od svého založení a je skutečně nejstarší v bývalém Československu. Je jedinečná svým příjemným, členitým areálem, skladbou zvířat a bohatou tradicí v jejich chovu. Má také skvělou polohu díky blízkosti hranic dvou dalších států, hlavního města a hojně navštěvovaných přírodních a kulturních atraktivit. Tyto výhody však samy o sobě nestačí k udržení kvality chovatelských programů a přízně veřejnosti. ZOO musí neustále procházet pečlivou údržbou a plánovanou modernizací, zvlášť je-li stavěna na půdorysu starém devadesát let. Tedy v době, kdy byly cíle a pravidla chovu volně žijících živočichů velmi odlišné. V posledních letech však pro tento nutný proces nalézáme finanční prostředky stále obtížněji.
 

Přístup k chovu volně žijících zvířat v lidské péči se v posledních desetiletích značně změnil. Jak se liberecké zoo daří zajišťovat kvalitní životní podmínky chovaných zvířat?
O tom by se dalo psát a povídat celé hodiny. ZOO Liberec byla tradičně střední až menší zoologickou zahradou s podhorským klimatem a množstvím nevelkých expozic, stavěných „blízko lidem“. Moderně koncipované ZOO se snaží nabídnout zvířatům více prostoru a návštěvníkům pohled na expozice, jež by se měly snažit prezentovat nejen jednotlivé druhy, ale celá společenství zvířat ve více či méně věrně napodobujícím biotopu. Již několik let se proto snažíme částečně měnit skladbu zvířat vzhledem k velikosti zoo a jejímu klimatu, zároveň některé expozice spojujeme, a na větší ploše pak chováme více druhů pohromadě. Příkladem může být společný chov žiraf a zeber nebo takinů s muntžaky malými.
 

Které z moderních světových chovatelských zařízení je pro vás v tomto směru vzorem?
Při plánování budoucnosti ZOO se neřídíme jedním vzorem, ale snažíme se navštěvovat co nejvíce zoologických zahrad, pořizujeme si fotodokumentaci a konzultujeme s místními chovateli. Když pak řešíme nějaký problém nebo připravujeme nový projekt, začínáme většinou tím, že si promítáme obdobná zařízení a diskutujeme o jednotlivých detailech, které se v tom konkrétním případě osvědčily a které naopak nikoli. Abych ale uvedl alespoň dva příklady, tak ať už velikostí, historií nebo klimatem, jsou nám podobné třeba ZOO Innsbruck nebo ZOO Basilej. Pro srovnání pak máme v databázi i množství fotek expozic a zvířat ze zoologických zahrad mimo Evropu a pro ilustraci i fotky zvířat v jejich přirozených ekosystémech.
 

Vaše profese napovídá, že zvířata byla už od dětstvím největším koníčkem. Které bylo nejoblíbenější a jakého domácího mazlíčka chováte dnes?
Odpovědí na tuto otázku vás asi trochu zaskočím, ale já jsem se narodil jako mimino se (zřejmě vrozeným) strachem ze zvířat. V kočárku jsem prý nemohl mít ani plyšáka. O to víc mě zvířata fascinovala a od mládí jsem tvrdil, že chci být veterinářem. Možná proto, že jím chtěl být o sedm let starší bratr, dnes povoláním ekonom a manažer. Strach ze psů jsem odboural v první třídě, kdy jsem dostal za vysvědčení jezevčíka. Větších zvířat jsem se přestal bát, když jsem na střední škole studoval zootechniku a v rámci praxe se učil o zvířata starat, dojit je a poklízet jim. Poslední obavy z neznáma pak padly v průběhu studia na vysoké škole veterinární. Že se původní strach změnil v až nezdravou odvahu, svědčí mnoho jizev od poškrábání a pokousání na mých rukou. Poslední jsem utržil v průběhu loňského léta, kdy jsem se účastnil projektu, v rámci kterého jsme očkovali proti vzteklině domácí zvířata domorodých pastevců v severní Keni. Dnes, kromě tří dětí, chovám doma andulku a psa. Po několika bíglech-útěkářích a jezevčíkovi, je to kříženec a myslím, že u „vořechů“ už zůstanu i do budoucna.
 

Máte mezi zvířaty vaší ZOO svého favorita?
Přiznám se, že nemám a vědomě se tomu bráním. Snažím se nenadržovat žádnému živočichovi v ZOO. Čtyřnohému, ani dvounohému.
 

Od začátku letošního roku zastáváte funkci prezidenta Unie českých a slovenských zoologických zahrad. Co tato pozice pro vás znamená a co obnáší?
To znamená být v častějším kontaktu s ostatními kolegy a účastnit se jednání při řešení společných koncepčních otázek, jako je třeba připomínkování zákonů, vyjednávání se státními institucemi, které chov zvířat a provoz zoologických zahrad ovlivňují, a v neposlední řadě s většími firmami a společnostmi, které mají zájem o hlubší spolupráci se světem zoologických zahrad. A byť jsem se podobných jednání účastnil i dříve z pozice předsedy Komise pro zoologické zahrady na MŽP a člena Ústřední komise na ochranu zvířat na MZe, přeci jen teď na mně leží víc odpovědnosti za koordinaci těchto aktivit. Znamená to tedy pro mě víc práce po večerech a pro libereckou ZOO pak, doufám, zvýšení prestiže a informovanosti o všech aspektech, které s naší prácí souvisí. A to i proto, že spolu se mnou se do organizování unijního života zapojilo i mnoho mých blízkých kolegů.
 

V rámci Integrovaného plánu rozvoje města získala zoologická zahrada dotaci EU. Na co ji využijete?
V rámci tohoto plánu by se měl zrealizovat projekt „Centrum aktivního odpočinku Lidové sady“. Ten představuje dvě budovy. Nový bezbariérový vstup do ZOO od konečné tramvaje, v němž naleznou nejen návštěvníci ZOO informační centrum, toalety, ale také služebnu městské policie, která by měla zajistit větší bezpečnost v lokalitě a pochopitelně také pokladny a turnikety ke vstupu do ZOO. Druhá budova se pracovně nazývá Chovatelské a vzdělávací zázemí ZOO a je umístěna na půdorysu dnešní administrativní budovy ZOO, která je dlouhodobě v havarijním stavu. Bude v ní kuchyně pro zvířata, sklad krmiv a surovin, odchovny krmných zvířat. Zároveň je projekt koncipován tak, že návštěvníci budou moci nahlédnout do tohoto zákulisí zoologické zahrady a dozvědět se množství chovatelských informací.
 

Které další projekty z nově připraveného generelu rozvoje ZOO Liberec budou letos zrealizovány ?
V letošním roce se nám již podařilo zastřešit zákaznický prostor před restaurací Gibon, což zpříjemní pobyt našim návštěvníkům. Jedná se o konstrukci z oceli a dřeva, nesoucí zelenou travnatou střechu. Ta zároveň ponese konstrukci pro sluneční kolektory pro ohřev vody, které budeme v průběhu roku instalovat v rámci projektu „Slunce v ZOO“, financovaného z grantu německé agentury DBU. Generel také počítá s přenesením administrativy ZOO do půdní vestavby historické budovy Lidových sadů, které by se mělo uskutečnit v druhé polovině tohoto roku. Zároveň pracujeme i na dalších projektech. Byla dokončena projektová dokumentace na průchozí voliéru pro vodní ptáky, expozici vyder, pochůznou lávku pro pohodlný návrat handicapovaných návštěvníků do horní části zahrady či amfiteátr pro ukázky letových aktivit dravých ptáků na Labutím jezírku.
 

Vaše zoo se podílí také na řadě celosvětových projektů. Které to jsou ?
Základem naší práce v rámci zahraničních projektů je spolupráce v rámci záchranných chovatelských programů, koordinovaných Evropskou asociací zoologických zahrad a akvárií. Krom toho se podílíme na několika terénních vědeckých a ochranářských projektech v Africe a v Asii, které se snaží zlepšit podmínky volně žijícím populacím zvířat, jejichž zástupce chováme v ZOO. Děje se tak mnohdy prostřednictvím pomoci místních komunit lidí a jejich větší motivací k vlastní ochraně přírody.
 

Kromě prohlídky zahrady připravujete pro vaše návštěvníky mnoho zajímavých doprovodných akcí a programů, přesto jste měli v loňském roce mnohem nižší návštěvnost, než v předchozích letech. Čím si to vysvětlujete?
Máme obavu, že se začíná projevovat dlouhodobá „podinvestovanost“ zoologické zahrady. S napětím proto očekáváme vývoj tohoto roku. Pochopitelně jenom nečekáme a snažíme se v rámci našich současných možností neustále něco na našem provozu zlepšovat. S propadem návštěvnosti se však v loňském roce potýkalo nejen mnoho dalších zoo, ale i jiných zařízení, závislých na počasí. V roce 2010 bylo totiž extrémně deštivé jaro, které rázem přešlo v horké léto, jež odlákalo lidi na koupaliště a jiné vodní plochy. A když přišlo v polovině srpna ochlazení, postihly Liberecko silné záplavy, které sice přímo nezasáhly areál ZOO, ale odřízly nás od prázdninových návštěvníků.
Vaše Záchranná stanice pro handicapovaná zvířata Archa má vynikající výsledky. Jak jsou využívány její služby?
O tom svědčí každoroční nárůst přijímaných zvířat a pozitivní ohlasy ze strany veřejnosti. Stanice pro handicapované živočichy však pod zoologickou zahradou v Liberci funguje jen pár let a věřím, že i díky našim osvětovým aktivitám nebude počet zvířat, která budou naši péči potřebovat, dále narůstat. Také zde se snažíme hledat prostředky na dobudování moderního a důstojného zázemí, a tak se nám v loňském roce podařilo získat dotaci ze Státního fondu životního prostředí a v příštím roce bychom areál v Růžodole měli dobudovat.
 

Jaký nový druh zvířat byste chtěl pro ZOO Liberec v budoucnu získat?
Nechci zvyšovat za každou cenu návštěvnost zoologické zahrady prostřednictvím neustále nových a nových atraktivnějších zvířat. Rád bych přízeň návštěvníků udržel a zvýšil doprovodnými aktivitami a interpretací skutečných příběhů i méně atraktivních zvířat a lidí, kteří v jejich původních domovinách žijí. Do budoucna bych byl rád, abychom plánování kolekcí chovaných zvířat podmiňovali především potřebám jejich druhu, vzhledem k statutu ohrožení a možnostem, které jim v Liberci můžeme nabídnout. Věřím, že návštěvnicky atraktivní mohou být i příběhy na první pohled méně atraktivních zvířat, jako jsou somálští osli, orlosupi bradatí nebo levharti sněžní, jimž hrozí skutečné vyhubení. Na rozdíl od jiných, prvoplánově atraktivnějších druhů zvířat.
 

Kterou nejexotičtější část světa jste měl možnost navštívit?
Rád poznávám všechno nové a cestování k tomu patří. Všude, kde jsem, se snažím přemýšlet a dělat si poznámky, a tak si troufnu říci, že v novém generelu zoologické zahrady se promítly poznatky z většiny českých a slovenských zoo, ale také ze zoologických zahrad a především z možnosti pozorovat volně žijící zvířata v Asii, Americe , Austrálii i Africe. Na první tři kontinenty jsem měl možnost podívat se díky mezinárodní spolupráci zoologických zahrad, v Africe jsem pak byl soukromě jako veterinář.
 

Co vám udělalo v poslední době velkou radost?
Přiznám se, že tato otázka je pro mě v současné době nejtěžší, a to si myslím, že jsem občas až chorobný optimista. Žijeme sice v době, která je z hlediska historie života lidské populace nejbezpečnější a nejšťastnější. Dokonalá zdravotní péče, relativní ekonomický blahobyt a absence globálních válek je na štěstí neoddiskutovatelným faktem. Přesto anebo právě proto lidé očekávají, že růst jistot a blahobytu nebude brát konce, a tak se většině lidí, kteří mají odpovědnost za věci veřejné (jako je i městem zřizovaná zoologická zahrada), nežije lehce. Proto se snažím radovat z maličkostí. Třeba z toho, že letos téměř každý den svítí sluníčko, což lidi činí tak nějak mimoděk milejšími.

David Nejedlo
• Narodil se v roce 1971 v Praze - Čakovicích
• Vystudoval Veterinární a farmaceutickou univerzitu v Brně
• Od roku 1996 žije v Liberci
• Od roku 2004 je ředitelem ZOO Liberec
• Koníčky – rodina, fotografování, práce se zvířaty, jezdecký sport, lyžování
• Děti – Matouš, Josefína a Karolína

Text: Ludmila Petříková
Foto: Jan Kubánek

Tématické zařazení:

 » Více  » Rozhovory